PARAŠUTISTA: Výskok z letadla je vstup do jiného vesmíru. Skáču i bosky

  19:00aktualizováno  19:00
S parašutismem začal Martin Dlouhý flirtovat před třiatřiceti lety. Od té doby se mu věnuje denně. Skákal nad sopkou v Chile nebo nad Mrtvým mořem po boku jordánského prince. „Je to pocit svobody a nespoutanosti. Člověk nechá na zemi problémy a úžasně si vyčistí hlavu,“ říká parašutista v dalším díle seriálu Lidé Česka.

Parašutista Martin Dlouhý | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Jaké pocity prožíváte při seskoku?
Nejradši bych vám na to řekl: Pojďte si skočit a uvidíte. Těžko se to popisuje. Doporučil bych to každému zažít na vlastní kůži, protože jenom tak zjistí, jak nádherné to je. Ale řekl bych, že výskok z letadla je jako vstup do jiného vesmíru. Během volného pádu máte pocit, že jste ve stavu beztíže. 

Letíte sice 200 kilometrů za hodinu, ale vnímáte to jinak než rychlý pohyb po zemi. Tady nejsou stromy, které by se kolem vás míhaly, není s čím tu rychlost porovnat, takže máte pocit, že se vznášíte. Je to pocit svobody a nespoutanosti. Člověk nechá na zemi problémy a úžasně si vyčistí hlavu. Asi by to byla i dobrá terapie. Člověk vypne a myslí jenom na tu krásu kolem.

Lidé Česka

seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity.

Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi.

Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a zveřejňujeme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Co nejčastěji říkají lidé, když po prvním seskoku přistanou na zemi?
Že je to lepší než sex. Já říkám, že pasažéra, který skočil, poznáte podle otlačených brýlí a toho, že se všemu směje. Proto je tady taková pozitivní atmosféra.

Musel jste zpočátku překonávat strach?
Musel. Vím, že jsem tenkrát seděl v letadle, kde polovinu pasažérů tvořily holky. Kdyby tam nebyly, asi bych nevyskočil, protože jsem měl velký strach. Ale řekl jsem si, že když tam jsou a zvládnou vyskočit, tak nebudu srab a skočím taky. Když jsem vyskočil, myslel jsem jen na to, že je to nejkrásnější věc na světě a že budu dělat jenom to.

A potom jsem znovu vlezl do letadla a zase jsem si nadával, jaký jsem pitomec, co tam dělám. Říkal jsem si, že teď ještě vyskočím, ale potom už nikdy. Trvalo to asi padesát seskoků. Rozhodně mám ale stále respekt a myslím, že když se člověk bát přestane, tak něco není v pořádku a zadělává si na průšvih. Tady totiž nejde o panický strach, jde o strach, který člověka udržuje ve střehu.

Zranil jste se někdy?
Kdysi jsem býval dvacetiletý blbec, který si myslel, že všechno umí, takže jsem při přistání poměrně velkou rychlostí narazil do země. Urval jsem si helmu, kamery, měl jsem otřes mozku. Pak jsem jel domů do Brna, kde jsem ještě dostal pár facek, že jezdím s otřesem mozku autem. Ale naštěstí to nikdy nebylo nic vážnějšího, nikdy jsem neležel v nemocnici.

Co vás k parašutismu přivedlo?
Když mi bylo patnáct, vyčítal jsem svým rodičům, že mě nenechali dělat nějaký sport vrcholově. V patnácti už je samozřejmě na lyžování nebo atletiku pozdě, ale s parašutismem se v tomhle věku teprve začíná, takže jsem tam šel primárně kvůli tomu. Ale už jako dítě jsem tíhl k letadlům a podobně. Potom už jsem toho nikdy nenechal a ani nechci. Rád bych to dělal, dokud budu moct.

