Hácha vložil osud země do rukou Vůdce, psaly noviny. Podívejte se

Přesně před 70 lety obsadili nacisté v husté vánici území Čech a Moravy. Noviny dostaly instrukce, jak o okupaci psát a čemu se vyhnout. Portál iDNES.cz nabízí ukázky titulních stránek některých listů - podívejte se, jak psal o okupaci například Večer, Národní politika nebo České slovo.

Snímky pocházejí z archivu historika VHÚ Jana B. Uhlíře.
Fotografie zvětšíte kliknutím.

Pro obyvatele českých zemí a Moravy to byl smutný pohled. Ještě minulý podzim tisk burcoval proti očekávanému německému útoku a přinášel fotografie armády připravené k odporu. Teď byl konec.

Večer, 16. března

"Německá armáda obsadila Prahu a země české... Říšský kancléř Hitler jede za svým vojskem... President Hácha vložil osud českého národa do rukou Vůdce Německé říše... Slovensko mobilisuje..." křičely například titulky listu Večer.

Bylo 16. března 1939. O den dříve obsadili nacisté zbytek země, která ještě před rokem byla hrdým Československem.

Večer, 16. března

"Nepište nic, co by se mohlo dotknout Vůdce"

Válku vidět - slyšet

speciál iDNES.cz
ke 2. světové válce

Cenzura sice výrazně zpřísnila už v září 1938, právě s okupací ale nastal definitivní zlom. Zatímco německé jednotky obsazovaly Čechy a Moravu, šéfredaktoři dostali od cenzorů - oficiálně z "Ústředí tiskové dozorčí služby" - pokyny, jak psát.

"Žádáme důtklivě a snažně pány šéfredaktory, aby laskavě při redakci svých listů dbali o takovou stylisaci článků a zpráv, aby jí nebyly rozněcovány mysli čtenářů, neboť jakákoliv předrážděnost by mohla vésti, zvláště zde v Praze a větších městech, k nedozírným koncům," stálo v instrukcích.

Večerní České slovo, 17. března

Rovněž nemělo být publikováno nic, co by se "mohlo jakýmkoliv způsobem dotknout říšského kancléře, anebo německé říše". Zvláštní pokyn přímo pro zahraniční rubriku varoval, že "nemůže obsahovati nic, co by se dotýkalo zájmů a potřeb zahraničně-politických říše německé i království italského". Tedy země Hitlerova spojence Benita Mussoliniho.

Večerní Moravská orlice, 16. března

Brzy dorazily další konkrétní instrukce: Cenzoři přijdou přímo do redakcí. O rozmístění a přesunech německých jednotek lze psát jen s jejich souhlasem. Nesmí vycházet články o lidech, kteří si kvůli okupaci vzali život. Ani o zatýkání veřejně činných osobností.

Mnozí novináři se novému režimu podvolili nebo v jeho mezích zkoušeli přežít například únikovými tématy. Další přešli do ilegality. Přes sto novinářů okupaci nepřežilo, Němci zabili například Josefa Čapka, Karla Poláčka či Milenu Jesenskou.

Večerní České slovo, 17. března

CENZURA ZAČALA UŽ PŘED MNICHOVEM

Krušné časy pro novináře nastaly už na podzim 1938. V Mnichově se schylovalo k dohodě o odevzdání opevněného pohraničí, v republice vrcholily přípravy na obranu. A dobová cenzura se přiostřila. Jednou z předzvěstí zlé doby byl například pokyn nepsat o obsahu Mnichovské dohody dříve, než se k ní vyjádří československá vláda.

Dusivá atmosféra se promítla v redakcích, do konce roku zaniklo téměř dva tisíce listů. "Z redakcí byla propuštěna řada novinářů, někteří odešli z rasových, ideových či náboženských důvodů do emigrace," podotkli Alexandra Blodigová, Barbara Köpplová a Martin Sekera v Dějinách českého novinářství a českých novinářských spolků.

Ani za okupace ale Češi nepřestali za svůj tisk bojovat. Nedávno se například objevila zpráva, že protektorátní premiér Eliáš otrávil proněmecké novináře jedovatým chlebíčkem. - o otrávených novinářích čtěte zde