Volte, koho uznáte za vhodné. Průzkum vám sice může napovědět, ale konečné rozhodnutí je vždy na vás. Ilustrační snímek

Volte, koho uznáte za vhodné. Průzkum vám sice může napovědět, ale konečné rozhodnutí je vždy na vás. Ilustrační snímek | foto: iDNES.cz / Profimedia.cz

NÁZOR: Průzkumy berme s rezervou. Dívejme se nejen na to, kdy vznikly

  • 25
Výzkumy - či méně přesně, ale zlidověle průzkumy rozložení přízně politickým stranám - zaplavily před blížícími se volbami do Sněmovny zemi. Téměř každý den se odněkud nějaký vyřítí. Jak se v nich neztratit? Důležité je udržet si chladnou hlavu a namísto konspirací nejdříve hledat přirozené důvody toho, jak dopadají.

Podobná zvolání se opakují před každými volbami: Jak to, že ve výzkumu nejsou Svobodní, když je v mém okolí volí kde kdo? Lžete, ve včerejším průzkumu měla ČSSD o osm procent méně. Ten článek si zaplatil Kalousek! (Nebo Babiš, což se často objevuje pod výzkumy, kde iDNES.cz uvádí stejná čísla jako pět dalších zpravodajských webů.) A mnohé další.

Tenhle text je vlastně zbytečný, protože toho, kdo pevně věří, že všechny průzkumy jsou cinknuté, svět řídí ilumináti a Američané nebyli na Měsíci, nepřesvědčí o opaku žádné logické argumenty (více o konspiračních teoriích čtěte zde).

Ale dobře: proč ty zatracované průzkumy vycházejí tak odlišně? A co vypovídají o rozložení politických sil a o nás samotných?

Zčásti je to vina nás novinářů. Ve zpravodajském shonu či redakčním krácení často vypadne to nejpodstatnější, co ovlivňuje výsledek výzkumu - metodika, jakou výzkum vznikl. V té je tolik různých parametrů, že porovnávat výzkumy různých agentur mezi sebou je nemožné, pokud tomu srovnání máme přisoudit vyšší než nulovou vypovídací hodnotu.

Když už tedy výzkumu věnuji pozornost, sleduji hlavně to, kdy se konal a zda jeho závěrem jsou stranické preference nebo volební model.

Že se voličská podpora v čase mezi stranami přelévá, je bez pochyb, jinak by výzkumy (a volby) ztratily smysl. Sběry dat rozcházející se o týden mohou mít slušně odlišné výsledky, zejména pokud mezi ně přijde nějaká aféra. V dravé soutěži o nejpřesnější předpověď má výhodu ten, kdo udělá výzkum co nejtěsněji před volbami (v mezích zákona, tj. s prezentací nejpozději tři dny před volbami).

Rozdíl mezi stranickými preferencemi a volebním modelem je asi všem jasný, ale jen pro pořádek dodejme, že první veličina uvádí oblibu strany jako výseč koláče, v němž jsou i nerozhodnutí a nevoliči, zatímco druhá vychází jen z voličů. I proto měla v posledním výzkumu CVVM sociální demokracie 19,5 % stranických preferencí a 30,5 % ve volebním modelu (výzkum najdete zde).

Složité? Nic si z toho nedělejte, nedávno ze stranických preferencí odvozoval možný vstup či spíše nevstup hnutí Ano do Sněmovny i šéfredaktor jistého českého zpravodajského týdeníku (více zde). Zkrátka se to plete.

Tady je seznam stran a vyberte si...

Pozornost stojí za to věnovat i formulaci otázky a způsobu, jakým mohou lidé odpovídat: například agentura STEM se ptá "pokud byste (přesto) šel volit", což přiměje i k odpovědi i některé nevoliče. Ovšem už ne k volební účasti.

Otevřená a uzavřená otázka

Odborníci se neshodují v tom, zda výběru lidí při volbách lépe odpovídá položení otevřené (bez seznamu stran) či uzavřené otázky v průzkumu.

