Může Oprah Winfreyová skutečně kandidovat na prezidentku USA? (o důsledcích jejího projevu na Zlatých glóbech čtěte zde: Američané tlačí do voleb slavnou moderátorku)
Možné je všechno, koneckonců Donald Trump se stal kandidátem republikánů. Oprah Winfreyová si určitě zaslouží respekt, těmito problémy se zabývá dlouhodobě a udělala v tomto směru velký kus práce. Na druhou stranu je to člověk, který nemá politické zkušenosti. A jak právě teď vidíme u prezidenta Trumpa, tak být bohatý, slavný a být v televizi není dostačující kvalifikace k tomu, aby někdo byl prezidentem.
Sexuální obtěžování je v USA velkým tématem už řadu let. Proč tedy kauza Weinstein a hnutí MeToo vyvolaly takovou pozornost? V čem je současná situace jiná?
Dá se říci, že to byla poslední kapka, kterou hrnec přetekl, ale dá se to vnímat i jako součást delšího vývoje. Sexuálního násilí se týkalo už Women’s March on Washington, který proběhl den po inauguraci Donalda Trumpa (čtěte: Za práva žen demonstrovalo v ulicích amerických měst přes milion lidí).
Lucie Kýrová Působí na Katedře severoamerických studií Institutu mezinárodních studií FSV UK. Zabývá se dějinami Spojených států 20. století, především historií původních obyvatel Ameriky. V USA žila celkem osmnáct let, získala doktorát na univerzitě College of William & Mary ve Virginii. |
Trump se přece vždy chlubil, co všechno si může vůči ženám dovolit a že mu to vždycky projde. A když to pak některé ženy potvrdily, tak je označil za lhářky. Hnutí MeToo je staré deset let, jeho cílem je pomocí sociálních médií spojit a podpořit oběti sexuálního násilí. Ale teď s kauzou Weinstein se zviditelnilo, protože se do něj zapojily i slavné herečky.
Není to však ze strany médií jen bulvár tvářící se jako boj za ženská práva?
Dalo by se to tak shodit, ale je potřeba se zamyslet, co za tím je. Na těch herečkách a hercích je to nejvíce vidět, ale tady jde o tisíce žen, které pracují v továrnách, restauracích, hotelech, o ženy ze Silicon Valley i univerzit. A díky těm herečkám se jejich příběhy dostávají na povrch a ukazuje se, jak systematický je to problém.
Je také potřeba si uvědomit, že nejde jen o sex. Nikdy nejde jen o sex. Vždy jde o moc, o rozložení moci ve společnosti. Protože když na vás vyskočí někdo z křoví a znásilní vás, to je spíše výjimka. Většinu znásilnění spáchají lidé, kteří oběť znají. Partneři, rodinní příslušníci, spolupracovníci nebo lidé, kteří jsou vůči oběti v dominantním postavení.
Mám dojem, že na hnutí MeToo je cosi specificky amerického. U nás je často zlehčováno, zřejmě i z neznalosti americké společnosti. Je tu tedy něco, co se nám ztrácí v překladu?
Sexuální násilí je reálný problém a americký přístup k němu je ovlivněn americkým narativem pokroku k lepšímu zítřku. Puritáni tvrdili, že oni jsou ta modelová společnost - ono biblické „city on the hill”. Ronald Reagan k tomu v 80. letech dodal „shining city on the hill“. My jsme ta modelová společnost demokracie a rovnoprávnosti.
Dlouhá léta se říkalo, že americká společnost se k tomuto ideálu rovnoprávnosti a svobody postupně dostává, ale lidé, kteří byli diskriminováni - ať už kvůli svému genderu, etnicitě, náboženství nebo sexuální orientaci - musí být trpěliví. Vždy slyšeli: na této lodi jsme všichni společně, tak s ní moc netřeste a nedělejte ty změny moc rychle. A se zvolením Donalda Trumpa se pocity těchto lidí změnily. Pochopili, že situace se ne vždy lepší, může se také zhoršit. Trumpa vnímají jako hrbol na cestě k lepšímu zítřku a skutečně rovnoprávné společnosti a je třeba s tím něco dělat.
