A v pátek to vyšlo. Ne, že by během cesty nebylo pár světlých okamžiků (viz selfíčkový senátor), ale tohle byla věc, na kterou jsem se těšil moc. Strávit noc v rezervaci temné oblohy v Jizerských horách a pořádně si zafotit.
Sem tam, když narazím na trochu slušnější oblohu, rozuměj bez světelného smogu, pokusím se udělat nějaký snímek. Většinou celek, protože na focení galaxií, mlhovin či dalších objektů nemám patřičné vybavení. Když přišla nabídka, jestli nechci vyzkoušet, co se stane, když navěsím svůj foťák na astronomickou montáž, byl jsem blahem bez sebe. Věděl jsem, že konečně dostanu snímek, jaký jsem ještě neudělal.
Letní jízda končíVážení čtenáři, Dostal jsem od vás několik tipů na zajímavá místa či události. Během cesty jsem neměl dost času na jednotlivé podněty odpovídat. Proto vám děkuji alespoň takto. Byť jsem se u vás neukázal, nechám si je s dovolením v záloze. Co kdybych někdy příště zase někam vyjel. |
Poslední reportáž v mém itineráři, ať už ji mám za sebou, říkal jsem si. Na Jizerku jsem přijel s předstihem, že si v autě trošku odpočinu. Po skoro probdělé noci na Sněžce jsem orazit potřeboval. Sklopil a posunul jsem sedačku, nohy natáhl na palubku a zabral. A přišlo to, čemu jsem během cesty tak trochu přivykl. Nečekané setkání, které by vás nenapadlo.
Z ničeho nic vedle mého auta zastaví jiné. Dost razantně, zvedne se oblak prachu. Ani mě nenapadne se podívat, kdo to je. Ale zaslechnu povědomý hlas. Ale ne, co by tady dělal. Nedá mi to, otevřu jedno oko a je to on. Bývalý šéf iDNES.cz, dnes člen představenstva MAFRA. Super, že mě poslední den načapá skoro nejvyšší s nohama nahoře na Jizerce. To nevymyslíš.
Cíl máme stejný. Zdejší oblast temné oblohy, vyhlášená v roce 2009, nabízí jedno z mála míst, kde není takové znečištění světelným smogem. Ještě chvíli čekám, když se sjedou dvě tři auta a lidé z nich začnou pomalu vytahovat astronomické náčiní. Členové klubu Martin Gembec a Honza Pícha si přivezli každý po jednom teleskopu na fotografování oblohy, Honza navíc sestavuje ještě třísetmilimetrový zrcadlový dobson pro pozorování.
„V kolik letí ta ISS?“ zkouší další z amatérských pozorovatelů zjistit, kdy nad námi proletí mezinárodní stanice. Je to za pár minut, takže není čas na dlouhé představování, jde se rychle na věc. „Už je tady,“ ukazuje pozorovatel Láďa a snaží se chytit družici do hledáčku svého dobsonu. Honza je rychlejší a už ji má ve svém. Trvá to osm minut, než přeletí přes oblohu, takže se nás pár stihne vystřídat. Roztažené solární panely odrážejí spoustu světla, proto je na obloze tak nápadná.
Super, takže první objekt máme za sebou. Zrovna si chystám aparát na stativ a kluci ladí své sestavy, když nám nad hlavou proletí jasný bolid. „Tohle nebyl perseid,“ upozorňuje Martin. Jednak šel z jiného směru, ale hlavně byl pomalý. Perseidy jsou prý mnohem rychlejší. O tom se během noci přesvědčíme ještě několikrát. Byť nastane vrchol „slz svatého Vavřince“ až příští týden, už teď jich pár protne oblohu.
„Hlavně nesmíme propásnout Iridium,“ shodují se astronomové a připravují se na průlet jednoho z komunikačních satelitů. Průlet prý potrvá jen minutu, ale bude stát za to. Na přiblížení nejdřív zjasní, pak zeslábne. Kluci nadšeně popisují své nádobíčko. Část jsou konvenční astronomická zařízení, nemalý podíl však tvoří podomácku (ale velmi profesionálně vyhlížející) vyrobené přístroje. „Pár lidí to začalo vyrábět v době, kdy to pro nás bylo naprosto nedostupné,“ vysvětluje Martin a dodává, že výrobky sloužící například k navádění a zacílení dalekohledů dovedli k takové dokonalosti, že jim současné už dostupné komerční výrobky nestačí.
Naši rozpravu o montážích však přeruší výkřik: „ISS, už je tady zase.“ Ať je to, co je to, od jihozápadu se po obloze řítí jasný bod. „Tak zatím je to jednoznačné UFO,“ konstatuje Martin. Všichni štelují dalekohledy a snaží se vetřelce lapit. Je to letadlo, po startu se stále ještě vytaženým svítícím podvozkem. „Takhle pěkně jsem si ještě v noci letadlo neprohlížel,“ prohodí šťastlivec, kterému se ho podařilo lapit.
Konečně se pořádně setmělo. Teď teprve přichází čas na pořádné „deep sky“ špeky. Kluci se předhánějí v tom, kdo vytáhne parádnější kousek. Galaxie M 81 a M 82 nádherně seskládané vedle sebe v okuláru. NGC 3628, která se nám ukazuje z profilu jako linka spolu s M 65 a M 66. Překrásná kulová hvězdokupa v Herkulovi.
Honza nasazuje mlhovinový filtr a hledá planetární mlhovinu Činka v Lištičce. Martin mi do toho nabízí, jestli bych nechtěl vyzkoušet, co udělá můj aparát na jeho montáži. Sám má svůj vykuchaný a upravený tak, aby mohl snímat víc blíž infračervenému spektru. Iridium málem propásneme, na poslední chvíli však stíháme umístit foťák na dalekohledy na montáž a pořizujeme minutovou expozici. Sice jsme dokonale neodhadli, kde se objeví, ale na fotce je.
Hvězdářů postupně dorazí víc. Došlo i pár turistů. Martin s Honzu je ochotně nechávají nahlédnout do vesmíru. Nejkouzelnější okamžik pro člověka mimo tuto komunitu však nastává, když vzájemně obdivují svá mnohdy statisícová vybavení. Cyklisté, motorkáři to mají jednodušší. Ve dne na své stroje vidí. Oni to musí zvládnout pod hvězdami, maximálně si přisvítí červenou baterkou.
Hvězdářské orgie přebily únavu, nechce se mi domů. Ale čeká mě ještě autem hodina a půl do Prahy. „Bylo to prima setkání, nic složitého. Prostě sis to užil, já taky, jako bychom byli na pivu. Jen jsme žádné neměli,“ hodnotí noc Martin. Jaké to je zažít noc pod hvězdnou oblohou, můžete na Jizerce vyzkoušet například 15. srpna, kdy bude vrcholit roj perseidů. Počasí by prý mělo vyjít.
Sluší se poděkovat Martinu Gembecovi i Janu Píchovi z Klubu astronomů Liberecka. Bez nich bych fotky galaxií a mlhovin nezvládl, proto je také uvádím jako spoluautory. A byť snímky nedosahují zdaleka takové kvality, jakou produkují členové klubu či ostatní astro nadšenci, mám z nich radost. Obloha byla nad Jizerkou vskutku parádní. |