"Má se za to, že použitím otevřené varianty se dobře mapuje soubor entit, které jsou pro člověka relevantní a z nichž spontánně vybírá. Že pravděpodobně bude inklinovat k tomu, že si v balíčku volebních lístků najde ten, který hledá. Zatímco při použití uzavřené otázky se sází spíš na racionální chování, tedy že si volič projde volební lístky všech stran a hnutí," řekl iDNES.cz odborník na výzkumy Jan Herzmann.

Osobně pokládá pro Česko, kde není systém stran stabilizovaný, vhodnější uzavřenou otázku. Prosazoval jej i dříve, když vedl agenturu Factum. Ale jiné agentury to vidí jinak a o to, která metodika je vhodnější, se podle Herzmanna vedou spory už desítky let.

Některé agentury se proto snaží pracovat s pravděpodobností, s jakou člověk půjde volit (vychází i z toho, zda a koho volil v minulých volbách stejného typu). Ale voličské chování se vyvíjí a přesně ho prognózovat nejde.

Záleží i na tom, zda volič dostane prostor jmenovat stranu dle své preference, nebo zda dostane připravený seznam karet se jmény stran. První metoda teoreticky nahrává známým a zavedeným stranám, druhá naopak těm menším, na které si řada lidí "na první dobrou" na ulici či po telefonu nevzpomene.

Přidejme si roli ochoty dotazovaných "přiznat barvu" (bývá nižší třeba u voličů komunistů)...

Ten výzkum dělali v domově důchodců?

... a aby toho nebylo málo, vliv může mít i výběr respondentů. Při "stratifikovaném náhodném adresním výběru" (u nás ho dělá agentura Median) zvolí výzkumníci náhodně adresy, aby ve vzorku byli zastoupeni lidé podle struktury krajů a velikosti obcí. V běžnějším a produkčně levnějším "kvótním výběru" má tazatel jen předepsáno, kolik lidí z jaké sociální skupiny (podle věku, pohlaví atd.) má sehnat. A častěji může respondenty znát.

Proč tedy všechny agentury nedělají první, teoreticky přesnější druh výběru? Odpověď je prostá: běžně publikované výzkumy CVVM, ppm Factum, STEM či Median tyto společnosti zpracovávají na své náklady (ne všechny, ale většinu) a jako svého druhu reklamu na jiné, placené služby. A každý obchodník se rozhoduje, jaká míra úsilí v "inzerci" se mu vyplatí a jaká už ne.

Konečně je tu stará známá všech výzkumníků mínění - statistická chyba. Ať se to komu líbí nebo ne, do statistiky a výzkumů konaných na omezeném vzorku populace prostě patří. Pohybuje se řádově mezi jedním a třemi procentními body, takže strana, které volební model přisoudí 18 %, má možná jen 15, ale možná taky 21 procent.

Neznám nikoho, kdo by je volil...

V předvolební situaci se pak v internetových diskusích pod články objevuje často například argument "neznám ve svém okolí nikoho, kdo by volil XY". I to je ale možné, protože své okolí si definujeme subjektivně, nikoliv na bázi statistické reprezentativity. Autor tohoto textu nezná ve svém okolí prakticky nikoho, kdo by volil komunisty. Přesto ve volbách získávají nezanedbatelnou přízeň.

Jestli máte na základě čtení předcházejících odstavců dojem, že průzkumy mohou podle metodiky, doby sběru dat a dalších parametrů vygenerovat příliš neurčité předpovědi, máte pravdu.

Ale takové už výzkumy jsou: byť od nich leckdo čeká příliš mnoho a spoléhá na ně, měli bychom je brát spíš orientačně a jejich výpovědní hodnotu spatřovat v tom, že zobrazují hlavní politické trendy. Kdo vede, kdo slábne, kdo sílí a o kom se vůbec nemluví. Stojí za to číst je pozorně a číst jich více. Ale neměli bychom na ně spoléhat příliš moc.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video