Právníci do stanoviska pro vládu napsali, že není žádoucí vracet se k praxi předlistopadového režimu“, kdy podobná zákonná úprava byla nástrojem pro kriminalizaci jeho politických odpůrců, ani k prvorepublikové praxi, kdy k postihu za urážku prezidenta republiky stačily výroky jako - „to se raději oběsím, než bych si měl v pokoji pověsit Masarykův obraz“.
Argumentují, že návrh zákona (více o něm zde), jehož předkladatel Zdeněk Ondráček z komunistické strany dokázal získat podpisy od téměř třetiny poslanců na jeho podporu, je nadbytečný a v moderním demokratickém právním státě překonaný.
„Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci,“ píše se v předložené novele, která se vzápětí stala předmětem kritiky od dalších politiků, kteří se pod návrh nepodepsali (více zde). Několik poslanců z vládních stran, ale také z Úsvitu, se tak později od své iniciativy distancovalo.
V současnosti je prezident republiky, stejně jako ostatní úřední osoby, chráněn před užitím násilí i před vyhrožováním v úmyslu působit na výkon jeho pravomoci nebo pro výkon jeho pravomoci.
„Pokud jde o verbální útoky na prezidenta republiky, existuje kromě občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti i ve stávající právní úpravě skutková podstata trestného činu pomluvy, skutková podstata trestného činu výtržnictví, popřípadě přestupek znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci a přestupek ublížení na cti,“ podotýkají právníci ve stanovisku pro vládu, když argumentují, že navržený zákon je zbytečný.
Politik se vědomě vystavuje kritice, řekl soud pro lidská práva
Upozornili, že i Evropský soud pro lidská práva v jednom ze svých verdiktů doslova uvedl, že „politik se nezbytně a vědomě vystavuje kritice své politické činnosti jak ze strany médií, tak ze strany laické veřejnosti, a musí proto projevit větší míru tolerance, zejména jestliže se sám uchyluje k veřejným prohlášením, která mohou být sporná a být předmětem kritiky“.
I když v některých zemích ochrana hlavy státu proti hanobení existuje, třeba Francie tento trestný čin zrušila, když ve věci trestního postihu tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva.
Právníci upozornili vládu i na další problematické aspekty návrhu části poslanců. Třeba ten, že prezident nemá nijak omezené působení v politických stranách a hnutích. Pokud by byl tedy speciálně chráněn před verbálními útoky, mohli by tak být znevýhodněni představitelé jiných stran. Tam, kde jsou před hanobením chráněni představitelé monarchie, je situace jiná v tom, že nezasahují do volné soutěže politických stran.
„Vyjadřování pana prezidenta se mi nelíbí, přesto má být jako hlava státu chráněn více než běžný občan,“ tvrdí jeden z předkladatelů návrhu, komunistický poslanec Ondráček (viz zde). Kromě něj se pod návrh v listopadu při jeho předložení podepsalo dalších 63 poslanců, třeba Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček také z KSČM, Vítězslav Jandák a Stanislav Huml z ČSSD, Zdeněk Soukup z hnutí ANO nebo Marek Černoch a Petr Adam zvolení za Úsvit.
