Kdybyste viděli té krve, co bylo všude. Do smrti ten strašlivý pohled nezapomenu. Martinka měla prostřelenou hlavu, zlomený nos. Janka zastřelili do hrudi,“ říká třesoucím se hlasem Zlatica Kušnírová.
Na moment se odmlčí, zhluboka nadechne a vypráví dál. „Martinka by se nikdy nedala zabít bez boje. Museli ji držet nebo to musel být dobrý střelec. Když ji loni o Velikonocích chtěli tři silní chlapi polít vodou, což je takový zvyk, nedokázali ji udržet, jak se bránila.“
Zlatica Kušnírová poprvé spolu s otcem Jozefem Kuciakem otevřeně mluví o tom, jak její dceru Martinu a Kuciakova syna, novináře Jána, zastřelil před dvěma týdny neznámý vrah. Místo toho, aby jim 5. května v Prešově vystrojili svatbu, je pohřbili.
Před dvěma týdny se Zlatica Kušnírová těšila, že nastávajícího zetě Jána uvidí. Měl každým dnem přijet na východní Slovensko, za ní do obce Gregorovce. Na dva dny. „Dcera mi řekla, že pár kilometrů od nás bude mít práci. Od rána do večera. Neřekla mi, na čem pracuje, ale že na tom článku bude hodně práce. Nechtěla říkat víc, měli strach. Povídala, že je odposlouchávají, že se bojí,“ vypráví rozrušeně Zlatica Kušnírová, hubená krátkovlasá blondýna s očima červenýma od ustavičného pláče.
„On o tom, na čem pracuje, nikdy moc nemluvil. Alespoň ne před námi. Manželka se o něj hodně bála, on se vždy snažil nás uklidnit, že na Slovensku se mu nemůže nic stát, že prostě nejsme v Americe. A vidíte...“ dodává tlumeným hlasem otec Jozef Kuciak a pevně stiskne ruku své vedle mlčky stojící ženy.
Na všech třech je vidět, že mají strach. A zároveň nechtějí o vraždě svých dětí mlčet. „Nevěřím policii ani politikům. Byla to politická vražda a Martinku nezabili náhodou, ale proto, že by zůstal svědek. Ona všechny Jankovy články četla, radila mu s korekturami a věděla i o zákulisí. Věděla víc, než bylo v článcích. Kdyby chtěli zabít jen Janka, měli na to dost času,“ řekne Zlatica.
3. března 2018 |
