Proč Česká školní inspekce sčítá romské žáky v praktických školách?
Sčítá je proto, aby zjistila, kolik romských dětí je vzděláváno jako žáci s diagnostikovaným lehkým mentálním postižením. Jsme povinni předložit toto číslo Výboru ministrů Rady Evropy, která dohlíží na to, jak vykonáváme rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který se týká nepřímé diskriminace romských dětí ve vzdělávání (viz box - pozn. red.).
Co říkáte na kritiku Asociace speciálních pedagogů i některých ředitelů, kterým se zdá neetické sčítat žáky podle etnicity (více čtěte zde)?
Chápu, že s tím někteří ředitelé škol mohou mít problém. Nechápu ale kritiku Asociace speciálních pedagogů. Považuji za absurdní, když se argumentuje tím, že jsou zde porušována například lidská práva. Ano, práva romských dětí jsou dlouhodobě porušována. Ale tím, že nemají v Česku rovný přístup ke vzdělání. To je stav, který je u nás mnoho let, přešel z doby socialismu, kdy romské děti byly zařazovány takřka automaticky do zvláštních škol. Pak se změnil název na praktické školy, ale stále vysoké procento romských dětí je vzděláváno podle méně náročného vzdělávacího programu. Být žákem lehce mentálně postiženým je určité stigma a znamená to menší šanci na další uplatnění v životě, zejména na trhu práce. Kritiku Asociace můžu chápat ve smyslu, že ta čísla nechce znát a tím pádem chce zakonzervovat současný stav - což doufám opravdu nikdo z nás nechce.
Nehrozí při sčítání Romů porušení ochrany osobních údajů?
Ne, nevidím v tom ani porušení zákona na ochranu osobních údajů ani porušení zákona na ochranu národnostních menšin. Ani veřejný ochránce práv v tom žádné porušení neviděl. Informace o etnickém původu není spojována s žádnou konkrétní osobou. Odevzdávají jen čísla za celou školu. Neexistuje lepší způsob, jak zjistit, jestli se u nás situace nějakým způsobem zlepšuje. Navíc stejná šetření proběhla už několikrát.
Romové se budou sčítat každý rokČesko sčítá romské žáky, aby zjistilo, zda se snižuje jejich diskriminace. Stát se totiž po verdiktu Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, který uznal žalobu několika romských rodin stěžujících si na nerovný přístup ke vzdělání, zavázal, že neoprávněnému zařazování žáků do bývalých zvláštních škol zamezí. Česká školní inspekce poslala v září elektronický dotazník školám, kde se v loňském školním roce vzdělávalo minimálně 5 dětí podle upraveného rámcového vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením. "Je to 502 základních škol, zdaleka nešlo jen o školy praktické. 95,5 procent škol odpovědělo, do zbývajících půjdeme osobně a pokusíme se ředitelům znovu vysvětlit smysl celé akce, že opravdu není třeba se čehokoli obávat a že data jsou přísně anonymní. Vyhodnocovat je bude ministerstvo školství," řekl iDNES.cz náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Sčítání se bude opakovat každý rok. Podle loňského zjištění inspekce Romové tvoří v praktických školách přes čtvrtinu, podle šetření ombudsmana dokonce třetinu žáků. Praktické školy jsou určené pro žáky s lehkou mentální retardací, která odpovídá IQ mezi 50 a 70 body. |
Učitelé měli jako Roma brát toho, kdo se za něj sám považuje nebo kdo je za něj považován významnou část jeho okolí. Je to podle vás dostatečná definice?
Tuto definici považuji za jedinou možnou, na základě které jsme schopni dostat nějaký kvalifikovaný odhad.
Někteří ředitelé ale například neví, zda počítat i děti ze smíšených manželství...
Myslím, že každý dobrý učitel by měl znát sociální, kulturní a rodinné zázemí dítěte a především by měl posoudit, jak je dítě vnímáno ostatními. Bohužel právě to je v mnohých situacích podstatné. Když okolí vnímá dítě jako romské, tak na základě toho často dochází k nevhodnému chování ze strany ostatních, k diskriminaci dítěte a potom v dospělosti i k diskriminaci na trhu práce a na trhu s bydlením. Přitom dotyční se sami k romské národnosti vůbec hlásit nemusí.