Martin Dlouhý

  • Narodil se v roce 1969. Studoval hudební kompozici na JAMU, studijní plán měl už tehdy rozložený kvůli vrcholovému parašutismu. Poté studoval na pražské HAMU, část studia strávil i na univerzitě ve Vídni. Skládal hudbu pro rozhlas, podílel se i na skladbách k divadelním představením. 
  • Nyní působí jako instruktor parašutismu, kterému se věnuje 33 let. Má za sebou přibližně 7 500 seskoků.
  • Kromě parašutismu ho baví další sporty, hlavně adrenalinové. Rád lyžuje mimo sjezdovky, jezdí na motorových lodích, věnuje se také windsurfingu.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se stal profesionálem?
Tak půl roku, než jsem se dostal na nějakou úroveň. Ale celkově mi to trvá už třiatřicet let a pořád se zlepšuju. Ale v dnešní době to jde díky kurzu AFF, který tu funguje od sedmdesátých let, hodně rychle. Parašutistou se stanete za čtyři dny. V pátek si uděláte teorii, pozemní přípravu, v sobotu už skáčete s instruktorem a v úterý sama. A funguje to.

A co všechno tedy musí parašutista znát a umět?
Určitě techniku. Musí umět zabalit padák tak, aby se mu otevřel. Ale samozřejmě by měl mít základy aerodynamiky, meteorologie, mechaniky letu, i když to není zdaleka tak náročné, jako když někdo chce být pilotem. A hlavně musí být pokorný. Nesmí to být machr, co si myslí, že sežral všechnu moudrost světa.

Kolik seskoků jako instruktor zvládnete během jednoho dne?
Rozumných je asi deset seskoků, protože potom se začne projevovat únava, ale člověk přitom musí být furt ve střehu, jak říká Donutil. Studenti mají povolené jenom tři seskoky. Já jsem dělal i šestnáct denně.

Jaký byl váš nejkrásnější seskok?
Jeden z nejhezčích seskoků byl, když jsem skákal se svým synem. Bylo to tady v Prostějově při západu sluníčka. Ale hodně vzpomínek mám spojených s cestováním. Krásný seskok jsem zažil v Chile vedle sopky nebo v Jordánsku, když si nás najal první jordánský princ, který se se ženou taky věnuje parašutismu, a skákali jsme přímo nad Mrtvým mořem. Je těžké zvolit jen jeden seskok, je to, jako byste chtěla vybrat tu nejkrásnější sněhovou vločku.

Bezpečný sport, když nevymýšlíte blbiny

Z jaké výšky se skáče?
Ze čtyř tisíc metrů. To je maximální možná výška, ve které ještě nemusíme mít kyslíkové přístroje. Odpovídá to zhruba minutě volného pádu a potom šesti sedmi minutám s padákem.

Lidi se často ptají, jak je možné, že vyletí nahoru, když otevřou padák. Jenomže to je právě ten relativní pocit, kdy letíte velkou rychlostí, ale nevnímáte to. A když najednou zpomalíte, protože vás zabrzdí padák, tak si myslíte, že jste se vznesli. Trošku to motá hlavu.

V jaké výšce se padák otevírá?
Tandemový musí být otevřený 1 500 metrů nad zemí, sportovní parašutista padák otevírá v 600 metrech. Já osobně po těch letech hodně hledím na bezpečnost, takže otevírám výš, tak v kilometru. Jak se dostanu pod kilometr bez otevřeného padáku, začínám být nervózní. Člověk by měl myslet na to, že se mu padák nemusí otevřít, měl by si nechat dostatek času na otevření záložního. Parašutismus je podle mého názoru bezpečný sport, pokud se dělá s pokorou a pořádně a člověk při seskoku nevymýšlí blbiny.

Fotogalerie

Kolik padák váží?
Tandemový padák váží včetně pasažérského postroje třicet kilo. Je to padák, který je určený pro dva, protože tandem pilot s sebou veze dalšího člověka, buďto někoho, kdo si to chce jen zkusit, nebo adepta na výcvik. Zatímco když skáču sám, tak mi stačí osmikilový padák.

Skáče se i v zimě?
Ne, skáče se od dubna do října. Ve čtyřech tisících metrech je zhruba o dvacet stupňů nižší teplota než na zemi. Takže když teď máme na zemi třicet, nahoře je pořád nad nulou. Ale když je tady deset stupňů, ve čtyřech tisících je třeba minus patnáct a to už by na sobě člověk musel mít spoustu oblečení. A v tlustých rukavicích navíc nemá cit na otevírání padáku a podobně. Pak ještě existuje takzvaná pocitová teplota, kterou ovlivňuje rychlost větru. Tím se zima násobí.

