Jsou jeskyňáři otužilejší a zdravější než jiní lidé?
Otužování je výborné a na chlad jsem od jisté doby odolnější, ale nevím, jestli jde úplně zobecnit, že by jeskyňáři byli zdravější než zbytek populace. Jako astmatikovi je mi tam lépe, jeskynní klima je zdravější, přeci jen se tam chodí děti léčit s dýchacími potížemi, ať už jen leží nebo hrají hry.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Kdy vám bylo v jeskyni nejhůř?
O život šlo několikrát. Ještě když Rudické propadání (druhý nejdelší jeskynní systém v ČR, pozn. red.) nebylo přizpůsobené komerční „zážitkové“ speleologii, chytla nás tam velká průtrž. Uplynulou noc pršelo a dovnitř jsme lezli za zvýšené hladiny, ale přecházela studená fronta a bouřku jsme nepředpokládali. Začala však přibývat voda, kalila se a plavaly v ní větvičky, takže jsme věděli, že je zle. Ven jsme to stihli těsně.
Proti proudu se ven jde asi velmi těžko?
Museli jsme se zachraňovat navzájem. Odpor proudu vody překonáte, dokud ji máte pod rozkrokem, když vystoupá výš, nejste schopen ho zdolat. V užších místech navíc musíte na kolena a někde je to pro mě na výdech.
Co to znamená?
Mám poměrně vysoký hrudník, takže některé škvíry musím překonávat na výdech. Ve svých letech už to ani nedokážu, přestalo mi to dělat dobře. Čím déle tohle dělám, tím větší z toho mám respekt a někdy se i bojím. Už se nepouštím do věcí jako za mlada.
Odnikud vás nikdy vyprošťovat nemuseli?
Naštěstí ne, ale nevzpomínám rád ani na den, kdy jednoho z pomocníků zavalil uvolněný asi osmdesátikilový balvan. Jak se v chodbě vrtěl, celý zával se začal dávat do pohybu. Byla to hodinářská práce, mohlo se stát, že přivolaná speleologická záchranka bude zachraňovat ne jednoho ale tři. Nakonec se nám ho podařilo dlouhou trubkou vyprostit chvilku před příjezdem záchranářů.
Může si člověk na stísněné prostory zvyknout?
Spíš ne. Kamarádku arachnofobičku chtěli zbavit strachu tím, že jí hodili pavouka za tričko. Probudila se v nemocnici po dvou dnech v kómatu. Klaustrofobika také neodnaučíte bát se stísněných prostor.
Co když si člověk zaplatí zážitek a neví, že tento problém má?
Může se to projevit až pár set metrů za vchodem. Pak je velký problém člověka uklidnit a přesvědčit, aby se vůbec hýbal. Už se nám to párkrát stalo. A vím i o dvou případech, kdy se zkušeným jeskyňářům vyvinul blok, a to ani ne po prožití něčeho hrozivého, podzemí jim postupem času začalo vadit.
Výsledky? Pod zem musíte každý druhý víkend
Jak jste se k této zálibě dostal?
Veřejně nepřístupné jeskyně jsem začal objevovat ještě jako teenager, ale především na tom má podíl kolega z práce, který mě po vojně spolu s dalšími vzal jako už zkušený speleolog na exkurzi do veřejně nepřístupné Amatérské jeskyně a později si půjčoval klíče i od jiných nepřístupných jeskyní.
Co vás na tom zaujalo?
Lezení do temného otvoru je ohromný zážitek provázený nadšením a zvědavostí, co je za ním, kam vede, jak je hluboký. Za půjčování klíčů tehdy vyžadoval známý jeskyňář Igor Audy protihodnotu ve formě pomoci na výzkumu – chtěl, abychom vytáhli ven pár kyblíků bláta. A tak jsem začal o sobotách do krasu pravidelně dojíždět. Už je to přes 25 let.
Je to pro vás i po letech adrenalin?
