Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ZÁPISNÍK: Lotr protiizraelský. Jak jsem dostal vynadáno za svůj článek

  11:00aktualizováno  11:00
Proč jsem pochyboval o Izraeli. Jak jsem viděl nápis „Zplynujte Araby“. Bývalý šéf izraelské tajné služby volá po míru. To jsou témata zápisníku komentátora MF DNES Michala Musila, který vychází v sobotní příloze Kavárna.
Hlídka izraelských vojáků v Hebronu

Hlídka izraelských vojáků v Hebronu | foto: AP

Procházel jsem se poslední listopadový pátek prázdnými ulicemi centra kdysi rušného Hebronu a cítil se divně. Bylo docela teplo, občas svítilo slunce, ale já jsem se pohyboval uprostřed města duchů. Nikde nikdo, okna zabedněná či zamřížovaná, pokreslené kamenné žlutohnědé zdi.

Je to důsledek izraelských bezpečnostních opatření. Hebron leží na Izraelem obsazeném území Západního břehu Jordánu, mísí a střetává se v něm arabská populace a židovští osadníci. Procházíte kontrolním stanovištěm: dva izraelští vojáci, ozbrojení mladíci kolem osmnácti let, vám zkontrolují pasy: zjišťují, zda nejste Palestinec - těm, ač jich v oblasti žije většina, je vstup do oněch ulic zakázán.

Abyste pochopili, nepotřebujete výklad, pouze musíte jít kousek dále od památek, kvůli nimž obvykle turisté do Hebronu jezdí; dále od míst, o nichž se věří, že jsou tam pohřbeni bibličtí patriarchové, Abrahám, Izák...

V těch ulicích fakt potkáte málokoho. Až na pár civilistů jde o skupiny izraelských vojáků. Paradoxně, v některých domech u "zakázaných ulic" Palestinci ještě stále žijí: z domů se dostávají třeba po střechách jiných domů - tyto příběhy jsou dokumentované více zdroji. Ostatně i na mne jeden Palestinec ze střechy mával.

Do jiných ulic centra Hebronu Palestinci smějí, ale pouze pěšky. Když jsem se dostal do takové oblasti, uviděl jsem na betonu nápis "Zplynujte Araby". Fotografií podobných nápisů s neblahou historickou souvislostí existuje více. Má se za to, že je píšou extremisté mezi izraelskými osadníky, kteří se snaží pomalu obsadit pro ně posvátný Hebron. Hlasitý ruch arabského ovocného trhu ve městě tak dnes připomínají jen staré fotky. A vybledlá reklama s nápisem "Have a good time" (mějte se hezky).

Nevím, třeba je ten surrealistický zážitek obtížně sdělitelný. Třeba ho sdělit neumím. O rozdělení centra Hebronu nicméně existují dokumentární filmy, které moje pocity vcelku věrně kopírují (izraelský snímek s anglickými titulky zde).

Právě na základě podobných zážitků z Izraele a obsazených palestinských území (Hebron byl asi nejsilnější, ale zdaleka ne jediný) vznikl můj zápisník zveřejněný před týdnem (viz zde). Na sociálních sítích se textu dostalo množství kritických ohlasů počínaje odsudkem, že jde o "propalestinskou sra..u", přes výtky jednostrannosti až po diskuse, kdo cestu platil. I proto (byť nejen proto) myslím, že bych se měl k tématu vrátit.

Terorista: Jeho srdce je čisté

Hebron je ukázkovým příkladem různých pohledů na palestinsko-izraelský konflikt. Po staletí žila v Hebronu malá židovská komunita. V první půli dvacátého století, kdy se na území dnešního Izraele usazovalo více a více Židů, začalo napětí stoupat. Roku 1929 násilníci z řad muslimských Arabů zabili při nepokojích přes sto Židů (jiní Arabové však několik desítek židovských rodin zachránili).

Židé se začali do města vracet poté, kdy v šestidenní válce roku 1967 dobyl Izrael území Západního břehu Jordánu. Židovští osadníci si dnes nárokují některé domy s vysvětlením, že v nich žili do roku 1929. Palestinci mohou odpovědět otázkou, kdo jim vrátí domy na území Izraele, které museli opustit po válce z roku 1948.

Hebron je místem více či méně krvavých střetů. Palestinci napadají izraelské osadníky, Židé napadají Palestince. Palestinský terorismus byl dlouhou dobou oficiální strategií jejich vrcholné reprezentace, než její větší část, ta, která vládne na Západním břehu, uznala existenci státu Izrael.

Nejbrutálnějším činem na židovské straně byl v roce 1994 masakr, při kterém lékař Baruch Goldstein začal střílet do davu v mešitě. Zabil 29 a zranil 125 lidí při modlitbě na místě hrobů biblických patriarchů: jako proroky je totiž uctívá i islám. Izraelská vláda, hlavní politické strany, média a společnost Goldsteinův čin široce odsoudily. Sám Goldstein byl zabit davem, až když mu došly náboje. Na jeho hrobě, který leží v blízké osadě a u něhož jsem byl, je dodnes napsáno, že je "mučedníkem, jehož ruce jsou čisté a jeho srdce je čisté".

