Vítězství Ahmadínežáda v prezidentských volbách před pěti lety bylo překvapivé. Politik komunální úrovně tehdy v druhém kole 24. června porazil Alího Akbara Hášemího Rafsandžáního; hlasovalo pro něj 62 procent voličů.
Porážka bývalého umírněného prezidenta Rafsandžáního znamenala pro reformní kleriky velkou prohru (odcházející prezident Mohammad Chátamí byl též liberál) a povážlivě vychýlila jazýček na vahách moci ve prospěch nesmlouvavého jádra konzervativních duchovních.
Přestože je Ahmadínežád světským prezidentem, od počátku mu nedělalo potíže hájit názory ultrakonzervativního kléru, byť není islamista v pravém smyslu slova. Jako konzervativec podporuje omezování společnosti, hlavně práv žen, ale nedělá to z náboženského přesvědčení, spíše tím hraje na strunu ortodoxní patriarchální většiny.
Kritikové jej často popisují jako nacionalistu a muže toužícího po moci. S těmi, kteří se jeho plánům staví do cesty, si umí 154 centimetrů vysoký dopravní inženýr poradit.
Syn kovářeMahmúd Ahmadínežád se narodil do rodiny kováře v Garmsáru 28. října 1956. Jako student techniky se přidal ke konzervativnímu studentskému svazu, který zosnoval útok na americkou ambasádu v roce 1979. Během irácko-íránské války působil v revolučních gardách jako důstojník zvláštních jednotek. Před svým jmenováním primátorem Teheránu v roce 2003 působil jako guvernér měst Maku a Choj. Je ženatý, má tři děti (o jeho manželce čtěte v článku Postava v závoji, která teprve loni prozradila své jméno). |
Přitom vývoj v íránské společnosti před rokem naznačoval, že prezident, kterého nenávidí obzvláště vzdělaná střední třída a mladí lidé ve městech, by na další čtyři roky již nemusel být zvolen.
Ahmadínežád však už v prvním kole získal přes 62 procent hlasů. Podle názorů opozice byly prezidentské volby zfalšovány a to vedlo k největší vnitropolitické krizi od nástupu islámské revoluce. Dnes po roce zastrašování, umlčování a věznění je íránská opozice na kolenou a projevy nesouhlasu nadobro zmizely.
Nesmiřitelně vystupuje íránský prezident i na poli mezinárodním. Jeho demagogické výroky vyřčené v duchu islámského nacionalismu pravidelně poutají pozornost médií. O Íráncích rád prohlašuje, že jsou nejvýznamnějším světovým národem, naopak na adresu Izraele a USA nalézá jen slova pohrdání.
Popírač holokaustu, obhájce jádra
V říjnu 2005 například řekl, že židovský stát bude vymazán ze zemského povrchu, a ve svých prohlášeních také opakovaně popřel holokaust. Nejdříve zpochybnil nacistickou genocidu Židů za druhé světové války vůbec a později její rozsah.
Přátelství udržuje plamenný mluvka se spornými figurami jako je on sám, s venezuelským prezidentem Hugem Chávezem nebo "věčným" zimbabwským prezidentem Robertem Mugabem.
Naposledy se Ahmadínežád objevil s vítězoslavným úsměvem na rtech po boku brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy a tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana 17. května v Teheránu. Politici se tam domluvili na podmínkách směny kolem části íránského obohaceného uranu, a obešli tak několikaměsíční snahu Západu, aby Írán hodnověrně dokázal, že jeho jaderný program je výhradně mírový.
Odvrátit dosud nejpřísnější sankce Rady bezpečnosti OSN kvůli íránskému jadernému programu se ale prezidentovi tímto krokem nepodařilo.
S uštědřením výchovného políčku islámskému režimu totiž 9. června souhlasili i do té doby k Íránu loajální Rusové a Číňané, z nichž obzvláště ti druzí profitují z jednostranných amerických sankcí i z postupného stahování evropských energetických společností z Íránu. Nové sankce proti Íránu navíc uplatnily také USA, Evropa a Kanada.
