Jako prostředník v jednání měly vystupovat Spojené státy, které však Erhardův plán považovaly za nerealistický, a proto se nakonec neuskutečnil. Německo se tak sjednotilo až před 21 lety.
Erhard, otec poválečného hospodářského zázraku západního Německa a šéf bonnské vlády v letech 1963 až 1966, podle Spiegelu sázel na zhoršující se ekonomickou situaci SSSR. Vedle peněz plánoval poskytnout Moskvě i průmyslová zařízení pro rozvoj Sibiře.
Věřil přitom, že tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov bude na oplátku souhlasit s postupným uvolňováním ochranné ruky nad komunistickou Německou demokratickou republikou a jejím spojením se západoněmeckým státem.
Politicky naivní plán měl čtyři fáze
Erhardův plán, jak projekt USA samy nazývaly, měl mít čtyři fáze: odstranění berlínské zdi, znovusjednocení, poskytnutí Němcům práva na sebeurčení a "svoboda pro Německo". Erhard byl za jeho uskutečnění ochoten poskytnout nemalou sumu.
Tajný plán AdenaueraZápadní Berlín chtěl vyměnit za NDR |
Kancléřův blízký spolupracovník Ludger Westrick při večeři s tehdejším americkým velvyslancem v Bonnu Georgem McGheem uvedl částku dvě a půl miliardy dolarů ročně po deset let. Na základě tehdejšího kurzu by to podle Spiegelu bylo dohromady okolo 100 miliard západoněmeckých marek.
McGhee v hlášení do Washingtonu připustil, že Erhardův návrh nepostrádá originalitu, ale zároveň ho označil za značně politicky naivní. Podobně ho hodnotilo i americké ministerstvo zahraničí, podle něhož byl v této fázi nedokvašený a nerealistický.
Vyžadoval by prý větší komplexnost, aby řešil i problematiku odstranění jaderných zbraní z Německa a stažení zahraničních armád z jeho území. Americká diplomacie mu proto nedávala téměř žádné naděje na úspěch.
Sjednocení nakonec stálo 15 miliard marek
Erhard byl přesto odhodlán seznámit se svými záměry amerického prezidenta Johna Kennedyho. Údajně už měl dojednán i termín schůzky. Místo ní ale přiletěl do Washingtonu Kennedymu na pohřeb, když prezidenta na podzim 1963 zastřelil atentátník.
S jeho nástupcem Lyndonem Johnsonem se setkal krátce před Vánocemi 1963. Při schůzce mezi čtyřma očima se Erhard prezidenta podle Spiegelu zeptal, zda by jeho návrh nepřednesl Chruščovovi. Nový pán Bílého domu ho však údajně odbyl, že se nechystá s šéfem Kremlu sejít.
Další Erhardova cesta do Washingotnu v červnu následujícího roku byla už ve znamení americké předvolební kampaně, takže se téma znovusjednocení Německa nikam neposunulo.
V říjnu 1964 Chruščov padl a Moskva mezitím získala výhodné půjčky od Británie, Francie, Itálie a Japonska. I sám Erhard poté uznal, že jeho plán již není politicky reálný.
Naštěstí pro německý státní rozpočet, dodal Der Spiegel a připomněl, že o necelá tři desetiletí později se sovětské jednotky stáhly z NDR zhruba za 15 miliard marek, což bylo ve srovnání se sumou nabízenou Erhardem za hubičku.
