Není překvapivé, že tu ožil antikomunismus. Spíše je překvapivé, proč tu sílí odpor vůči antikomunismu, píše Erik Tabery. Ilustrační foto s názvem Komunismus představuje fenomén spartakiád. | foto: Lucie Robinson

Diskuse nad Bělohradským a Kosíkem: slovo si vzal šéfredaktor Respektu

  • 12
Střet levice a pravice? Nikoli - reaguje šéfredaktor týdeníku Respekt Tabery na diskusi, která se v Kavárně on-line a posléze právě i v Respektu rozvinula nad některými tvrzeními a argumentačními postupy filozofa Václava Bělohradského.

V internetové verzi Kavárny vyšla stať filosofa Antonína Kosíka, která přispívá do debaty nad esejí Václava Bělohradského o antikomunismu. Nejsem si ale jistý, jestli je slovo "debata" použito správně, protože jsme spíše svědky klasického křiku hluchých.

Dvě chyby inspirativního muže

Pan Kosík je inspirativní muž, ve většině s ním člověk nemusí souhlasit, ale je to výborný esejista a umí zachytit důležitá témata. Nic na mém přesvědčení o jeho kvalitách nezmění ani to, že se mě v reakci na můj text v Respektu snaží lehce urazit, a co především, že se ve svém příspěvku mýlí. Přesněji řečeno, míří vedle.

První jeho chybou podle mě je, že pokračuje v Bělohradského paušalizaci. Dokonce jde ještě dál, když tvrdí, že všichni novináři si více méně vše "vybájí". Odsuzuje i "čtenáře novin" - "kdo ví, proč se pro analfabety používá toto označení".

úvaha antonína kosíka

Takováto odsouzení nepomáhají pochopit nedostatky médií, ale pouze podporují předpojatosti zažité ve společnosti. Autor odsudku si sice získá obdiv většiny, ale nebezpečně tím rozvíjí stereotypy. Podobně se často bohužel paušálně odsuzují politici a politika, což má velký podíl na zdejším marasmu. Šikovní lidé se nechtějí věnovat spravování věcí veřejných, protože jsou zavrženi ještě dřív, než udělají první krok.

Druhou chybou Antonína Kosíka je, že si vytváří realitu a s tou polemizuje. Například píše: "Proč je pro Taberyho jednou bývalý komunista přijatelný, a jindy zase nepřijatelný? Nepřipomíná to Taberymu něco?" Nepřipomíná, protože to není pravda. Když už mi Antonín Kosík klade osobní otázku, zkusím popsat, co je pro mě osobně důležité na otázce komunismu.

Komunisté na několikerý způsob

Patřím ke generaci třicátníků, takže jsem období totality zažil jen jako dítě. Považuji za významné pochopit, jak se mohlo stát, že lidé podporovali takové systémy, jako byl nacismus a komunismus. Věřím totiž otřepané frázi, že pokud pochopíme minulost, budeme lépe spravovat budoucnost.

Komunistická minulost mě zajímá pouze u lidí, kteří nějakým způsobem ovlivňují veřejný život. Nekádruji je, jen je pro mě důležité, jak dotyčný člověk reflektuje svou někdejší pomoc totalitní partaji. Pokud někdo tvrdí, že to nic nebylo, že není nic, za co by se měl stydět, tak mi to o něm prostě hodně vypovídá. Naznačuje to hrozbu, že dotyčný by byl ochoten v budoucnu znovu sloužit zlu, pokud bude pod tlakem. U lidí, kteří jsou veřejně činní, je to zkrátka důležitá informace. Nic víc, nic méně.

Pak je tu ale jiná otázka – dnešní komunisté. Tak jako je možné za jistých okolností pochopit některé lidi, že v minulosti vstupovali do KSČ, není podle mě možné pochopit, že je někdo v této partaji ještě dnes. V čase, kdy už máme všechny informace o tom, co komunismus způsobil.

Svět podle Bělohradského, esej Erika Taberyho, Respekt č. 25, 15. 6. 2009  Svět podle Bělohradského, esej Erika Taberyho, Respekt č. 25, 15. 6. 2009

Co je opravdu překvapivé

Znovu připomínám: antikomunismus se rodí především proto, že tu sílí ambice nereformovaných komunistů. Co je tak překvapivého na tom, že někdo má obavy z návratu bolševiků k moci? Byť by jen podporovali menšinovou vládu ČSSD? Vždyť oficiálně hlásají, že chtějí změnit dnešní politický systém.

Souhlasím, že je tu celá řada politiků i publicistů, kteří téma antikomunismu zneužívají a nemají jiné silné téma. Tak to ale bylo a bohužel vždycky bude. Stejně jako někteří děsí krutým a nemilosrdným kapitalismem. Rozhodně ale nelze tvrdit, že antikomunismus si účelově vymysleli pravičáci, aby mohli vyhladit levici.

Antikomunismus zhasne jako svíčka velmi snadno – stačí, aby sociální demokraté oznámili, že s komunisty nebudou na krajské a vládní úrovni spolupracovat. To se jim ale nechce. Nepochopitelně. Když to v roce 2002 udělali, tak vyhráli volby a sestavili vládu.

Podle mě není tak překvapivé, že tu ožil antikomunismus. Je k tomu (jak už bylo řečeno) důvod. Spíše je překvapivé, proč tu sílí odpor vůči antikomunismu. A navíc, že se do jeho čela staví lidé, které v žádném případě nelze s komunismem spojovat. Je to kvůli strachu ze sílící pravice? Pokud ano, zvolili si pánové Bělohradský a Kosík špatné bitevní pole. Je nejen nepřesné, ale dokonce i fatálně chybné tvrdit, že antikomunismus je spojen pouze s pravicí. Není tomu tak (řada antikomunistů je i v dnešní ČSSD), a jestli to budou levicoví intelektuálové tvrdit, zaženou se do kouta, kde nebudou chtít být. Navíc touto interpretací jen pravici pomáhají.

Je celá řada zásadních témat, kde by se levice mohla projevit. Boj s ekonomickou krizí, růst extremismu, ochrana životního prostředí, řešení globálního oteplování, větší integrace EU atd. Při diskusi o těchto tématech možná levice s úžasem zjistí, že má více spojenců, než si myslí. A to dokonce mezi "pravičáky", mezi něž řadí všechny, kteří se jim byť trochu nelíbí.

Titulek, podtitulek a mezititulky jsou redakční


Video