Nejprve tedy text Tomáše Cikrta. Reaguje na Zápisník Josefa Chuchmy, do něhož se již opřel Bohumil Doležal. Kavárna on-line k tomu přinesla blok materiálů - ZDE.
Tomáš Cikrt: PETICE ODPOVĚDNÝCH
Ohrazuji se proti článku Laciná petice proti lékařům autora Josefa Chuchmy, ve kterém píše, že svět „téhle petice je prostě báječně přehledný, ale realita je složitější.“
Petici Protest proti kapitulanství před nátlakem lékařských odborů, jejichž metody považujeme za morálně nepřijatelné jsem také podepsal a vytýkám autorovi článku, že to, co kritizuje, sám činí v míře vrchovaté. Prostě si svět zjednodušuje tak, aby mohl efektně signatáře petice setřít. Musí přitom vědět, že to není petice proti lékařům, ale proti nátlaku lékařských odborů. A v tom je přeci rozdíl zásadní! Čtenáře pak Josef Chuchma zavádí v přinejmenším dalších dvou bodech:
1. Vydírání lékařských odborářů se zásadně liší od všech protestů, s nimiž jsme se až dosud u nás setkali. Nejde o stávku, která má své zákonné mantinely, ale koordinované vydírání prostřednictvím podávání výpovědí, které lékaři používají pouze k nátlaku a nemyslí je vážně. Hromadně smluvené výpovědi nejsou zákonným prostředkem, jak hájit práva zaměstnanců, dokonce by je mohli zaměstnavatelé z tohoto důvodu označit za neplatné. Navíc prezident lékařské komory vyhrožuje lékařům, kteří zůstávají a neprotestují tím, že budou nést následky za chyby v poskytování zdravotní péče, kterou jim odcházející kolegové nebetyčně zkomplikovali.
Lékaři jsou ze zákona zdravotničtí pracovníci, kteří jsou povinni poskytnout nezbytnou pomoc, dokonce i když nejsou v práci. Když budou sedět doma, na základě pochybných centrálně organizovaných výpovědí a budou umírat pacienti, jsou snad vyvázáni z povinnosti zachraňovat životy? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Na tom by ostatně mohla vláda založit krizová opatření.
2. Josef Chuchma jako argument předkládá hausnumero, které asi letmo zahlédnul někde, bůhví kde. Jeho věta: „Například: cena léků je u nás v absolutních číslech o osm procent vyšší než v Německu.“ je naprostým nesmyslem. Vážně by mě zajímalo, kde k němu přišel.
Navíc v „cenách“ léků není schována žádná zázračná suma, která by zachránila nízké platy lékařů. Všechny léky dnes mají přehodnocenu cenu, přes 70 procent finančního objemu léků dokonce i úhradu ze zdravotního pojištění, ve zbytku jsou vedena příslušná správní řízení.
Fakta k lékům si lze snadno ověřit u instituce nejpovolanější - Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Autor by tak mohl zjistit, že je u nás při stanovování tzv. maximální ceny obvykle používán průměr nejnižších cen v Evropské unii. Výrobci si dokonce stěžují, že za tak nízké ceny se jim nechce ani do ČR dodávat. Německo přitom patří k zemím s nejdražšími léky v Evropě. Pro laika jednoduchý příklad – proč asi Němci kupují léky v pohraničí v českých lékárnách…
Takže až bude příště redaktor Chuchma poučovat signatáře petice o „rovnosti před zákonem“ a o tom, na co by se jejich petice měla zaměřovat, nechť si zjistí fakta a srovná myšlenky.
Ilustrační fotografie
Ano, tvrdá soutěž do tržní společnosti patří, stejně tak jako protesty, ale to všechno musí mít pravidla. Koordinované výpovědi s cílem destruovat poskytování zdravotní péče (například o novorozence), jsou v demokratické společnosti, založené na vládě práva, nepřijatelné. Vláda by proto neměla ustupovat. To je smysl petice, kterou jsem podepsal spolu s dalšími více než třiceti pěti tisíci spoluobčany. Nejsme troubové, jenom odpovědní lidé.