Budou data, která Česká školní inspekce tento týden získala, odrážet skutečnost, když se k tomu někteří ředitelé stavěli negativně?
Doufám, že ředitelé a učitelé škol jsou natolik odpovědné osoby, že by si nedovolili v tomto dělat jakési obstrukce a že by tam vyplňovali třeba nuly. To by mi připadalo velmi nezodpovědné právě od lidí, kteří mají na starosti vzdělávání těchto nejzranitelnějších dětí.
Nebudou přesto některé školy ta čísla záměrně snižovat, aby tím ukázaly, že se situace zlepšuje a tak zamezily kritice své práce?
To se ukáže, až bude k dispozici celkové číslo. Pokud by bylo neúměrně nižší než v minulém roce, a to i vůči výsledkům šetření ombudsmana, tak se nad tím asi bude muset ministerstvo školství zamyslet a vyvodit z toho nějaké důsledky. Jako adekvátní by mi přišlo, pokud by číslo bylo podobné nebo o trochu menší.
Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková
Podle současného stavu českého školství je situace taková, že výskyt romských dětí, u kterých je diagnostikováno lehké mentální postižení je mnohokrát vyšší, než se tato diagnoza objevuje u jakéhokoli národa na světě. Pochybuji, že romská menšina v České republice tvoří takovou výjimku, že bychom tady měli tolik dětí s tímto postižením. Situace je tristní delší dobu - jestli to je třicet nebo dvacet šest procent, nehraje tak velkou roli. Pořád je to naprosto neúměrně vysoké číslo. Pokud budeme vidět třeba za pár let, že už to klesá alespoň na polovinu, tak už se bude moci mluvit o nějakém úspěchu.
Ministerstvo školství bylo za ministra Josefa Dobeše kritizováno, že se této problematice nevěnuje dostatečně. Zlepšilo se to po jeho odchodu?
Chtěla bych ocenit, že za pana ministra Fialy se zejména po výzkumu veřejného ochránce práv loni skutečně věci začaly hýbat. Čísla sama o sobě ale nic nezmění. Je důležité přijít se systémovými změnami, jejichž důsledkem bude, že romským dětem nebude tak lehce jako doposud diagnostikováno lehké mentální postižení.
Ministerstvo loni na podzim představilo seznam opatření, jež mají zamezit diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělávání (více čtěte zde). Které z nich považujete za nejdůležitější?
Důležité jsou všechny body, ale za jednu z velmi podstatných věcí považuji revizi metod a nástrojů, na základě kterých jsou děti diagnostikovány jako lehce mentálně postižené. To už se děje. Na ministerstvu školství je ustavena pracovní skupina, která se zamýšlí nad podobou testů, které by se měly při určování tohoto postižení používat. Je nutno si uvědomit, že romské děti jsou často znevýhodněny sociálním prostředím, ze kterého vycházejí, ale to neznamená, že jsou lehce mentálně postižené. Jako velmi důležitou vidím i diskuzi o jejich předškolním vzdělávání tak, aby byly lépe připraveny na vstup do běžné základní školy.
Zlepšuje se informovanost romských rodičů, kdy se jim říká, co pro jejich děti bude znamenat, když půjdou do praktické nebo do běžné základní školy?
V tomto bychom měli dělat ještě více. Měla by to být částečně úloha samotné romské komunity - romské elity, romských předáků, kteří mají v komunitě větší autoritu. Dále i romských krajských koordinátorů a neziskových organizací, které s Romy pracují.
Všichni by si měli uvědomit, jak je vzdělání nesmírně důležité. Je to totiž začarovaný kruh, který souvisí až se současnými protiromskými náladami, takřka pogromy na Romy. Protože jedním z argumentů majority je, že Romové nepracují a žijí na sociálních dávkách. Kdyby ale více Romů mělo kvalitnější vzdělání a lepší uplatnění na trhu práce, nemuselo by jich tolik být na sociálních dávkách a majorita by tedy neměla důvod proti nim tak ostře vystupovat a přidávat se k extremistům. Kvalita vzdělávání romských dětí je jedním z předpokladů k tomu, abychom změnili celkovou společenskou náladu a soužití většinové části společnosti a Romů v Česku.
