Jiří Hromada se narodil 14. června 1958 v Chomutově. Vystudoval herectví na DAMU, poté hrál deset let v pražském Divadle E. F. Buriana. V prvních polistopadových volbách kandidoval do parlamentu, aby, jak říká, přiměl veřejnost přemýšlet o životě a problémech homosexuální menšiny. Kromě šéfování SOHO zastává i práci šéfredaktora měsíčníku Gayčko.
| Odpovědi Jiřího Hromady najdete ZDE. |
Bojuje za zavedení registrovaného partnerství homosexuálů. Snaží se také šířit osvětu o nemoci AIDS.
"Prosazení registrovaného partnerství pro homosexuály je významným krokem v boji proti šíření viru HIV v homosexuální menšině," míní Jiří Hromada.
|
Z rozhovoru s Jiřím Hromadou |
| * Jak vy osobně vnímáte svou homosexualitu? |
| Jako hodnotu, kterou jsem dostal vrozenou. Ano, jako dar, nikoliv prokletí. Ale na mně záleží, co s ním udělám. Musím ho nějak dotvořit. Ale pokud jsem mizera nebo lhář, nevznikne nic valného. |
| * Gayové jsou považováni za lidi s nadprůměrně rozvinutou tvořivostí. Vy jste se vzdal herectví a stal se aktivistou bojujícím za práva homosexuálů, aktivistou, který nemůže mít daleko do úředníka. Není to konflikt zájmů? Zahozená hřivna? |
| Spíš bych řekl, že jsem se stal z herce režisérem. Rozhodně těch deset let nepovažuji za ztracená, naopak: byla obohacující. Cítím však, že je načase, abych - vykonav svoje poslání - poodstoupil. Kdo na moje místo? Pokud jde o kádrové rezervy, je z čeho vybírat. Já se naopak těším, že si snad ještě zahraju nějaké dědky |
| * Existují mafie gayů - třeba mezi filmaři a dramatickými umělci? |
| Co máte s tou mafií? Jistě, za totality existovala taková polotajná společenství gayů. Jedno z nich se scházelo v bytě skvělého režiséra Kršky. Aha! řeknete si nejspíš. Kde režíroval gay Krška, tam měl některou z hlavních rolí gay Cupák. Jenže v tomto případě rozhodovala kvalita. Eduard Cupák byl přece nějaký herec! Nebo už zmíněný režisér Zdeněk Potužil. Nemůžete přece tvrdit, že ho za normalizace v Rubínu obletoval roj homosexuálů. To nebylo žádné kritérium. Sešla se tam skupina osobností, skutečných osobností rozmanité sexuální orientace, sukničkáře nevyjímaje, a vytvořila jednu z nejsilnějších alternativních estetik té doby. |
| * Za totality lovili náhodné milence na veřejných záchodcích velkých měst nejen zoufalci z venkova, kterým nic jiného nezbývalo, ale i univerzitní profesoři, skutečné špičky ve svém oboru, které by si jistě v liberálním intelektuálním prostředí, kam patří, mohli najít adekvátnějšího milence. Gay této ražby - a registrované partnerství? |
| Máte pravdu. I naše minorita má své minority. Patří sem i sexuální atleti. Je vlastně ani nezajímá jejich orientace. Zajímá je jejich zájem o homosexuální sex. A to natolik, že ztrácejí pud sociální sebezáchovy, vlastně pud sebezáchovy vůbec. Slyšel jsem dokonce i výčitku: vy jste v té SOHO revue všechno zveřejnili, a vzali jste nám tak tu naši krásnou, vzrušující anonymitu, to dráždivé tajemství. Na druhou stranu musím říct, že jiná skupina starších gayů nedává anonymitě přednost kvůli vzrůšu. Prostě se bojí, že se změní režim, a gayové, kteří se nějak organizovali a angažovali, půjdou třeba do vězení. Existují však i staří gayové, kteří tuto dobu a možnost neanonymity chápou jako satisfakci. Považovat to, že jsem gay, za normální - však bude vlastní až generaci gayů, která přijde. Aspoň doufám. |
 Prezident Sdružení organizací homosexuálních občanů Jiří Hromada je připraven čelit dotazům čtenářů, 26. 4. 2000 |
 Jiří Hromada si pozorně prohlíží otázky na monitoru, 26. 4. 2000 |
 Jiří Hromada v zajetí počítačů, 26. 4. 2000 |
 Jiří Hromada v redakci iDNES, 26. 4. 2000 |