A ještě jedna douška: Heslo Náš exodus, váš exitus je sprostou lží, která nehorázně straší pacienty a k lékařům nepatří. Už proto, že na rozdíl od železničáře, učitele či policisty – je lékař také zpovědníkem pacienta, kterého občas vidí nahého nebo ve chvílích, kdy blábolí nebo trpí bolestí. Je to velmi intimní vztah. A je to vztah, kde smrt bývá velmi a reálně blízko. Za to lékaře zahrnujeme až nekritickou adorací. Stejně tak se ale nyní cítíme těžce raněni, pokud sami někteří lékaři tento vztah pošlapali, když si smrt zvedli jako beranidlo pro lepší platy.
Internetové stránky Tomáše Cikrta, na než si zavěsil text, který zaslal do MF DNES
x x x
Zde dovětek redaktora
Josef Chuchma: OMLUVA ZA OSM PROCENT, ALE HNED TAKÉ OTÁZKA
Název textu Tomáše Cikrta je výmluvný: Petice odpovědných. Znamená to, že její signatáře (tedy včetně sebe), pasuje do pozice těch odpovědných; ostatní, vyplývá logicky, odpovědní nejsou (natožpak Ti, kteří si myslí, že ta petice nebyla dobře napsána; kromě mé polemiky je to například i tento text komentátora Českého rozhlasu Petra Dudka). Právě tento selektující způsob dikce a uvažování jsem petici vytýkal.
„Nejde o stávku, která má své zákonné mantinely, ale koordinované vydírání prostřednictvím podávání výpovědí, které lékaři používají pouze k nátlaku a nemyslí je vážně,“ napsal Tomáš Cikrt. Kromě toho, že v jeho souvětí není jasné, čistě stylisticky, o to, zda je používáno k nátlaku a není myšleno vážně koordinované vydírání či podávání výpovědí, tak na tom nehraje následující. Když podávání výpovědí není myšleno vážně, proč tedy někteří lékaři ze svých míst skutečně odešli? A když není myšleno vážně (budeme nadále doufat, že pan Cikrt myslí podávání výpovědí), proč vzápětí autor s apokalyptickým ostnem píše: „Když budou sedět doma, na základě pochybných centrálně organizovaných výpovědí a budou umírat pacienti, jsou snad vyvázáni z povinnosti zachraňovat životy?“?!
Ke konci svého textu Tomáš Cikrt píše: „Heslo Náš exodus, váš exitus je sprostou lží, která nehorázně straší pacienty a k lékařům nepatří. Už proto, že na rozdíl od železničáře, učitele či policisty – je lékař také zpovědníkem pacienta, kterého občas vidí nahého nebo ve chvílích, kdy blábolí nebo trpí bolestí. Je to velmi intimní vztah.“
Jestliže heslo Náš exodus, váš exitus „je sprostou lží, která nehorázně straší pacienty“, proč pár řádek předtím pan Cikrt sám straší čtenáře? Navíc pravdivé věty o intimním vztahu lékaře a pacienta nevyplývají z věty o hesle Náš exodus, váš exitus. O tom hesle se dá podle mě říct jediné: Je nevkusné, až nechutné; tečka.
Sanitka z kampaně Náš exodus, váš exitus?
Obecně tady platí: Tomáš Cikrt se v citovaných partiích snaží být důrazný a jasný, ale při bližším „ohledání“ jeho textu se vyjeví, že je to logicky vratké psaní na efekt.
Nyní však už to nejpodstatnější. Pan Cikrt mi vytýká tvrzení, že cena léků je u nás v absolutních číslech o osm procent vyšší než v Německu. Vytýká mi to právem. Náměty do Zápisníku si sbírám vesměs tak, že si zaznamenávám, co jsem kde viděl nebo četl a to pak komentuji – s tím, že si k námětu dohledávám další informace. Ale s těmi osmi procenty jsem to podcenil, a právem jsem za to od pana Cikrta dostal: takzvaně jsem si myslel, že si dobře pamatuji, co jsem četl, a dopsal jsem to v komentáři coby příklad na doplnění. To ovšem nebývá právě nejspolehlivější metoda; to je metoda Rádia Jerevan:-)
Když jsem si na popud Tomáše Cikrta nyní dohledával, kde jsem, sakra, mohl na těch osm procent narazit, přece jen se to našel. Šlo o následující: „Zatímco my utratíme za léky 27 procent veškerých výdajů souvisejících se zdravotní péčí, tak sousedním Rakušanům stačí pouhých devatenáct procent,“ řekl vloni prezident České lékařské komory Milan Kubek. „V ČR byly v roce 2009 distribuovány léčivé přípravky v maximální ceně 79,75 mld. Kč. Meziroční nárůst o 9,6 procenta si přitom nemůže dovolit žádná ekonomika, natož podfinancované české zdravotnictví. Zbytečně vysoké výdaje za předražené léky jsou jedním z hlavních problémů českého zdravotnictví.“ (Celý rozhovor s ním na toto téma najdete ZDE).
