Asi žádný text po nedávné smrti tří českých vojáků nevzbudil takový rozruch jako komentář Václava Klause mladšího. „Bojovat a umírat v cizích zemích čeští vojáci se souhlasem vlády a parlamentu mohou. Mělo by to mít ale nějaký jasný důvod a cíl. Já ho, promiňte, v Afghánistánu nevidím,“ napsal ve svém provokativním textu.
Enfant terrible české pravice si za svůj text vysloužil tvrdou kritiku. A to nejen kvůli faktickým chybám (Klaus napsal, že v Afghánistánu v rámci mise NATO nejsou žádní turečtí vojáci, ale je jich tam 506). Dokonce i jeho spolustraníci ho obvinili, že zpochybňuje spojenecké závazky. „Udělal by lépe, kdyby se věnoval školství, kterému docela rozumí,“ nechala se slyšet Jana Černochová.
Pohoršení nad Klausovým komentářem je v době vypjatých emocí po smrti tří vojáků u základny Bagrám pochopitelné. Mnoho Čechů považuje padlé vojáky za hrdiny, kteří nasazují životy při zajišťování bezpečnosti naší země. Prezident Zeman jim udělí medaili Za hrdinství, lidé do sbírky pro pozůstalé poslali téměř osm milionů korun.
Problémem je, že politici, kteří o vysílání vojáků rozhodují, zůstávají jen u slov o hrdinství a nutnosti dodržovat spojenecké závazky. Proti angažmá zahraničních misí se tradičně staví komunisté a SPD, pravice vysílání vojáků podporuje. Zpochybňování a kladení otázek je tabu.
„Ta debata je výrazně zpolitizovaná,“ myslí si Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. „Kdo je správný demokrat a zastánce naší civilizace, tak tu misi bezvýhradně podporuje a kdo má proti ní výhrady, tak je extremista, který podkopává naše hodnoty,“ říká novinář s dlouholetými zkušenostmi z Blízkého východu.
Taliban: teroristé, nebo povstalci?
Západní angažmá v Afghánistánu trvá už sedmnáct let. Bojové operace NATO ukončilo v roce 2014, od té doby se soustředí na výcvik afghánské armády. Jenže situace v zemi pod Hindúkušem se horší. Taliban posiluje a v těchto dnech bojuje s armádou o klíčové město Ghazní. Na některých územích se usadil Islámský stát. Ten se ve středu přihlásil k atentátu na studenty v Kábulu, při kterém zahynulo 34 lidí. A podobné útoky přicházejí téměř denně.
Neocenitelná zkušenostNezpochybnitelný přínos mise spočívá ve zkušenostech, které tam čeští vojáci načerpali. Afghánistánem prošla třetina armády a působilo tam široké spektrum jednotek: polní nemocnice, speciální síly, vrtulníkové jednotky, logistické jednotky i jednotky podílející se na obnově zničené země „Pro české vojáky je to obrovská zkušenost, protože tak realistické cvičení jako je zahraniční mise se uspořádat nedá. To co se tam naučí, ať už co se týká ryze vojenských dovedností, tak i takzvaných 'soft skills', to je k nezaplacení,“ říká Lukáš Visingr. |
Konec krveprolití je v nedohlednu. „Příští rok to bude čtyřicet let od sovětské invaze do Afghánistánu a od té doby je ta země s krátkými přestávkami zmítaná občanskou válkou, a to vždy se zapojením nějaké cizí mocnosti,“ připomíná smutnou historii země Ondřej Ditrych, který působí jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů.
Podle něj existuje několik scénářů dalšího vývoje, přičemž vojenská porážka Talibanu je tím nejméně pravděpodobným. „Pravděpodobnější je vyjednávání o konci války. Taliban vyčkává, protože ví, že Spojené státy jsou dlouhou vojenskou přítomností unavené. Dalším možným scénářem je vojenské vítězství Talibanu. NATO má závazek zůstat v Afghánistánu do roku 2024, ale co bude dál, to nikdo neví,“ říká Ditrych.
