Změna času se promítne do jízdních řádů vlaků a autobusů, týká se to převážně mezinárodních spojů (podrobnosti čtěte zde).
Původním záměrem změny času bylo lépe využít denního světla a ušetřit na svícení. Letní čas platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu. Češi si začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979. Do roku 1995 letní i zimní čas trvaly šest měsíců, poté se Česko srovnalo s EU a letní doba se prodloužila na sedm měsíců.
Střídání letního a zimního času ve společnosti vyvolávají diskuse, zda jsou změny zdravotně bezpečné a zda vůbec jsou k něčemu dobré. Lékaři a psychologové se shodují, že na změnu času si lidé, zejména senioři a děti, zvykají asi týden. Horší je to v březnu při změně na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dřív.
V Česku jeho zrušení změn času usiluje například iniciativa kolem lidoveckého senátora Petra Šilara nazvaná For Only One Time neboli „Pouze jeden čas“ (více čtěte zde).