Ministr zdravotnictví Leoš Heger a prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Milan Kubek za tohle viní ministra Tomáše Julínka, jehož byl Tomáš Cikrt mluvčím. Vymyslel si ona čísla a onu odpovědnost Milan Kubek, anebo nevymyslel? Nevím, a pátrat po tom už nebudu, neboť jakmile jsem se do toho začal nořit, nacházel protichůdná vyjádření, v nichž ten, kdo není vyložený insider, nerozpozná, co je fakt, a co osobně motivované tvrzení. To bych se musel přeškolit na redaktora s odborností zvanou dějiny a současnost českého zdravotnictví, a to se mi prostě nechce.
x x x
A zde dodatečná, a zřejmě definitivní tečka v této polemice. Opět Tomáš Cikrt, reaguje na citovaná slova Milana Kubka.
Tomáš Cikrt: TAKTO SE TO MÁ S CENAMI LÉKŮ
Nejprve připomenu slova Milana Kubka: „V ČR byly v roce 2009 distribuovány léčivé přípravky v maximální ceně 79,75 mld. Kč. Meziroční nárůst o 9,6 procenta si přitom nemůže dovolit žádná ekonomika, natož podfinancované české zdravotnictví. Zbytečně vysoké výdaje za předražené léky jsou jedním z hlavních problémů českého zdravotnictví.“
Má odpověď na to je tato:
Za maximální ceny se ve skutečnosti neobchoduje (navíc nevíme, zda má pan Kubek na mysli maximální ceny stanovované ministerstvem financí, nebo maximální ceny v lékárnách - v každém případě je to strop, který obvykle obchodníci nevyužívají naplno). Každopádně to, co uvádí pan Kubek, je hypotetický údaj, odvozený z celkového objemu léků, které „protečou“ lékárnami. V tomto čísle jsou léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění, léky, které si lidé hradí sami (včetně těch, které si kupují bez doporučení lékaře, třeba na základě reklamy v televizi) a také jsou zde zahrnuty zřejmě tzv. paralelní dovozy – totiž léky, které projdou našimi lékárnami, ale nejsou určeny pro český trh. Čili toto číslo nevyjadřuje náklady na léky, kterými je bezprostředně zatíženo české zdravotnictví.
Skutečně tzv. tvrdá data, tedy údaje o reálně vynaložených penězích, mají zdravotní pojišťovny. A podle nich výdaje na léky z veřejného zdravotního pojištění klesají. Tento trend začal právě díky změnám, které nastavil Tomáš Julínek. Naposledy to potvrdilo zasedání správní rady VZP v minulých dnech. Proto také věta pana Kubka, že zbytečně vysoké výdaje za předražené léky jsou jedním z hlavních problémů českého zdravotnictví, je zcela nepravdivá. Ostatně o cenách léků jsem již psal, předražené rozhodně nejsou, jejich ceny se až na výjimky, pohybují na nejnižších hladinách zemí EU.
Obecně může být u nás problémem vysoká spotřeba léků. Tenhle problém se ovšem řeší v celém vyspělém světě. Není však dán nastavením jejich cen, či úhrad ze zdravotního pojištění, nýbrž
- buď nadměrným předepisováním ze strany lékařů, anebo
- lidé si kupují léky zbytečně na základě reklamy (čím přímo nezatěžují zdravotní pojišťovny).
Všechny snahy omezit přebujelé předepisování léků vždy velmi ostře napadala a hatila právě lékařská komora. Odmítala zavedení elektronického receptu, který by umožňoval lépe kontrolovat rozumné předepisování léků (podle doporučení odborných společností) a odhalovat jejich případné nevhodné kombinace (průměrný senior užívá až devět léků najednou, což je odborně zcela špatně a vede to k vzniku dalších zdravotních komplikací). Komora odmítala i možnost tzv. generické substituce (náhrady předepsaného léku levnějším v lékárně) i generické preskripce (tedy, že lékaři nepředepisují konkrétní značku léku, ale jenom účinnou látku a v lékárně je pak vybrána nejlevnější dostupná varianta).