Proč tedy obvinění ze sexuálního obtěžování neublížilo Trumpově prezidentské kampani?
To je zajímavá otázka. Jednak je to tím, že obětem se často nevěří, případně se jim dává vina za to, co se stalo. To bylo vidět i po kauze Weinstein. Možná si to vymyslela. Proč čekala tak dlouho? Nepila jste moc? Jak jste byla oblečená? Možná jste koketovala...
A ta žena může tisíckrát říct, že řekla NE, ale ty otázky se valí dál. Tady v tom panuje trochu slepota. Trumpovi příznivci si možná řekli, že to byla vina těch žen, možná je to součást kampaně demokratů. Velkou roli v tom hrála i loajalita ke straně (čtěte: Ty ženy neznám, jde o kampaň demokratů, brání se Trump nařčení z obtěžování).
Lze hnutí MeToo vnímat jako součást dnešního rozdělení Ameriky? Republikánský obraz tradičního uspořádání společnosti versus pokrokové ideály liberálních demokratů?
Částečně ano, ale bylo by to velké zjednodušení. Konzervativní voliči jsou spíš pro tradiční uspořádání rodiny, tak jak ho znají z 50. let a liberálnímu voliči bude spíše jedno, jestli rodiče jsou muž a žena. Hnutí alt-right je vysloveně proti feminismu, žena má podle něj ve společnosti specifickou pozici.
Jsou tu ale také konzervativní hlasy z evangelikálního prostředí, které křesťanskou pravici kritizují za to, že je sice proti potratům, ale dělá všechno proto, aby těmto nechtěným dětem znemožnila důstojný život, nebo že zavírá oči před sexuálním násilím.
Demokraté sice drží vlajku pokroku, ale prezidentské volby vyhrál Donald Trump. Neznamená to, že se jim boj za rovná práva žen a menšin vymstil?
Pozor, Hillary Clintonová získala v součtu celých USA více hlasů než Trump. Prohrála ale v těch klíčových státech. Faktem je, že debata o rovnosti se trošku přesunula k genderu a etnicitě a ekonomický aspekt se trošku opomíjel.
V USA se kolem MeToo šíří rozpaky, vánoční večírky poznamenal strach |
Vezměte si, kolik voličů nasbíral v demokratických primárkách Bernie Sanders v Rust Beltu, kde lidé od 80. let přicházejí o práci a kde proto ekonomický program kandidátů hraje velkou roli. Sanders jel klasickou levicovou argumentaci: musíme zlepšit ekonomické postavení lidí a pak se vyřeší i ostatní problémy. Těžko říct, kdo by dneska seděl v Bílém domě, kdyby vyhrál primárky (přečtěte si předvolební reportáž z Rust Beltu: Trumpland, zchudlý rezavý pás Ameriky, se naučil mít rád Donalda).
Mezi progresivními kruhy nyní trošku panuje strach, že hnutí MeToo se začne rozdělovat. Jedna strana tvrdí, že nejdřív je potřeba vyřešit ekonomické problémy, takže ženy a minority mohou počkat. A druhá strana tvrdí, že nemohou počkat, protože jsou v hrozné situaci. A republikáni zatím prosazují daňové zákony, které nejvíce dopadají na lidi, kteří ekonomickou pomoc potřebují nejvíc.
Zdá se, že hnutí MeToo po hříšnících chce jediné: sebekritiku a rychlou rezignaci. Proč americká společnost žádá jejich okamžitý odchod? Neměla by tu platit presumpce neviny?
Politici a hvězdy showbyznysu by měli fungovat i jako vzory, ke kterým vzhlíží mladá generace. Proto by se na ně měly vztahovat vyšší standardy. Existuje určitá shoda, co je morální a co není a lidé, kteří fungují jako modely chování, by to měli brát zodpovědně. A americká společnost možná dospěla do bodu, kdy si řekla: „A dost, je potřeba s tím něco dělat“. Je třeba také dodat, že pokud někdo přijde o funkci nebo roli v seriálu, tak tomu předchází interní šetření v rámci strany nebo firmy.