A co déšť? Vadí?
Když vám kapky naráží takovou rychlostí do obličeje, dost to bolí. A není dobré, když namokne padák. Takže je lepší se skákání v dešti vyhnout.

Předchozí díly

Jaká je ideální obuv?
V létě skáču v sandálech, v dubnu by mi v nich umrzly nohy. Ale teď jsou výborné. A někdy skáču i bosky.

Není to nebezpečné?
Když vím, že přistanu na letišti, tak ne.

Kolik lidí může skákat najednou? Jsou nějaká omezení?
Omezení jsou dána typem letadla, podle toho, jakou má maximální vzletovou hmotnost. Naše pojme osmnáct parašutistů. Vždycky se ale dá seskakovat z více letadel. Světový rekord udělalo asi 400 lidí, kteří seskákali ze sedmi herculesů někde nad Thajskem.

Má padák záložní mechanismus pro případ, že by ho parašutista z nějakého důvodu nemohl otevřít?
Padák má vždycky záložní padák. V horní části je záložní, ve spodní části hlavní. Když se mi ten hlavní špatně otevře, musím ho odhodit a otevřu záložní.

Kdyby tam totiž byly dva, mohly by se do sebe zamotat. A pak je tam ještě další bezpečnostní prvek, takzvaný Automatic Activation Device, což je takový počítač, který sleduje aktuální výšku a rychlost klesání. Je napojený na gilotinku, která ve stanovené výšce přesekne očko v záložním padáku. Takže pokud bych nic neudělal, ve vzduchu třeba omdlel, tak ve 250 metrech přístroj automaticky vystřelí záložní padák.

Člověka s panickou hrůzou bych k seskoku nenutil

Stává se někdy, že si člověk seskok na poslední chvíli rozmyslí? Snažíte se ho pak přesvědčovat, nebo jeho strach respektujete?
Za těch třiatřicet let, co skáču, se mi to stalo asi třikrát. Jednou to bylo proto, že se člověku udělalo fyzicky zle, jiná paní se lekla ve dveřích letadla, když pod sebou uviděla čtyřkilometrovou díru. Ale stejně jsem ji přemluvil, takže jsme nakonec vyskočili a byla za to moc ráda.

Jakou přesvědčovací taktiku jste zvolil?
Nejdřív jsem jí říkal, že jí to bude líto a že letadlo letí rychle, takže jestli neskočí teď, pak už budeme daleko od letiště a nepůjde to. Ale ona pořád nechtěla. Tak jsem jí řekl, že jí nevrátím peníze. A skočila.

No a naposledy tu skákaly adeptky na Miss ze Slovenska. Měly to jako jeden z úkolů, takže ten seskok absolvovat musely. Jedna se zase šprajcla ve dveřích, a protože jsem věděl, že u takhle mladých holek to bývá jenom nějaký momentální strach, tak jsem se otočil a vyskočil po zádech a ona se mnou. Ale když vidím, že má někdo panickou hrůzu nebo je mu vyloženě špatně, tak bych s ním samozřejmě nevyskočil a ani ho k tomu nenutil.

Moje místo v Česku

odpovídají všichni hosté seriálu

Každý odněkud je, někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše?

Ve Španělsku se cítím jako doma. A Jižní Amerika. Kdyby se vrátili komunisti, asi bych odešel do Argentiny nebo do Chile, tam se mi hrozně líbí. Ale v Česku je to Brno a Prostějov. Jsem Brňák a většinu času trávím tady na letišti, kde v podstatě žijeme. Není to, jako když jdete na squash, kam přijdete, vymlátíte se a jdete dělat zase něco jiného. Parašutismus je životní styl, přijedeme v pátek a jsme tady až do neděle. Snídáme spolu, trávíme spolu dny. Je to taková druhá rodina.

