Vědci objevili, že existuje souvislost mezi tvarem listů většiny stromů a keřů a tím, v jakém podnebí vyrůstaly. Například průměrnou teplotu jsou podle listů schopni určit s chybou pouze dva stupně Celsia. Vztaženo do minulosti tedy platí, že když se vědcům podaří najít dostatek zkamenělých listů z určitého období, dokážou z nich poměrně přesně poznat, jaké klima tehdy v dané oblasti vládlo.
Skleníkový efekt v křídě
Vedoucí týmu Paul Valdes, profesor britské Univerzity v Readingu, se pak rozhodl soustředit se na pozdní období křídy, tedy na dobu před zhruba 80-90 miliony let.
Proč? V té době totiž bylo v zemské atmosféře velké množství oxidu uhličitého plynu, který pod sebou jako pod pokličkou zadržuje teplo. Tomuto jevu se říká skleníkový efekt a bez něj by život na Zemi nebyl možný. Vrstva takzvaných skleníkových plynů, mezi něž oxid uhličitý patří, zadržuje teplo, které na planetu přinášejí sluneční paprsky a které by jinak uniklo do vesmíru. Na Zemi by tedy bez skleníkových plynů řádil vražedný mráz. Za uplynulé století však oxidu uhličitého výrazně přibývá, protože vzniká při spalování ropy, uhlí a v menším měřítku i zemního plynu.
Vědci se proto obávají, že se naše planeta přehřeje a rozvrátí se tak její klimatický systém. Existuje řada počítačových modelů, jež se snaží popsat, co se s rostoucím množstvím oxidu uhličitého bude se Zemí dít.
Pohled do minulosti
Mezi světově nejuznávanější ústavy, které se těmito prognózami zabývají, patří Hadleyho středisko pro výzkum a předpovědi vývoje klimatu v Bracknellu u Londýna.
Právě zdejší počítačový model Valdes vzal, ale otočil jej do minulosti. Zadal do něj údaje o oxidu uhličitém a další data včetně zeměpisných z doby křídy. Výsledky pak porovnal s poznatky, které vědci získali díky studiu fosilních listů z České republiky, Kazachstánu, Ruska a Aljašky.
Ukázalo se, že výsledky se na některých místech výrazně lišily. Prakticky platilo, že čím dále leželo porovnávané místo od moře, ve vnitrozemí, tím více se jeho klima určené rozborem fosilních listů lišilo od předpokládaného klimatu vypočítaného podle počítačového modelu.
Na jednom místě v Rusku se výsledky odlišovaly zcela podstatně tam, kde počítačový model předpokládal nejchladnější teploty mezi nulou až minus 15 stupni Celsia, nalezené listy dokládaly, že nejnižší teploty byly ve skutečnosti mnohem mírnější mezi 5 až 15 stupni nad nulou!
Nejistá budoucnost
Paul Valdes svěřil časopisu New Scientist, že podle jeho odhadu počítačový model nedokázal odhadnout vliv mraků, tedy vodní páry, která rovněž funguje jako skleníkový plyn zadržující pod sebou teplo. "Jestliže tehdy bylo více mraků, muselo být tepleji. Tím by se nesrovnalosti vysvětlily," řekl. "Toto poznání nám umožní porovnat odchylky a my jsme pak schopni objasnit nepřesnosti našeho modelu," konstatovala Catherine Seniorová z Hadleyho centra.
"Zjištěné nesrovnalosti samozřejmě ještě nutně neznamenají, že počítačové modely vývoje atmosféry, které varují před nastávajícím globálním oteplováním, jsou úplně scestné. Jsou přece jen lépe uzpůsobeny pro zvládnutí situace sto let dopředu než 95 milionů let do minulosti," komentoval výzkum Mark Earkin z Národního oceánského a atmosférického úřadu v americkém Boulderu.
Podstatný je jiný závěr: Vědci zkrátka stále ještě vědí příliš málo na to, aby dokázali přesně říci, jak obrovské množství oxidu uhličitého řinoucího se z komínů elektráren i z automobilových výfuků ovlivní podnebí na Zemi, na němž tak úzce závisí i budoucnost lidstva.
