V ČSSD je slyšet, že jste složil funkci statutárního místopředsedy, abyste teď měl volné ruce ke kritice vedení a na březnovém sjezdu mohl kandidovat na předsedu. Je to pravda?
Je to nesmysl a ti, kteří to říkají, mi podsouvají své vlastní modely chování.
Co teď od vás jako řadového člena můžeme čekat?
Nejsem úplně řadový člen, minimálně do konce ledna 2019, kdy máme krajskou konferenci, jsem stále předsedou jihočeské ČSSD. Musím se rozhodnout, zda budu v této pozici pokračovat. Do té doby se budu určitě s kolegy snažit projednávat témata, která fungují v jihočeském kraji a mohla by třeba fungovat i jinde. Problematika školství, dopravy, životního prostředí a další, která lidi opravdu zajímají.
Nicméně, je možné, že vás nakonec na březnovém sjezdu uvidíme jako kandidáta na předsedu?
Především říkám, že nebudu mlčet a budu dál říkat, jak by měla ČSSD fungovat a jaká témata by měla akcentovat. Ale nebudu to dělat tak, abych stranu rozděloval. Protože z pozice prvního místopředsedy to mohlo vypadat jako nejednota v nejužším vedení. Když členem nejužšího vedení nejsem, nemůže to sociální demokracii způsobovat žádné vážné újmy. V případě, že by se členové ČSSD probudili a zvedli, aby jejich hlas skutečně zazněl, jsem připraven třeba i v budoucnu sociální demokracii vést. Ale to budoucno prosím neberte nutně jako 1. březen 2019.
Místopředseda ČSSD podezírá Zimolu z plánu, že chce založit novou stranu |
Je pravda, že vás členové platformy Zachraňme ČSSD už povzbuzují, abyste šel do přímého střetu s Janem Hamáčkem?
Rozhodně ne. Moji kolegové, a to i ti z platformy, jen vzali na vědomí důvody mé rezignace a podpořili mě.
Na říjnovém jednání ústředního výkonného výboru v Hradci Králové to nevypadalo, že byste měl ve straně velkou podporu. Když neprošel váš návrh, aby delegáti hlasovali o vaší důvěře, zaznívaly komentáře, že stejně žádnou nemáte.
Víte, mně na tom nejvíc vadí, že to takto obešli a nenechali o tom hlasovat. Nebyli schopni mi to ani říct do očí. Mohlo se hlasovat o mojí důvěře a třeba bych ji skutečně nezískal. Ale oni se báli, že by ze mě udělali mučedníka. O kom to svědčí? Spíše o nich. Jen bych připomenul, že širší vedení strany bylo zvolené ještě v březnu 2017, tedy ve stejné době, kdy byl skoro jednomyslně zvolen předsedou strany Bohuslav Sobotka a dvojkou Milan Chovanec. A mně na tom nejvíc vadí, že tyto orgány, místo aby přijaly zodpovědnost za to, kam ČSSD přivedly, mají ještě tu drzost stát se delegáty březnového sjezdu a rozhodovat o budoucnosti sociální demokracie. Očekával bych od nich, že vyvodí zodpovědnost.
Hrozí podle vás to, že sjezd ČSSD v březnu příštího roku nic moc nezmění, protože tam bude „sobotkovská“ většina?
Kdybych si to myslel, tak bych asi neavizoval to, že jsem připraven pro ČSSD dál pracovat. To by asi byla zbytečný sisyfovská práce. Chci stále věřit, že si členové strany, ale i delegáti, kteří budou zvoleni na sjezd, uvědomí, že teď už nelze mlčet. Protože jestli to neuděláme, tak ČSSD zanikne.
ČSSD se v průzkumech propadla k šesti procentům hlasů. Je to konečné číslo, nebo půjde strana ještě níž?
Přál bych si, abychom se – jak říkal Jan Hamáček – odrazili ode dna. Jenom se bojím, že se nám to tak úplně nepodaří, protože nedokážeme zdůrazňovat témata, která lidi skutečně zajímají. Že se prezentujeme jako názorově rozdělená strana, dohadujeme se o korýtkách a funkcích pro některé lidi… I proto jsem rezignoval na svoji pozici.
Co jste si vlastně myslel, když Jan Hamáček po tom debaklu ve volbách říkal, že se strana odrazila ode dna?
Možná vás překvapím, ale Janu Hamáčkovi jsem v tom rozuměl. On totiž očekával ještě horší výsledek, a proto mu ten postup pěti našich senátorů do druhého kola a komunální volby přišly ještě docela dobré. Ale bylo zřejmé, že tomu asi nerozuměl skoro nikdo další, což jsem mu také řekl.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že rezignujete na pozici stranické dvojky v ČSSD?
To je těžké říct, ale mohu přiznat, že jsem po tom začal velmi vážně uvažovat po posledním jednání ústředního výkonného výboru.
Tedy po zmíněném jednání v Hradci Králové, kdy vaši spolustraníci neschválili prakticky nic z toho, co jste navrhoval?
Ano. Tehdy jsem pochopil, že v širším vedení strany není vůle k žádným razantním změnám. A že se pořád cítím být pasažérem v první lavici autobusu, který se řítí proti zdi a nikdo nechce brzdit ani zatáčet.
Proč myslíte?
Je to přece vidět na vývoji volebních preferencí, na tom, kdy jsme se přes spoustu podařených věcí začali s Honzou Hamáčkem rozcházet, protože on naslouchal více hlasům Miroslava Pocheho a jiných lidí, kteří k němu měli blíž než já. Ale ptal jste se, kdy jsem se pro to rozhodl, a já chci říct, že po tom ÚVV jsem domů odjížděl s tím, že jsem skutečně celou cestu přemýšlel, jakou mám vlastně naději v ČSSD něco změnit. A že i když tu naději nemám, nakolik budu pak obviněn jako spolupachatel toho vztahu. Proto jsem v následujících týdnech vedl řadu jednání s blízkými lidmi, nechtěl jsem udělat žádné rozhodnutí pod vlivem emocí.
