Eliáš dokonce sám koupil chlebíčky v pražském lahůdkářství u Lipperta, do nichž pak lékař, premiérův známý, vstříkl bakterie tyfu, tuberkulózy a klobásového jedu botulotoxinu. Otrávenými chlebíčky pak Eliáš novináře pohostil na Úřadu vlády. Několik z nich mělo vážné zdravotní potíže, ale jen Karel Lažnovský otravě podlehl.
"Jisté náznaky o této Eliášově akci jsme měli už dříve, ale až dnes máme v ruce přesvědčivé důkazy: pitevní protokol Lažnovského a zejména poznámky lékaře M.K., jehož rodina podíl svého příbuzného na Lažnovského smrti desetiletí tajila," říká Čvančara.
Citlivé je to pro ni i dnes, takže si nepřeje jakoukoliv publicitu. "Mají obavy, že lidé odsoudí lékaře, který podal člověku jed," vysvětluje Uhlíř.
Na pozadí stál větší projekt
Otrava novináře Karla Lažnovského byla součástí rozsáhlejšího projektu, jímž se čeští odbojáři snažili odstranit domácí provokatéry či nejvyšší nacistické pohlaváry.
Lažnovský zemřel jen nedlouho před atentátem na třetího muže hitlerovské říše - zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jehož zlikvidovali parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem.
Na konci srpna 1941 se Eliášova vláda ocitla pod silným tlakem aktivistických novinářů. Šéfredaktor Českého slova Lažnovský vládu umravňoval, že "přes všechny obavy je nutno přejíti k víře, že čím více budeme německému nacionálnímu socialismu pomáhati, tím spíše se můžeme nadíti přátelského porozumění. Vítězné Německo bude organizovat na nové základně celou střední Evropu. Bude to duch poválečné doby, který si vynutí tuto šťastnou organisaci nové Evropy."
Lažnovský vládě ostře vytýkal i to, že "po dva roky neučinila téměř nic, aby pozvedla autoritu aktivistických novinářů, a neuznala, že právě oni jsou jediní z intelektuální vrstvy, kteří se staví pozitivně k současnému vývoji".
Poté, co aktivističtí novináři v čele s Lažnovským začali veřejně upozorňovat na nacistům nepohodlné lidi, došla však premiéru Eliášovi trpělivost. Po stupňujících se výtkách, že aktivistické novináře ignoruje, souhlasil, že přijme sedm významných šéfredaktorů. Čtyřem z nich nabídl otrávené chlebíčky.
Eliášovi záleželo zejména na odstranění Karla Lažnovského a Emanuela Vajtauera. Kvůli utajení celé akce Eliáš donesl sám chlebíčky do ordinace lékaře M. K., který do nich vstříkl jed. Lažnovského chlebíčky byly otráveny bakteriemi tyfu. Z ordinace si Eliáš chlebíčky ihned odnesl.
A proč zemřel jen Lažnovský? Badatel Jaroslav Čvančara nabízí vysvětlení: "Lékař M. K. s bakteriemi teprve experimentoval. Ti novináři totiž nemohli zemřít krátce po návštěvě u Eliáše, ale až několik dní po přijetí na Úřadu vlády, aby premiér vypadl z okruhu podezřelých. Chlebíčky byly proto infikovány rozličnými bakteriemi (tyfus, tuberkulóza, klobásový jed – botulotoxin) a v různé míře. Proto z pětice novinářů zemřel nakonec jen Lažnovský. Ostatní vyvázli s vážnými zdravotními potížemi."
Čin odvahy, nebo zoufalství?
Jak z dnešního pohledu hodnotit "travičskou" spolupráci lékaře M. K. a premiéra Aloise Eliáše?
Jan Kalous z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu nesouhlasí s domněnkou, že lékař M. K. se zpronevěřil Hippokratově přísaze: "Nezapomeňte, že republika byla okupována nacistickými vojsky, že tajná policie, gestapo, cílevědomě likvidovala společenskou, kulturní i intelektuální špičku českého národa. Akci premiéra Eliáše a lékaře M. K. řadím k mimořádně odvážným činům v boji proti okupantům. Byť to možná z lékařsko-etického hlediska je na hraně."
A veterán z druhé světové války Tomáš Sedláček se ptá: "Probůh, jak chcete slušně bojovat s nacismem?" Objev Čvančary a Jana B. Uhlíře hodnotí Kalous jako mimořádný. "Teď měli rozplést všechny okolnosti této chlebíčkové aféry."
I když gestapo premiéra Eliáše kvůli náhlému skonu Lažnovského podezíralo, podíl na jeho smrti mu nedokázalo. Eliáš byl popraven o rok později – 19. června 1942.
Eliáš plánoval i otravu K. H. Franka
Čvančara s Uhlířem přicházejí i s dalším objevem: Eliáš s lékařem M. K. připravili detailní plán otravy státního tajemníka K. H. Franka.
"Frank se učil jezdit na koni. Eliáš se proto po poradě s lékařem rozhodl, že nacistu nakazí koňskou nemocí vozhřivkou – tehdy smrtelnou a neléčitelnou chorobou," prozrazuje detaily plánu historik Uhlíř.
Franka zachránila náhoda: jen těsně před akcí změnil překvapivě trenéra v jízdě na koni. Ten odvolaný s Eliášovým plánem souhlasil, a byl dokonce ochoten podstoupit i riziko, že ho gestapo odhalí.
Studie o "chlebíčkové aféře" vyjde v letním čísle časopisu Historie a vojenství.
