Výbor se přitom opírá o informace, které získal při analýze satelitních snímků pořízených komerční společností DigitalGlobe. Jen zařízení zvané Tábor 25, které leží v odlehlé oblasti na severovýchodě země, se rozrostlo v posledních letech o 72 procent. Zvýšil se také počet mužů, kteří ho střeží.
Na snímcích je patrné, že se zvětšil obvod tábora, v gulagu vyrostly nové budovy a jinak vypadají i zemědělské části gulagu.
Satelitní snímek rozšířeného severokorejského Tábora číslo 25 v roce 2011
Výbor, který kromě studia satelitních snímků také vyzpovídal utečence z totalitní země, vidí za rozšiřováním lágrů hned několik důvodů. Jedním z nich je tvrdší postup vůči obyvatelům země, kteří se pokoušejí utéct.
Dalším mohou být údajné čistky ve státním aparátu, jimiž se Kim Čong-un snaží zbavit starých kádrů ještě z dob otcovy vlády, kteří pro něj mohou představovat hrozbu. Mladý vůdce KLDR vládne zemi od sklonku roku 2011, kdy zemřel jeho otec a předchozí lídr země Kim Čong-il.
VyšetřováníJaponsko a USA chtějí mezinárodní vyšetřování údajného porušování lidských práv v Severní Koreji, konkrétně mučení a popravy politických vězňů v lágrech. KLDR obvinění odmítá. "Široká podpora této rezoluci mezinárodním společenstvím by vyslala silný signál KLDR," prohlásil japonský diplomat Tošiko Abe. Příslušná rezoluce by měla být schválena bez problémů. Tým mezinárodních vyšetřovatelů by pak mohl teoreticky dát Radě bezpečnosti OSN dostatek argumentů pro podání žaloby na KLDR u Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Zdroj: ČTK |
Dle serveru telegraph.co.uk do gulagů neputují jen někdejší spolupracovníci Kim Čong-unova otce, ale i jejich rodiny. Dalším důvodem může být sjednocování systému koncentračních táborů v Severní Koreji, podotkla jihokorejská tisková agentura Jonhap.
Hlad, mučení a popravy
Jen v Táboře 25 žije, či spíše živoří na pět tisíc vězňů. Celkem je odhadem v Severní Koreji 150 tisíc až 200 tisíc politických vězňů, kteří žijí v otřesných podmínkách. Lidé v táborech hladoví, jsou mučeni a popravováni. KLDR existenci gulagů přitom neustále popírá.
"Lidé si myslí, že holokaust je minulostí, je to však pořád realita. Děje se v Severní Koreji," popsal agentuře AFP před několika dny třicetiletý Sin Tong-hjok, který strávil v severokorejském gulagu prvních 23 let svého života. Po svém zázračném útěku z lágru i ze země pak poskytl svědectví z první ruky.
Během svého pobytu v táboře znal jen dřinu, mučení, hlad a strach. V roce 1996 navíc sledoval popravu své matky a bratra. Jak sám později přiznal, chystali se k útěku a on je zaslechl. Sám je tedy udal. Byl totiž k tomu odmalička v gulagu cvičený, pokud by tak neučinil, hrozilo by mu mučení či smrt.
Shin Dong-hyuk přežil útrapy v severokorejském koncentračním táboře a svým příběhem chce upozornit na osudy statisíců vězňů.
V knize, kterou o něm napsal po jeho útěku do Jižní Koreje novinář Blaine Harden, popsal, že nezaváhal. A když pak viděl jejich popravu, necítil žádnou lítost. Nikdy si totiž nevytvořil k nikomu v táboře pořádný vztah. Ostatní prý viděl jen jako konkurenty v malém přídělu jídla. Nyní o svých strastech otevřeně hovoří, aby na dění v severokorejských lágrech upozornil (více o jeho životě v severokorejském táboře čtěte zde).
"Denně jsem viděl mučení a denně jsem viděl lidi umírat hlady. Mnoho mých přátel zemřelo a sám jsem málem kvůli podvýživě zemřel," popsal další vězeň, kterému se podařilo ze severokorejského lágru uprchnout, třiačtyřicetiletý Čol-Hwan Kang.