V USA se dnes objevují hlasy, že v současné debatě se už skoro nedělá rozdíl mezi znásilněním a osaháváním.
Zaslechla jsem i názory typu: To abych se se bál otevřít ženě dveře, abych se bál flirtovat. To nám ženám ubírá inteligenci rozeznat, co je nepodařený pokus o flirtování a co je obtěžování. A to říkají i ženy v Americe: My nejsme pětileté děti. Víme, co je znásilnění a víme, co je nešikovný pokus o rande.
Sexuální násilí na školáchNa rozsah problému v akademické sféře ukazuje seznam anonymních svědectví obětí sexuálního násilí, který se na internetu objevil na počátku prosince. Od té doby na něj přibylo přes 2300 záznamů. |
Je také nutné si uvědomit, že osahávání nebo každodenní verbální obtěžování v práci má na oběti zásadní dopad. Podřízená žena je v pozici, že si nemůže dovolit ztratit zaměstnání, protože živí děti. Týká se to i akademické sféry, kde učitelé mají velkou moc nad kariérou studentů. Představte si, že se něco takového děje pět nebo šest let. Spousta lidí z toho má post-traumatickou poruchu a musí chodit na terapii.
Desítky francouzských umělkyň podepsaly otevřený dopis, v němž varují před novou formou puritánství (psali jsme zde: Umělkyně odsoudily kampaň MeToo. Oslavujete znásilnění, zuří feministky). Nemají tak trochu pravdu?
Ne. Ono se to často používá jako zbraň, že MeToo je jenom projevem nějaké puritánské morálky, aby se tomu ubrala vážnost. Technická poznámka: to, co se myslí puritánskou morálkou, taková ta upnutá morálka, ta není puritánská, ale viktoriánská. Puritáni takoví určitě nebyli, stejně jako našim předkům i jim se hodně dětí narodilo méně než devět měsíců po svatbě.
Aktivisté MeToo nechtějí zákaz sexu. Jim jde o respekt, chtějí aby sex byl oboustranně chtěný a aby nebylo vynucený z pozice síly, jako například v práci. Dopis Catherine Deneuveové krásně ukazuje, že společnost má problém to pochopit. Signatáři toho dopisu tvrdí, že hnutí MeToo zabije romantiku. Ale romantika není násilí. Tahle záměna trochu vychází i z kultury, z filmů, ve kterých musí žena napřed říkat „Ne, ne, ne“ a muž ji potom dobude. A to částečně ovlivňuje i chování ve společnosti.
Americká publicistka Dayna Tortoriciová si ve svém textu o hnutí MeToo pro The Guardian všímá, že muži kolem ní mají čím dál víc pocit, že jsou pronásledovaným druhem. Z čeho takový pocit pramení?
Podobné názory jsem během svého pobytu v USA ve svém okolí zaslechla také, a to už před vládou Baracka Obamy. Jak se začalo mluvit o ženách a menšinách, tak se ozvalo: „Vždyť já jsem jako bílý muž perzekvovaný. Přicházím o svá práva.“
Oni to tak opravdu cítí, protože Amerika, která byla vybudována podle jejich vzoru, se bortí. Bílý muž byl strašně dlouho na vrcholu, dlouho ovládal strukturu moci. A to se nyní mění, nahoru se dostávají i jiné skupiny a on musí častěji dělat kompromisy.
A někteří z nich začínají mít pocit, že jsou ohrožená skupina. Ale jaká jsou oni ohrožená skupina? Muži jsou pořád stále za stejnou práci placeni více než ženy se stejným vzděláním. Často si stěžují, že přicházejí o svá práva. Ale to není pravda. Oni nepřicházejí o svá práva, ale o svá privilegia.
Stěžují si, že ztratili právo na svobodu slova. Ale oni jen ztratili privilegium, aby jim někdo neřekl, že mají být zticha. Nyní je důležité, jestli jim americká společnost dokáže vysvětlit, že se nemají čeho bát. Ano, budou se muset dělit o některá svá privilegia, ale práva neztrácejí.
