Protože Noemi Smolíková ve svém textu Mé čtyři dodatky k polemice kurátorů, reagujícím na naši polemiku, redakčně nazvanou Demagogie a fakta při hodnocení velké výstavy české fotografie v Bonnu, opět zkresluje některá fakta, považujeme, ač neradi, za nutné se ještě jednou ozvat v této polemice.
články čtěte zde |
1/ Noemi Smolíková uvádí, že to byl její nápad "oslovit Jakoba Wenzela, tehdejšího ředitele bonnské Kunsthalle. Navrhla jsem mu výstavu české fotografie, což může potvrdit bývalá kulturní zástupkyně na českém velvyslanectví v Bonnu Alice Mžyková. A byla to moje snaha a moje domlouvání, které nakonec vedly k uskutečnění této přehlídky“.
Přiznáme se, že o této úloze Noemi Smolíkové při zrodu výstavy jsme nevěděli a nikdo se nám o ní během sedmi let příprav výstavy nezmínil (současný intendant Bundeskunsthalle Robert Fleck uvedl v katalogu i na vernisáži pouze důležitou roli Alice Mžykové, k prosazení výstavy významně přispěla i bývalá česká velvyslankyně Jaroslava Jeslínková, s níž jsme před sedmi lety poprvé o výstavě osobně jednali s tehdejším intendantem Wenzelem Jacobem – nikoliv Jakobem Wenzelem, jak uvádí Smolíková a poskytuje tak další důkaz preciznosti své práce).
Okamžitě po zveřejnění textu Noemi Smolíkové na iDnes 5. května 2009 telefonovala Alice Mžyková, dnešní 1. tajemnice Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu, a od tvrzení Noemi Smolíkové se distancovala. - Článek N. Smolíkové Promarněná příležitost české fotografie v Bonnu - čtěte zde.
Na uváděná domlouvání Noemi Smolíkové si nevzpomíná ani dlouholetá sekretářka intendantů Bundeskunsthalle (během příprav výstavy se vystřídali tři) Jana Hummelová.
Samozřejmě nemůžeme tvrdit, že Noemi Smolíková Wenzelu Jacobovi obecně nenavrhla uspořádání výstavy české fotografie (vždyť také fotografie jistě patří k nejkvalitnějším a nejoriginálnějším částem českého umění 20. století), ale nevíme o tom, že by se na celém projektu jakkoliv jinak podílela. Veškerá další složitá jednání za českou stranu jsme vedli v Bonnu i v Praze s ředitelkou Uměleckoprůmyslového muzea Helenou Koenigsmarkovou, vedoucím oddělení prezentace sbírek Dušanem Seidlem a dalšími pracovníky UPM, Alicí Mžykovou a nakladatelem Karlem Kerlickým a nikdy se žádných Noemi Smolíková nezúčastnila.
Je nám jasné, že tyto detaily jsou pro běžné čtenáře iDnes zcela nezajímavé, ale pro historii vzniku dosud největší výstavy české fotografie v zahraničí by měly být uvedeny podle skutečnosti.
2/ Nikdy jsme nezpochybnili, že Noemi Smolíková je uznávanou kritičkou a kurátorkou současného umění a časopis Aperture dobře známe, ale nevšimli jsme si, že by v něm – ale ani kdekoliv jinde - publikovala cokoliv z historie české fotografie. Ani že by v tiráži Aperture byla uvedena mezi třemi desítkami stálých spolupracovníků jako evropská korespondentka.
3/ Ano, údaje, uváděné Noemi Smolíkovou ohledně údajně přibližně podobného počtu fotografií v jednotlivých kapitolách či témž prostoru pro tvorbu z 20. a 50. let opravdu nejsou přesné, jak jsme ukázali i v předchozí odpovědi a což sama ve své reakci nezpochybňuje. Na výstavě jsou skutečně práce od 200 autorů, ne od 207, jak se původně plánovalo. To jsme explicitně uvedli i na tiskové konferenci před zahájením výstavy. Noemi Smolíková jakožto kurátorka jistě sama dobře ví, že u tak rozsáhlých výstav z mnoha desítek sbírek není do poslední chvíle jisté, zda všechny přislíbené exponáty nakonec skutečně budou půjčeny. Což se nám stalo třeba u unikátních Markalousových koláží z muzea Folkwang v Essenu, které tamní restaurátoři odmítli vypůjčit do Bonnu po jejich návratu z putovní výstavy v USA a Velké Británii a které nebylo možno ničím nahradit. To, že finální počet zastoupených autorů je nepatrně menší, než je uvedeno v katalogu, tedy není groteskní, ale docela běžné.
4/ I když bychom si sami neodvážili napsat zdrcující kritiku třeba na přehlídku vývoje české architektury 20. století, protože se historii naší architektury odborně nezabýváme, v žádném případě neupíráme Noemi Smolíkové právo na vyjádření jejího názoru. Byť skutečně "není většinový“, jak autorka sama píše, třeba vedle recenzí předních německých historiků fotografie Klause Honnefa, hlavního kurátora expozic Německá fotografie 1870-1970 a O tělech a jiných věcech – německá fotografie ve 20. století (Die Welt 28. 4. 2009) nebo Hanse-Michaela Koetzleho, autora obsáhlého Lexikonu fotografů nebo Ikon fotografie (Photo International 3-4/2009) či faktu, že v anketě 63 fotografů a fotografických kritiků, teoretiků, kurátorů a galeristů v Reflexu č. 18/2009 se expozice Česká fotografie 20. století umístila na prvním místě mezi nejlepšími fotografickými výstavami posledních dvaceti let.
Názor v internetové verzi největšího českého seriózního deníku by však neměl uvádět nepravdivé údaje a manipulovat s fakty. Upřímně se těšíme, že Noemi Smolíková brzy získá výstavní a publikační příležitost k prezentaci vlastního pohledu na českou fotografii právě uplynulého století, kterou uzavře celou naši diskusi kurátorů.