Vojenský expert Lukáš Visingr se domnívá, že Západ v Afghánistánu postupuje špatně. „Vpadnout tam bylo správné. Zlikvidovat Taliban bylo správné. Snažit se tam instalovat západní demokracii bylo a je katastrofálně chybné,“ říká Visingr. Právě kvůli tomu jsme podle něj v Afghánistánu uvázli - podobně jako kdysi Američané ve Vietnamu. „V Afghánistánu také síly ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly v Afghánistánu, pozn. red.) nikdy neutrpěly vojenskou porážku. Problém je, že tímhle způsobem můžeme vítězit věčně a stejně to k ničemu nebude,“ míní.
Podle Břetislava Turečka je afghánská armáda sice v daleko lepším stavu než před čtyřmi lety, ale Taliban má podporu části veřejnosti. „Afghánské složky nebojují proti zahraničním silám, ale proti svým spoluobčanům. A to nejsou jenom teroristé. S kým má bojovat afghánský voják ve vesnici, kde má šest bratranců a kde jsou silné sympatie k povstalcům?“ ptá se.
Visingr zdůrazňuje, že to, čemu se říká Taliban, je jen velmi volné uskupení: „V Afghánistánu reálnou moc vždy měly místní autority: náčelníci, stařešinové, warlordi. Často jsou to šéfové banditských skupin a ti se svými lidmi přebíhají na tu stranu, která zrovna vyhrává. Skutečné ideologické jádro Talibanu je velice malé a 90 procent těch, kteří bojují pod jeho vlajkou, to dělají ze svých zájmů.“
Prolitá krev nemůže kompenzovat málo peněz do obrany
V Česku často padá argument, že západní vojenská přítomnost v Afghánistánu drží teroristy dál od našich hranic. Znalci regionu se však shodují, že samotný Taliban nepředstavuje pro Západ hrozbu. „Je to povstalecké hnutí, které se uchyluje k brutálním taktikám politického násilí. Jeho politické cíle jsou ale v zásadě lokální,“ říká Ditrych. Pokud by se však Afghánistán propadl do ještě většího chaosu, může se stát základnou teroristických skupin s ambicemi útočit na Západě.
13. srpna 2018 |
Podle Turečka si je třeba klást otázku, jestli angažmá Severoatlantické aliance radikalismus v Afghánistánu dál negeneruje. „Západ také argumentoval, že Afghánistán je pod vládou Talibanu světovou pěstírnou opia. Jenže pod naším dozorem se z něho stala ještě větší pěstírna,“ myslí si.
Poukazuje také na zkorumpované politiky v Kábulu, kteří si z masivních amerických investic udělali dobré živobytí. „Často alibisticky posílíme misi a zavíráme oči nad těmi problematickými stránkami a tím, jaký typ vlády tam vlastně spojenečtí vojáci upevňují,“ dodává Tureček. Čeští politici by tak podle něj měli na své spojence víc tlačit. „Musíme se Američanů ptát, jestli si skutečně myslí, že ta mise stojí za to,“ říká.
Dalším z argumentů pro misi v Afghánistánu jsou spojenecké závazky v rámci NATO. A ty v době, kdy Donald Trump po dalších členech Aliance důrazně požaduje vyšší investice na obranu, získávají pochopitelně na politické závažnosti. Mělo by Česko menší výdaje na obranu kompenzovat vysíláním vojáků, jejichž profesionalitu Američané hodnotí velice vysoko?
Ondřej Ditrych takovou myšlenku odmítá. „Pokud bychom brali prolitou krev našich vojáků v Afghánistánu jako nějakou kompenzaci, tak by to bylo snížení jejich oběti,“ říká a zdůrazňuje, že debata o příspěvku ke kolektivní obraně by neměla být redukována jen na otázku obranných výdajů ve výši dvou procent HDP.
Neztratit tvář
Seriózní debatu o smyslu zahraničních misí v Česku by přivítal i generál Petr Pavel, který nedávno skončil v čele Vojenského výboru NATO. V rozhovoru pro Respekt nabídl i možnou perspektivu dalšího českého angažmá v Afghánistánu. V říjnu se tam mají konat parlamentní volby a pokud se vládě nepodaří zajistit férové hlasování a bude dál ztrácet důvěru obyvatel, pak by podle Pavla „asi nastala doba, kdy bychom měli vážně začít uvažovat o přehodnocení naší přítomnosti.“
Češi v AfghánistánuČeská armáda v Afghánistánu působí od roku 2002. Od té doby do země poslala více než 9000 vojáků. V Afghánistánu již působili vojáci z polní nemocnice, strážních jednotek, z chemické a biologické ochrany, z chirurgického nebo rekonstrukčního týmu Lógar (2008 až 2013). Dnes Češi hlídají základnu Bagrám v provincii Parván (zhruba 170 vojáků), na letišti v Kábulu sídlí české velitelství, funguje zde poradní letecký tým (od roku 2008 pomáhá cvičit afghánské piloty) nebo tým specialistů v oblasti komunikační technologie. V Kábulu jsou také vojenští policisté, kteří střeží českou ambasádu. Podle webu www.army.cz sloužilo k letošnímu 12. červenci v Afghánistánu 249 českých vojáků. Tím byl v podstatě naplněn dosavadní mandát, podle kterého jich v zemi může být až 250. Ještě letos by se české zapojení v Afghánistánu mohlo zvýšit. Vláda schválila rozšíření mise až o 140 vojáků, souhlas již vyslovily obě komory Parlamentu. V Afghánistánu by se čeští vojáci měli nově vydat do provincie Lógar, kde by cvičili speciální jednotku afghánské policie, a do provincie Herát, kde by pomáhali s výcvikem afghánských vojáků. V Afghánistánu od roku 2002 zahynulo 13 českých vojáků. Životy hned pěti českých vojáků si v roce 2014 vyžádala exploze improvizovaného výbušného zařízení v okolí Bagrámu. Byla to největší jednorázová ztráta vojáků ČR v mírových misích. zdroj: ČTK |
„Generál Pavel je první vysoký činitel, který vznesl nějaké věcné pochyby,“ upozorňuje Tureček. On sám od afghánských voleb mnoho neočekává. „Demokracie našeho střihu tam nebude. Když tam byly prezidentské volby v roce 2014, tak tam bylo obrovské pnutí a obviňování z podvodů. Američané tehdy potřebovali prezidenta, který by s nimi podepsal dohody o dalším režimu. Proto vymysleli, že Ašraf Ghání bude prezidentem a pro jeho protikandidáta Abdulláha Abdulláha vznikla zcela nová pozice, aby ani jeden z nich nebyl potupen.“
Visingr si proto myslí, že Západ by měl přestat s pokusy o budování demokracie a vsadit na práci s regionálními vůdci. „Když tam Američané vpadli, tak bombami a dolary dokázali bývalé spojence Talibanu přetáhnout na svou stranu. Je třeba vytvořit síť, v níž by místní vůdci byli drženi kombinací cukru a biče: Když budete s námi, tak se budete mít dobře, když ne, tak na vás spadne něco ošklivého. A pak tam nainstalovat někoho, kdo bude fungovat jako jakýsi arbitr a místní ho budou aspoň trochu respektovat. Pak tam za rok může být něco, čemu bychom mohli v afghánském kontextu říkat stabilita.“
Největší naděje nyní vzbuzuje jednání mezi americkými diplomaty a představiteli Talibanu v Kataru (podrobnosti v článku Američané mluví s Talibanem. Hledají, jak vybruslit z nekonečné války) „Je to jediná cesta, která může vést k nějakému řešení. Nemůžeme si ale myslet, že Taliban srazí paty. Taliban chce dosáhnout podílu na moci a musíme se smířit s tím, že se může stát součástí establishmentu,“ říká Tureček.
Lukáš Visingr přidává ještě trochu pragmatičtější pohled: „Nám může být víceméně jedno, kdo v Afghánistánu vládne a jakou má nálepku. Pro nás je důležité, aby Afghánistán nebyl hrozbou pro vnější svět, tedy aby nebyl základnou mezinárodních džihádistů a nebyl světovým zdrojem opia. Pokud se toto podaří vyřešit, tak bych byl ochoten podat si tam ruku s kýmkoliv.“
Pomalu se tak blíží doba, kdy se Spojené státy a jejich spojenci budou muset zhodnotit celé afghánské angažmá, které začalo v roce 2001 jako reakce na teroristické útoky na Ameriku. „Pokud to porovnáme se záměry, s kterými to celé začalo, tak ten výsledek samozřejmě bude dost tristní. Ale my už nepilujeme optimální režim v Afghánistánu, ale hledáme, jak se odtamtud stáhnout se zachováním alespoň nějaké cti,“ uzavírá Tureček.