A jak reagoval Jan Hamáček, když jste mu hodinu před tiskovou konferencí oznámil svoje rozhodnutí?
Chtěl jsem to udělat už minulý týden, ale Honza Hamáček byl na pracovní cestě v USA, což by mi přišlo hodně nefér, aby se to dozvěděl přes oceán. Takže jsem vyčkal. Řekl mi, že je tím krokem překvapen, ale že ho respektuje. Poděkoval mi za práci, kterou jsme spolu odvedli.
Zimola oznámil rezignaci na post prvního místopředsedy ČSSD |
Moc dlouho vám to nevydrželo. Jak tu spolupráci tedy hodnotíte?
Zejména v první fázi, kdy jsme oba usilovali o vstup do koaliční vlády a vyjednali myslím si dobré programové prohlášení vlády, se nám ta práce podařila. Ale je pravda, že poté jsme se začali rozcházet v personálním obsazení vlády.
Takže skřípat to začalo až při diskusích, zda má být ministrem zahraničí Miroslav Poche?
Ano. Nechtěl jsem, aby se Miroslav Poche stal rozbuškou sporu ČSSD s panem prezidentem, ale i našeho vnitrostranického.
Neměli ovšem příznivci Miroslava Pocheho pravdu v tom, že ČSSD bude působit velmi slabě, když se jen tak podřídí přání prezidenta a nominuje někoho jiného?
S tím bych naprosto souhlasil, kdyby to nebyli příznivci zrovna Miroslava Pocheho a kdyby se nejednalo o Miroslava Pocheho. Vyhlášeného pražského šíbra, člověka, který má pod palcem významnou část pražské organizace, který je významným hybatelem na sjezdech a ovládá delegáty sjezdu. O to nám šlo. Kdyby se jednalo o nějakého solidního sociálního demokrata bez temné minulosti a prezident se proti němu postavil, i já bych se pokusil na prezidenta apelovat, aby změnil svůj názor. Takto mi nezbylo, než abych s ním souhlasil.
Když mluvíte o tom, že Miroslav Poche ovládá delegáty sjezdu. Kam až tedy sahá jeho vliv?
Nechci přisypávat sůl do ran sociální demokracie. Opakovaně jsem se na adresu Miroslava Pocheho vyjádřil a ten, kdo chodí po Praze s otevřenýma očima, musí vědět, o koho se jedná. Konečně, jeho volební výsledek v Praze je zdrcující a každý slušný člověk by na jeho místě z toho vyvodil osobní zodpovědnost.
Co říkáte na Tomáše Petříčka, který se nakonec za ČSSD stal ministrem zahraničí?
S Janem Hamáčkem jsme tu záležitost řešili bezprostředně po volbách a ještě před našim ÚVV a jmenováním pana Petříčka. Doporučoval jsem Honzovi, aby tu nominaci stáhl. Argumentoval jsem, že Tomáš Petříček je bezpochyby nadaný, fundovaný a vzdělaný člověk a že nemám žádný problém akceptovat ho jako náměstka ministra zahraničí. A že jednou možná bude i ministr zahraničí. Ale že v tento moment nastupuje do funkce s nálepkou Pocheho asistenta, což nám v očích veřejnosti rozhodně nepomůže. Tomáš Petříček se nakonec ministrem stal, nemyslím si, že je to dobře, ale nepřísluší mi to dále už jakkoli komentovat.
Bude dál fungovat platforma Zachraňme ČSSD?
Je to jedna z názorových skupin, jakých je v ČSSD víc – máme Idealisty, Lepší ČSSD, svoji platformu mají mladí sociální demokraté… A nevidím důvod, proč by se ty skupiny nemohly scházet. Že se dostalo významné mediální pozornosti právě platformě Zachraňme ČSSD, mě může těšit, co mě už pochopitelně netěší, je, že se tato platforma stala laciným terčem urážek. Někdo ji chce označovat za viníka prohraných voleb, což tak prostě není. V této platformě mají příležitost vystupovat lidé, kteří se třeba nedostanou na oficiální jednání volených orgánů strany. I proto jsem byl rád za poslední jednání platformy v Praze na Vyšehradě, kde byl i předseda Jan Hamáček a slyšel to.
Slyšel, že je slabý lídr, což následně uniklo i do médií. To straně asi moc nepomohlo, ne?
Ta prohlášení neunikala z platformy, ale od lidí, kteří se sešli na platformě. To je to samé, jako když budete čekat na delegáty odcházející z ÚVV, ptát se jich a oni vám vyjádří svůj názor, který nelze považovat za prohlášení ústředního výkonného výboru. Ale tato platforma dokázala vzbudit naděje řadových sociálních demokratů, že někdo chce ještě pojmenovávat věci, co se ve straně dějí a kam by měla směřovat. Za to jsem moc rád. Méně rád jsem, že názory těch lidí začaly být vydávány za názory jakési sekty a jiné politické strany.
Je tedy Jan Hamáček dostatečně silný lídr na to, aby vytáhl ČSSD nahoru?
Honza Hamáček byl zvolen na sjezdu předsedou, já jsem to respektoval a asi jste museli zaznamenat, že jsem se k němu nikdy kriticky nevyjadřoval. Pokud jsem měl nějaké výtky, byli jsme schopni si je říct osobně a já jsem k němu vždy byl naprosto loajální. Ale právě proto že v některých názorech jsem cítil, že se tato loajalita rozchází s mým přesvědčením, musel jsem udělat to, co jsem udělal.