Osadník: Četl jste Bibli?

Právě židovští osadníci jsou jednou z největších potíží při hledání nějakého mírového řešení mezi Izraelem a Palestinci. Židovské osady, které rozdrobují území pod palestinskou samosprávou, považuje většina světa za ilegální, neboť dle Čtvrté ženevské konvence je Západní břeh okupovaným územím a okupující stát nesmí vysílat vlastní obyvatelstvo ke kolonizaci.

Jak opravdu bojovat s daňovými úniky Další články v příloze Kavárna čtěte v sobotu 7. a v neděli 8. prosince

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Izraelská vláda stanovisku oponuje. Židé odcházejí do osad zčásti proto, že se tam těší ekonomickým výhodám, zčásti proto, že dobývají zpět místa, která jim patřila podle Bible. "Bůh si nás vybral jako svůj lid... Když otevřete Bibli, od začátku jsou tam Židé. Bůh pro nás vybral Izrael... Nikde ale nenajdete kus papíru o Palestincích," řekl na kameru kolegovi z TV Prima usmívající se izraelský osadník v modrém tričku a džínách.

Mým průvodcem po Hebronu byl někdejší příslušník speciálních jednotek izraelské armády Avner Gvaryahu z organizace Breaking the Silence (Prolomit mlčení). Jde o sdružení bývalých izraelských vojáků, kteří se rozhodli promluvit o své zkušenosti se službou na palestinských územích (jejich web a příběhy zde).

Avner, mladík se světle hnědými vlasy a s řidšími vousy, pochází z religiózní, vlastenecké rodiny. Malé skupiny provází často, na velké občas útočí osadníci. Podle jeho vyprávění (a nejen jeho) je působení izraelské armády asymetrické. Jejím úkolem je ochrana osadníků - izraelských občanů, nikoli palestinského obyvatelstva před útoky osadníků.

Advokát: Lze to dělat jinak

Právě dvojí metr vidíte a slýcháte o něm na Západním břehu často. Právě odtud vychází moje pochybnost, zda je smysluplné, když politici některých zemí, včetně Miloše Zemana, halasně vyzdvihují Izrael jako ostrov demokracie. Je to totiž pochvala.

Ano, izraelští občané na území Izraele i Západního břehu se těší svobodě pohybu, slova, shromažďování, ochrany majetku v míře, jež v okolních zemích není. Mluvili byste ale o Izraeli jako o krásném ostrově demokracie, kdybyste byli Palestinci z obsazeného Západního břehu? Nemůžete na některé silnice - jsou pro Izraelce. Nemůžete na území Izraele, pokud nemáte povolení. Odděluje vás bezpečnostní bariéra, někdy plot s drátem, jindy zeď, checkpointy v ní jsou v některých hodinách přeplněné, pokud máte práci v Izraeli, musíte vstávat třeba ve 3 ráno. Izraelští občané žijící v osadách se těší ochraně civilního izraelského práva. Palestinci žijící pár desítek metrů od nich jsou v režimu přísnějšího vojenského práva. Občas ve vašem domě udělají vojáci prohlídku - občas se v něm koná cvičení. Opravdu. (Článek v angličtině zde.)

"Dost se zapomíná na prostý fakt, že dokud nestála zeď, umírali lidé skoro denně. Terorismus NESMÍ být druhem boje za NIC!!! Odpovědí na taková zvěrstva je dnešní Izrael. Zeď, kontroly," kritizovala v e-mailu můj text obyvatelka Tel Avivu českého původu. Slavný izraelský advokát hájící Palestince Michael Sfard (též z Tel Avivu) říká: "Byli jsme vystaveni ohavným činům." Jenže bezpečnost podle něj nelze řešit segregací. Kontrola na checkpointech by se měla týkat každého občana. A také - bariéra má vést přes mezinárodně uznanou hranici před rokem 1967, nyní však zeď a plot z velké části zabírá půdu obsazeného Západního břehu Jordánu.

Bývalý špion: Než to exploduje

Je mi líto, ale mnohé, co jsem na územích obsazených Izraelem viděl, se mi prostě nelíbilo. Kritikům bych doporučil návštěvu Hebronu. Z Tel Avivu (jinak tolerantního a příjemného města) je to asi 100 kilometrů.

Lidé ze švédské Diakonie, která cestu organizovala a hradila (v souladu s etickým kodexem tohoto listu), se obávají, že Izrael porušuje mezinárodní právo. Ti samí lidé si myslí, že mezinárodní právo porušují i Palestinci z hnutí Hamas, například když ostřelovali raketami z pásma Gazy izraelské civilní obyvatelstvo. A také se jim nezamlouvá, jak palestinská samospráva obtěžuje novináře a jak je zkorumpovaná: tam tedy moc demokracie není.

Hodí se uzavřít tento text citátem Juvala Diskina, bývalého šéfa obávané izraelské tajné služby Šin Bet. Ve funkci skončil v roce 2011 a nyní vystupuje jako mírový aktivista. Ve středu žádal o mír s Palestinci. "Situace je velice napjatá a může kdykoli explodovat," řekl. Je snad i tento Izraelec zaplaceným protiizraelským lotrem?

Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.