Třiapadesátiletý Robert Fico je stálicí slovenské politické scény. Z pozice premiéra řídí zemi s dvouletou přestávkou od roku 2006. V dobře padnoucím obleku si postupem času vybudoval pověst tvrdého státníka, který se nebojí jít při prosazování svých záležitostí přes politické mrtvoly.
Sám sebe charakterizuje jako puntičkářského a tvrdohlavého individualistu, ostatní mu přezdívají „mistr pořádku.“ Sociolog Fedor Gál dokonce před lety Fica přirovnal ke kontroverznímu Vladimíru Mečiarovi, který v 90. letech vládl Slovensku značně autoritativním způsobem.
Opozice nyní Fica kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka vyzývá k rezignaci. Dlouholetý premiér se však během své politické kariéry naučil, jak přestát i ty největší krize.
Fico se narodil 15. září 1964 v Topoľčanech. Vystudoval právo na univerzitě v Bratislavě a od roku 1986 do poloviny 90. let působil v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti jako expert na trestní právo.
V roce 1987 vstoupil do komunistické strany a tři roky po sametové revoluci zasedl do sněmovny za postkomunistickou Stranu demokratické levice (SDL). V ní zastával post šéfa poslaneckého klubu, později byl zvolen místopředsedou strany. Do roku 2000 Fico rovněž zastupoval Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Vznik Směru a kritika Dzurindy
Zlom v jeho politické kariéře přišel v roce 1998. SDL se sice stala vládní stranou, ale Fico v kabinetu nezasedl. Partaj proto v tichosti opustil a o rok později si založil vlastní stranu Směr. Ficovo politické dítko zůstávalo několik let v opozici. Strana však dlouhodobě posilovala, díky integraci menších subjektů postupně zcela ovládla levicovou politiku v zemi. Od roku 2005 nese název Směr - sociální demokracie (Směr-SD).
Ve volbách v roce 2006 už Fico zaznamenal fenomenální úspěch. Voliče si získal zejména tvrdou kritikou v zahraničí oceňovaných, ale doma nepopulárních hospodářských a sociálních reforem kabinetu Mikuláše Dzurindy. Směr-SD se Slovenskou národní stranou a s Hnutím za demokratické Slovensko sestavil vládu, Fico se stal premiérem.
Robert Fico při projevu během 10. výročí založení strany Směr.
V dalších volbách v roce 2010 Směr-SD zvítězil s velkým náskokem, ale Fico musel přenechat moc koalici pravého středu. Ta se po roce a čtvrt rozpadla a následující předčasné volby vyhrál Ficův Směr-SD a sestavil jednobarevný kabinet.
Po předčasných volbách v roce 2012 se Fico stal podruhé premiérem. Jeho vláda schvalovala sociální balíčky a brojila proti migrační politice EU. Zrušila také nepopulární poplatky za návštěvu u lékaře.
Rána od Kisky a fotomodelka v kanceláři
Podpořen popularitou u parlamentních voleb se Fico na sklonku roku 2013 rozhodl kandidovat na prezidenta. Do prezidentského klání šel jako favorit. V prvním kole zvítězil se ziskem 28 procent hlasů. V druhém změřil síly s Andrejem Kiskou a nečekaně utrpěl zřejmě největší prohru politické kariéry.
Získal pouhých 40 procent hlasů, prezidentem se stal Kiska, se kterým v následujících letech vedl řadu sporů. Ficovi se například nelíbilo, že prezident využívá jeden ze strojů vládní letky k přepravě za rodinou do Popradu (více o kauze zde: Fico chce po Kiskovi milion eur za jeho soukromé lety vládním speciálem).
V roce 2015 se Fico dostal pod palbu kritiky kvůli mírně řečeno neobvyklé volbě asistentky. Na pozici hlavní státní poradkyně na Úřadu vlády dosadil Márii Troškovou, bývalou finalistku soutěže Miss Universe a úspěšnou fotomodelku. Co přesně na úřadu vykonává, se stále neví.
Po vraždě Kuciaka se ukázalo, že Trošková má navíc vazby na podnikatele spojovaného s italskou mafií (více o Troškové se dočtete v článku Z Miss Universe do úřadu premiéra).
Fico podle slovenských politologů polarizuje veřejné mínění. Přívrženci oceňují jeho sociální cítění a ochotu naslouchat názorům obyčejných lidí, zatímco kritici v něm vidí populistu. Část veřejnosti mu vytýkala tvrdou kritiku imigračních pravidel Evropské unie. Někteří Slováci se obávali, že Fico kvůli uprchlické krizi vytahuje zemi z jádra EU a politicky ji tlačí k Východu.
Premiér však v druhé polovině loňského roku rétoriku zmírnil. V říjnu po společném setkání s Kiskou uvedl, že Slovensko chce být v jádru EU. „Jednoznačné pokračování v proevropské a proatlantické orientaci je strategickým zájmem Slovenské republiky. Členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci představuje základní rámec bezpečnosti, stability a prosperity našeho státu. EU je pro Slovensko a jeho občany životním a hodnotovým prostorem, který nemá alternativu,“ řekl Fico.
Tisíc kliků a dvojnásobný bypass
Osobní život si Fico střeží. Z oficiálního životopisu se ví, že s manželkou Svetlanou, která je právnička, má syna Michala. Na odiv naopak premiér veřejně dává svou fyzickou zdatnost, ve které si ničím nezadá s Vladimirem Putinem.
V únoru 2013 během návštěvy výsadkářského pluku v Žilině během půl hodiny udělal tisíc kliků, vojáci přitom zvládli pouhých 485. Slovenský premiér rovněž pravidelně běhá - jeho nejoblíbenější trasa vede přes bratislavskou hráz podél Dunaje.
Podívejte se, jak Fico „klikoval“ společně s vojáky:
Ani pravidelné cvičení ho však neuchránilo před zdravotními problémy. V polovině dubna 2016 byl převezen do nemocnice kvůli podezření na infarkt. O týden později mu lékaři kvůli špatně průchodných cévám voperovali dvojnásobný bypass (více o zdravotních strastech Fica se dočtete zde).
V posledních dnech se jméno Fica skloňuje zejména ve spojitosti s kauzou Kuciak. Premiér čelí tlakům na rezignaci. Sám obviňuje opozici, že vraždu novináře využívá jako politickou kampaň s cílem odstavit od moci Směr-SD. V nedávném projevu dokonce obvinil Kisku z pokusů o destabilizaci státu a paktování s miliardářem Georgem Sorosem.
Zda situaci ustojí, ukáží následující dny. V pondělí oznámil rezignaci ministr vnitra jeho vlády Robert Kaliňák. Koaliční strana Most-Híd navíc požaduje předčasné volby.
Fico si loni v listopadu vyzkoušel tvrdou práci:
