Bezpečnostní situace v provincii Parván, kde základna Bagrám leží, je prakticky trvale zhoršená. Čeští vojáci zde mají, a velice úspěšně, už několik let na starost ochranu jedné z nejdůležitějších koaličních základen v Afghánistánu i zhruba dvacetikilometrového pásu kolem ní.
Tři čeští vojáci, kteří 5. srpna 2018 zahynuli v Afghánistánu. Zleva: rotný Martin Marcin, desátník Kamil Beneš a desátník Patrik Štěpánek.
Zpoza vysokých ochranných valů a zdí základny proto vyjíždějí každý den až čtyři patroly po okolí. Každá trvá minimálně 12 hodin.
Nenadálé útoky, léčky, improvizovaná výbušná zařízení, všudypřítomný prach a k tomu úmorné vedro, kdy teploty šplhají vysoko nad 40 stupňů. To je jejich každodenní život.
Ochraně základny a patrolám do okolí je podřízeno všechno. Češi zabezpečují nepřetržité hlídkování čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.
Mimo základnu vyjíždějí s americkou „Road Clearence Patrol“, což je jednotka ženistů, kteří kontrolují cesty, jestli na nich nejsou nastražené nějaké výbušné systémy. Disponují speciálními vozidly a pyrotechnickými roboty. Patrol se účastní celkem pravidelně i afghánská armáda, která by si měla postupně přebírat starost o bezpečnost oblasti.
Zdánlivě nekonečné zelené moře políček a sadů orámovaných mohutnými horskými štíty jako by se vymykalo obrazu nehostinné pustiny v jiných koutech Afghánistánu. Široké údolí řeky Pandžšír v okolí Bagrámu je ale o to nebezpečnější. Skýtá dobrý úkryt ozbrojencům, kteří mohou nepozorovaně zaútočit prakticky kdykoliv a odkudkoliv.
Žádná patrola není běžná
Při žádné z patrol českých vojáků do okolí nejde v žádném případě o rutinu. Výjezdu předchází velmi důkladná příprava. Od techniky, výzbroje, spojení a předem přesně vytvořený plán míst, které chtějí vojáci zkontrolovat. Ať už jen projedou nebo vystoupí a zkontrolují místo pěšky. Trasy, časy, délka, zastávky, všechno se neustále mění. Nic nesmí být kvůli útočníkům nějak pravidelné.
Základna BagrámAmerická základna Bagrám leží asi čtyřicet kilometrů severně od Kábulu a je jednou z největších v Afghánistánu. Dominuje jí letiště s dvěma drahami, které umožňují přistání i těch největších letadel. Bagrám byl dlouhé roky naprosto klíčovým střediskem pro celou logistickou podporu alianční mise a sídlí zde i jedno z velitelství. Základna funguje jako samostatné město. S množstvím obrovských hangárů, skladů a příbytky pro vojáky, ale i civilní zaměstnance. Ještě před pár lety jich tu najednou pobývalo až 40 tisíc. Čeští vojáci střeží základnu od roku 2013. Kontingent o síle zhruba 160 vojáků je v zemi přibližně půl roku a pak jej vždy vystřídají čerstvé síly. |
Na trase ke kontrole jsou většinou i vyvýšená místa, odkud v minulosti ozbrojenci odpalovali na základnu rakety. Právě dřívější odpaliště jsou pro povstalce cenná, protože vědí, že právě odsud se jim základnu podaří zasáhnout.
Zároveň při každé příležitosti Češi jednají s místními Afghánci. Poté, co si získají jejich důvěru, snaží se zjistit životně důležité informace o možných dalších útocích či pohybu ozbrojenců.
Na hlídku vyjíždějí většinou v několika obrněných vozidlech MRAP. Americké stroje, které mají k dispozici, působí v porovnání s jinými vozidly jako monstra.
Ohromní „mastodonti“ jsou zodolnění proti výbuchům improvizovaných výbušných zařízení. Střelec v otočné věži nahoře má situaci v bezprostředním okolí doslova jako na dlani.
Zastávky na místech, která chtějí nebo kvůli nepřístupnému terénu musejí vojáci zkontrolovat po svých, pak laikovi mohou připadat velmi zdlouhavě. I jinak neustávající radiová komunikace ještě zintenzivní. Pozorování oblasti a postupné přibližování může trvat desítky minut i hodiny. Na místě pak vozidla vytvoří jakousi kruhovou vozovou hradbu, která v případě potřeby zajistí ochranu.
Monstra versus Taliban. Češi v afghánském Bagrámu čelili už dvěma útokům |
Nepřetržitá koncentrace, opatrnost a pozornost je naprosto zásadní. Obsluha kulometů ve věžích je neustále v pozoru. Předtím, než se spustí výstupní rampy na zádi vozidel, klidně uběhnou další dlouhé minuty. Pro jistotu. Řada zastávek je totiž také poblíž velmi rušných komunikací, po kterých se v různých směrech prohánějí automobily, motorky, roztodivné vozíky i pěší.
U místních se ale jinak Češi těší důvěře. Předchází je totiž pověst „citlivých a lidských bytostí“ z předchozích míst v Afghánistánu, kde působili. V kontaktu s obyčejnými Afghánci jsou navíc denně.
Tři čeští vojáci zahynuli při hlídce v Afghánistánu po útoku sebevraha |
Jakmile se vydá skupina vojáků pěšky třeba po ulici, vozidla jsou vždy nějakým způsobem na blízku. Nebezpečí ale může číhat všude. Sebevražedný atentátník se může vmísit do proudu naprosto nepozorovaně. A ani osamělý chodec s náloží třeba pod bundou nebo řidič běžného auta nikde nemá nálepku či vlaječku s výstražným znamením, že přišel zabíjet.
Takových zastávek může být na trase patroly hned několik. Těsně před návratem na základnu kolona obrněnců ještě zastaví ještě notný kus před branou. Kvůli magnetickým náložím, kdy dvojice jede na motorce a hodí nálož s magnetem na projíždějící vozidlo. Obrněným vozidlům MRAP nevelká nálož neublíží, podstatně horší by to ale bylo třeba s cisternou, která na základnu dováží palivo. Přímo před vjezdem pak proto procházejí všechna vozidla ještě další důkladnou kontrolou.
Okolí afghánského Bagrámu tvoří nekonečný zelený pás políček a sadů
Strategická křižovatka smrti
Provincie Parván je pro povstalce tradičně strategická oblast. Je doslova na dostřel od metropole Kábulu. Navíc ji protínají hlavní silniční dopravní tepny z Kábulu na sever a z východu na západ do tradičně velmi bohaté provincie Bamján.
V oblasti kolem strategické základny Bagrám operovaly a operují prakticky všechny hlavní ozbrojené skupiny. Svržený Taliban, síť „řezníků“ Hakkání, Hizbí Islámí Gulbuddín, Islamistické hnutí Uzbekistánu a některé zprávy hovoří také operativcích al-Káidy nebo další teroristické sítě Laškare Taíba z Pákistánu. Při svých akcích navíc spolupracují.
Minimálně v posledním roce jsou v oblasti také aktivní také skupiny ozbrojenců takzvaného Islámského státu (ISIS), kteří se svádějí tvrdé střety s konkurenty z Talibanu.
S tím i s dalšímu skupinami mají čeští vojáci bohaté zkušenosti. Dostali se do mnoha bojů, i když jejich nasazení v rámci mise NATO Resolute Support není „bojové“. Například od loňského října čelili Češi dvěma útokům prostřednictvím nastražených náloží, při kterých ale nebyl nikdo z nich zraněn. K napadením došlo za snížené viditelnosti během nočních patrol.
TalibanRadikální hnutí, které v letech 1996-2001 krutě vládlo na většině území Afghánistánu. Taliban (v překladu „studenti") vznikl původně mezi studenty islámských náboženských škol za účelem zastavení války „warlordů“ mezi etniky a klany napříč zemí. Drtivou většinou bojovníků Talibanu a vůdců tvoří etničtí Paštuni. Většinu finančních příjmů povstalcům plyne z obchodováním s opiem. Až do svého pádu v roce 2001 Taliban poskytoval bezpečné útočiště pro teroristy al-Káidy včetně jejich vůdce Usámu bin Ládina a jeho výcvikové tábory. Až do své smrti v roce 2013 byl vůdcem jednooký Mulla Umar. V květnu 2016 byl zabit jeho nástupce Achtar Mansúr a současným vůdcem by měl být Hibatulláh Achundzada. |
Před čtyřmi lety se k nejtragičtějšímu útoku, při kterém rovněž v Čarikaru nakonec padlo pět českých vojáků, se tehdy přihlásil v oblasti asi nejaktivnější Taliban. Atentátníka v policejní uniformě, který na sobě odpálil sebevražednou vestu nacpanou výbušninou uprostřed civilistů, Taliban označil za mučedníka. Údajný Abdulláh prý přijel splnit „svůj úkol“ až ze vzdálené provincie Ghazní.
Stejně tak se Taliban přihlásil na svých stránkách k útoku z neděle, při kterém kromě smrti tří českých vojáků byli zranění ještě dva afghánští a jeden americký voják. Podle afghánských médií se v oblasti může prakticky neustále pohybovat 500 až 800 ozbrojenců Talibanu.
Dřívější bašta proti Talibanu
Trochu paradoxní tedy je, že právě z těchto končin se v dobách sovětské okupace rekrutovaly početné zástupy mudžahedínů pod hlavičkou povstaleckého hnutí Hizbí Islamí a později tudy procházela frontová linie Severní aliance právě proti Talibanu.
Právě tady měli bojovníci Hizbí od 80. let minulého století opěrné zásobovací body pro výpady na hlavní město Kábul, kdy se i 150 shromážděných mudžahedínů při důmyslných logistických operacích nepozorovaně v noci dostalo do města, udeřilo na cíl a pak se zase nepozorovaně vrátilo zpět.
Parván je doslova „zelená placka“ kolem správního centra Čarikar (230 tisíc obyvatel) obklopená nepřístupnými horami, kde se dá nepozorovaně zmizet a kde vládní oddíly mají šanci kontrolovat snad jen úzká území kolem cest.
Stejně jako okolní provincie Baghlán a Kápisá je Parván velmi konzervativní a silně náboženskou oblastí, mocensky rozdělenou podle kmenových tradic.
Čeští vojáci na patrole v okolí základny v afghánském Bagrámu
Na afghánské poměry je v provincii relativně hodně peněz. Jde totiž o úrodnou oblast a kdo vlastní ve velkém půdu, je tady králem. Oblast je podle některých zdrojů stejně jako v případě dalších provincií protkána „mafiánskými“ kriminálními skupinami starých válečníků, které spolu na všech úrovních včetně státní správy soupeří o moc a výnosné kšefty.
A roli zde hraje pochopitelně i etnická příslušnost a náboženství. Nejsilnějším etnikem v provincii jsou Tádžikové, následováni různými paštunskými kmeny a menšími skupinami Hazárů. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak první příliš nemusejí ty druhé, ti druzí nesnášejí třetí i první a třetí zase nemusejí všechny ostatní, protože kvůli svému ší’itskému vyznání byli v minulosti od většinových sunnitů terčem pronásledování a útlaku.
K tomu zde žijí ještě další menší etnické skupiny, které vztahy ať už kvůli víře, historickým zkušenostem nebo způsobu života dál zamotávají.
Bagrám
Američtí zpravodajci a analytici dříve „trochu uměle“ povstalecké skupiny operující v Parvánu a několika dalších okolních oblastech dali do jedno pytle a pro zjednodušení pro ně používají označení „KAN“ (Kabul Attack Network).
To kvůli akcím, které odsud z relativního bezpečí skupiny podnikaly právě v afghánské metropoli a okolí, aby se pak stejně jako za dávných časů vracely do opěrných bodů, případně beze stopy zmizely do hor.
Faktem však je, že spíše než o propracovanou síť povstaleckých skupin v čele s Talibanem jde o čistě pragmatickou „obchodní“ spolupráci ve stylu „teď ti pomůžu dopravit zbraně na dané místo já a za měsíc zase ty mně pomůžeš převézt pár bojovníků“.
Různí komandýři z bojů proti Sovětům se zkrátka znají 30 i 40 let a i když vedou různé skupiny, zcela zištně si pomáhají.
