Poté, co MF DNES zveřejnila, že pro čtyřicet klientů objednává penzion jen třicet obědů, ze kterých se nají také šestičlenný personál, vychází najevo, že vedení zdaleka nešetří jen na jídle.
Nejvíce si příbuzní klientů stěžují na omezený počet plen. Někteří senioři totiž nejsou schopni si dojít samostatně na záchod, a tak jsou odkázáni na hygienické pleny. Zatímco v běžném domově podobného typu mají lidé k dispozici pět až šest plen na den, tady sestry přebalují za den třikrát.
"Když se podívám, co zbylo ze služeb, které jsem mamince zaplatila, tak zjistím, že jí ráno a večer pomohou s oblékáním, třikrát denně dostane najíst, třikrát denně léky a třikrát denně ji přebalí," popisuje dcera jedné z klientek domova, která si nepřála být jmenována, ale její jméno redakce zná.
JAK PENZION PORUŠUJE SMLOUVUPřestože platí nejvyšší možnou částku na stravu, 150 korun za den, dostávají klienti jen jedno teplé jídlo denně, navíc "ořezanou" porci. (více si o tom přečtěte zde) Zbytek jídelníčku tvoří namazané chleby, veky nebo vánočky. Ve smlouvě mají klienti také rehabilitační služby, ty však musí zajišťovat a platit příbuzní. Smlouva zajišťuje i sociálně terapeutickou činnost a aktivizační činnost neboli zájmové aktivity pro seniory. Také tento bod je podle příbuzných klientů a některých oslovených lidí z personálu domova naplňován spíše symbolicky. Vedení penzionu požaduje po klientech platby nad částku povolenou zákonem. Úsměvně tak působí bod smlouvy, který zajišťuje pomoc penzionu při uplatňování práv a oprávněných zájmů klientů. |
"Fungovalo to tam trochu jako za komunismu. Pojišťovna proplácí tři pleny na den, tak ten, kdo jich spotřeboval méně, je odevzdal tomu, kdo zrovna měl větší spotřebu. Jinak museli dokoupit pleny příbuzní, pokud chtěli, aby jejich maminka neměla jen tři na den," řekla další pracovnice, která však už v penzionu nepracuje.
Rehabilitace zůstala jen na papíře
Podobně dopadly i některé body ze smlouvy, kterou mají senioři s penzionem podepsanou. Například mají podle smlouvy zajištěnou rehabilitační službu. "Ta tam nikdy nebyla. Kdo chtěl pro své blízké nějakou rehabilitaci, musel si ji sám zařídit a samozřejmě zaplatit," uvedla bývalá sestra.
Přesně tak se zachovala dcera jedné z klientek, která je rozčarovaná z toho, jak málo služeb nakonec za dvacet tisíc korun měsíčně dostává.
"Ve smlouvě mám, že penzion zajistí rehabilitaci, maminka ji neměla ani jednou. Musela jsem ji sama zajistit a zařídit, aby za maminkou jezdila," řekla.
Kromě toho po ní údajně Stránský požadoval zvýšené platby za pobyt její maminky, přestože na to neměl právo. Zákon totiž říká, že klientovi musí po zaplacení zbýt minimálně patnáct procent z jeho příjmu, Stránský však požadoval platby i nad tuto mez.
"Řekl si ještě o tři tisíce měsíčně, abychom se dostali na platby skoro dvacet dva tisíc," dodala dcera klientky.
Provozovatel penzionu Zdeněk Stránský je kandidátem na pardubického primátora za sdružení Pernštejn. Sehnat jeho vyjádření bylo těžké. Přestože by se nabízela spíše možnost, že bude on sám jako kandidát na primátora naléhat na redakci a žádat prostor pro vyjádření, už od pátku nebral telefon.
Redakci MF DNES se podařilo zkontaktovat Jana Motyčku ze sdružení Pernštejn, který vede Stránského kampaň. "Pan Stránský bude odpovídat jen na písemné dotazy," byla jeho odpověď.
Do pondělního večera žádné odpovědi na zaslané písemné otázky nedošly. Přestože Motyčka potvrdil, že je Stránský dostal i s termínem uzávěrky MF DNES.