Může skákat kdokoliv?
V podstatě ano. Je to úžasný sport v tom smyslu, že není nijak výrazně věkově omezený. Nejmladší člověk v pozici tandemového pasažéra musí mít osm let, můj kluk se mnou už v tom věku skákal. A vím, že v Austrálii někdo seskokem oslavil stovku. Mému nejstaršímu pasažérovi bylo osmdesát devět. Váhově je to omezené do 110 kilo, to kvůli nosnosti padáku. Zdravotních omezení je minimum, ale asi to není nejvhodnější sport pro lidi s epilepsií nebo vážnou srdeční nemocí, ale jinak skáčeme i s vozíčkáři nebo nevidomými lidmi. Lidé, kteří nemají v životě tolik radosti, to mnohem víc prožívají a mají z toho větší radost, což mě pak hrozně těší.

Kolik seskok stojí?
Podle toho, jestli si děláte kurz nebo to chcete jenom zažít. Jednorázový tandemový seskok stojí necelé čtyři tisíce korun, pokud si ho chce člověk nechat natočit, je to asi šest tisíc. A když si uděláte kurz, který vyjde asi na 38 tisíc za sedm seskoků, zakoupíte si padák a veškeré vybavení, letenka potom stojí asi 650 korun.

Máte nějaké bizarní historky „ze zákulisí“?
Jednou mi nevyšlo přistání na letiště a padal jsem do kukuřičného pole a zapomněl jsem dát nohy k sobě, takže jsem dostal pěkný výprask.

Jsou v parašutismu nějaké disciplíny?
Strašně moc. Existuje třeba formation skydiving neboli skupinová akrobacie, dělá se ve čtyřech až osmi lidech. Pak je freestyle, což je takový balet, freefly, kde se skáče po hlavě a létá se rychlostí třeba 300 kilometrů v hodině. Nebo například wingsuit flying, kde si parašutista obleče speciální kombinézu s blánami a může létat i dopředu. Dá se takhle uletět i jedenáct kilometrů. Stále vznikají nové disciplíny, ale některé taky zanikají. Parašutismus je hodně dynamický.

Článek se mi líbí

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Chladnokrevně zastřelil čerpadlářku, aby mohl uloupit deset tisíc korun

Policie zveřejnila záznam z kamery v čerpací stanici na Mělnicku, na kterém...

Čerpadlářka Jana umyla dva stojany na pumpě Radius v Podhořanech na Mělnicku a vešla zpátky do benzinky za pult. Na...

Stát proti žumpám. Úřady budou rozdávat pokuty a přibude papírování

Válku kempů poznal na vlastní kůži i řidič fekálního vozu.

Od ledna začne platit novela vodního zákona, která má změnit ledabylé nakládání s odpadní vodou. Majitelé domů budou...

Demonstrace žlutých vest v Paříži i Bruselu. Policie zatkla stovky lidí

Demonstranti ve žlutých vestách se navzdory zákazu sešli na hlavní pařížské...

Ve Francii vypukly v sobotu další násilné protesty. Policie v centru Paříže nedaleko bulváru Champs-Élysées proti...

Nemocnici obsadila policie. Taxikář oznámil, že tam vezl vrahy čerpadlářky

Heliport ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

Zásahová jednotka, policisté v civilu i běžné hlídky ve čtvrtek dopoledne prohledávali Fakultní nemocnici v Hradci...

Druhá světová válka a holokaust neexistují. Norsko reformuje školství

Vězni z pobočného tábora Ebensee (byl součástí Mauthausenu) po osvobození...

Norská konzervativní vláda chce v plánované školní reformě vynechat z osnov velkou část sociálních věd a historie,...

Další z rubriky

PILOT: Létat můžete i s maturitou. Seriály o katastrofách mám velmi rád

Pilot Vladislav Pružina na letišti v Benešově.

Vyzkoušel si pilotování stíhaček i airbusů. Pět let se vznášel mezi tajfuny v jihovýchodní Asii a létání zasvětil svůj...

GRAFOLOŽKA: Pijáctví ani IQ z písma nepoznám, agresivního cholerika ano

Grafoložka Helena Baková

V dětství si dopisovala s desítkami lidí a ke grafologii ji přivedla právě láska k dopisům. „Do dneška mě fascinuje,...

PLAVČÍK: Češi ve vodě často přeceňují síly. Holky neočumuju

Pardubický plavčík David Jehlička

Davida Jehličku přivedla k práci plavčíka láska k vodě a touha pomáhat. „Spousta lidí si myslí, že plavčík jenom sedí a...

Najdete na iDNES.cz