Kras se stal mým koníčkem a tak trochu i posláním, baví mě dodnes, ale jeskyňaření nebo jeskynní potápění nemá s adrenalinem nic společného. Naopak člověk musí zachovat rozvahu a klid. Po letech už k tomu člověk přistupuje jinak.
Jak se výzkum jeskyní plánuje?
Nemůžete kamkoli přijít a začít kopat. Musíte najít perspektivní lokalitu, kde mohla působit voda, která jeskyni vytváří. Obvykle je nutné dostat výjimku ze zákona, když se jeskyně nachází v CHKO nebo dokonce v rezervaci. Práce je nutné předem pečlivě naplánovat. Dnes už o krasu ledacos vím a výzkum dokážu vést sám, ale jinak je to vždy kolektivní činnost.
Kolik dnů v roce strávíte v jeskyních?
Aby měl člověk nějaké výsledky, měl by se mu věnovat alespoň dva víkendy za měsíc, což aktuálně nestíhám. Jsem předsedou jedné výzkumné skupiny, takže se mi koníček změnil v povinnost a musím se snažit, aby fungovala po legislativní a materiální stránce, což spolkne dost času. Jinak v jeskyních jsem měsíc dva v roce i vyloženě pracovně – živí mě pokládání rozvodů.
Takže instalujete osvětlení či alarm mimo jiné právě i do jeskyní?
Zejména telefony a senzory, které hlídají prostory s výzdobou. Prostředí je specifické stálou vlhkostí vzduchu kolem 99 procent, což jsou dost mizerné podmínky pro provoz jakéhokoli elektronického zařízení. Když s tím někdo nemá zkušenosti, za pár měsíců odejde. V tomhle ohledu jsem v oboru specialista – vím, jaké zvolit materiály, jak temperovat a uzavřít plastový box.
Libor Láník
|
Box s telefonem?
Třeba, jeho vedení ve zpřístupněných jeskyních nařizují předpisy, musí existovat spojení s povrchem. Jeskyně kontroluje báňský úřad a elektřinu tam nemůže dělat leckdo - pouze řemeslník s osvědčením od tohoto úřadu. Kvalifikaci je také potřeba obnovovat.
Bude v budoucnu v jeskyních wi-fi?
Už jsme párkrát kolegům několik set metrů pod zemí z recese pověsili cedulku „free wi-fi“ (smích). Ale jinak je to asi nesmysl, leda by bylo vizí budoucnosti, dát návštěvníkům do ruky tablet, který by informace skrz ni tahal. Navíc není žádoucí, aby lidé v jeskyni chodili na e-mail, neslučuje se to s poslechem výkladu.
Projde vůbec kamenem nějaké vlnění?
Existuje podzemní telefon zvaný Cavelink, který funguje na určité frekvenci a dokáže projít masivem, je ale hodně drahý. Masiv je jinak příliš neprostupná překážka pro to, aby možností bylo víc. Někdo by musel přijít s nějakým převratným řešením.
Co je noční můrou každého jeskyňáře?
Rozhodně právě povodně. Jeskyňáři někdy bivakují v podzemí několik dní a třeba letní přívalové deště mnohdy bývají nevyzpytatelné. Díky telefonu se v případě problémů dovoláte lidem na povrchu, nebo mohou oni naopak varovat vás, že se chystá radikální změna počasí.
Pojmenovat po sobě jeskyni v cizině je neetické
Co považujete za svůj nejlepší jeskynní objev?
Mám rád všechny. Hodně zabrat nám dal Horní suchdolský ponor, odměnou však byla raritní jeskyně na kontaktu dvou hornin, na kterou se během mezinárodního kongresu přijeli podívat geologové z celého světa. Byť je jeskynně skutečně náročná, zvládli ji pětašedesátiletí výzkumníci. Hodinu stáli a zvláštní kontakt vápence s pískovcem pozorovali. V podzemí nic takového nikdy neviděli.
Předchozí dílyMOŘSKÁ BIOLOŽKA: Žralok je strašpytel, delfín občas napadá pro zábavu Všechny díly seriálu najdete ZDE. |
Jakých zahraničních expedicí jste se zúčastnil?
Třešnička na dortu byly křemencové jeskyně ve venezuelských stolových horách. Jsou naprosto unikátní tím, že jsou tvořené v nekrasových horninách. Ještě před 15 lety si všichni mysleli, že se v těchto horninách jeskyně vytvořit nemůže, chtěl jsem si na to sáhnout. Objevil je mezinárodní tým pod českým vedením Marka Audyho.
Je nějaký věkový limit, do kdy lze výzkum dělat?
Není, ale musíte být fyzicky fit, abyste nebyl spíš přítěží. Kromě kopání je vždy potřeba na místo donést spoustu vybavení a zásob, aspektů je víc. Zahraniční výzkum v extrémních podmínkách je náročný hlavně na psychiku. Do stolových hor se nedostanete jinak než lehkým vrtulníkem. Nemáte spojení s civilizací, pouze slib, že vás za týden zase vyzvedne. Když stojíte sbalení v mlze, vrtulník neletí a vy nevidíte na krok, je to stres.
Taky se vám asi dere na mysl, jestli na vás nezapomněli.
Taky možnost, v jižní Americe to obvykle nejsou oficiální či úřadem posvěcené akce. Výzkum se dá dělat jedině načerno, jakmile začnete žádat o povolení, zavřete si dveře. Takhle to tam zkrátka funguje nebo spíš nefunguje. Když jsme se přeci jen dostali zpět na základnu, zjistili jsme, že původní helikoptéra, která nás před týdnem nesla na místo, mezitím spadla s turisty.
Byl jste ještě na jiných zahraničních expedicích?
Máme projekt v Bosně a Černé hoře, kam jezdíme minimálně jednou ročně. Od roku 2010 už se podařilo objevit kilometr a půl dlouhou jeskyni, nazvali jsme ji Pola – snažíme se dávat místní a tradiční názvy, ne tam cpát něco, co tam nepatří.
Třeba je pojmenovávat po sobě?
To se nehodí a nedělá se to. A už vůbec tam nemůžete cpát anglické názvy. Když jste v cizí zemi, musíte ctít tradice a obvyklá pojmenování domorodců.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Určitě okolí Doubravic nad Svitavou, kde jsem vyrostl a prožil teenagerovská léta, ale žádné druhé srdeční místo asi nemám. Obecně jsem nikdy nepřilnul k žádnému městu, mám raději klidná místa bez lidí. |
Je Česko jeskyňářskou velmocí?
Češi jsou mimořádně aktivní. Máme tradici a několik historicky skutečně významných speleologů – Jindřich Wankel, Karel Absolon. Dodnes na Balkáně sledujeme Absolonovy stopy. Jeskyně jsou ale jinak po celém světě a ve většině států speleologie funguje.
Chápu to dobře, že se nikdo neživí jeskyňařinou, ale Česká speleologická společnost (ČSS) umožňuje financovat různé expedice a výzkumy?
V Česku neexistuje profese jeskyňáře, je to vědní obor. Nejblíž k tomu jako k profesi má geologie. Před revolucí měla ČSSR profesionální speleology pod hlavičkou Geografického ústavu Brno spadajícího tehdy pod Akademii věd. Tento ústav byl zrušený. Nyní je ČSS největší amatérský spolek který se výzkumem jeskyní zabývá. V některých ekonomicky silných státech bychom profesionální jeskyňáře ale určitě našli.
Kolik členů má ČSS?
Kolem 1 200, je tam i několik holek-jeskyňářek, ale ne mnoho.
V jaké české jeskyni je největší „přetlak“?
Na Moravský kras je nás hodně. Není to zas tak velké území, jak by se mohlo zdát a je to jednoznačně jedno z nejvíc probádaných území na zeměkouli. Nejzásadnější otázky už tam jsou rozluštěny a určité objevy už nepůjde překonat – odvodňování, Holštejn, Sloup a vývěr Punkvy. Ale stále zbývá vyřešit spoustu jiných otázek.
