Pozoroval jsem v pondělí ty dva palestinské beduíny na okupovaném Západním břehu Jordánu - a v uších mi zněla slova Miloše Zemana, že Izrael je "ostrovem demokracie na Blízkém východě".
Prvnímu Palestinci muselo být minimálně přes šedesát, měl tmavý svetr, zašpiněné zelené kalhoty, bílý plnovous a na hlavě arabský šátek, kefiju. Druhý, též starší, měl šedé vlasy, podlouhlý oholený obličej a tmavou mikinu nejasného původu. Oba muži vyprávěli, jak přijeli izraelští vojáci s buldozery a srovnali se zemí jejich příbytky: přece zde žijeme a chováme ovce už strašně dlouho, tak proč ničí naše osady? Izraelské úřady a vojáci likvidují obydlí Palestinců často; oficiální důvod je, že jde o stavby bez povolení. Vesničané se sice snažili prokázat, že stavby jsou legální, jenže izraelské úřady dokumenty neuznaly, neboť je nevydaly ony, ale palestinská samospráva.
Poslouchám příběh a vím, že v mé zemi je v některých (intelektuálních) kruzích Stát Izrael dost populární. Prý jde o předsunutou baštu Západu hájící euroatlantickou civilizaci před islámskými teroristy a extremisty. No dobrá, ale jak to jde dohromady s těmi dvěma beduíny?
Facka: "Nelidský akt"
Pastevcům bez střechy nad hlavou přivezly humanitární organizace aspoň stany, avšak na místě se opět objevila izraelská armáda a chtěla stany zabavit. Když se jim v tom snažila zabránit francouzská diplomatka, vytáhli ji vojáci z vozu, povalili na zem - a ona pak dala jednomu z mladých izraelských chlapců facku: přítomen byl i reportér agentury Reuters a incident se začal probírat na veřejnosti. "Demolice osady a bránění tomu, aby se k vesničanům dostala humanitární pomoc, je nelidským aktem," napsal v komentáři izraelský deník Haaretz (text komentáře v angličtině zde). Tak je stát Izrael předsunutou výspou Západu a ostrovem demokracie? Nebo provádí nelidské akty?
V průběhu cesty do Izraele a na palestinská území, kterou organizuje švédská nevládní organizace Diakonie, si pořád říkám, že nesmím propadnout jakékoli propagandě. Ovšem že se příběh oné beduínské vesnice odehrál, jak popisuji, potvrzuje více zdrojů. Jen snad Haaretz (zhruba srovnatelný s britským deníkem The Guardian) má ke krokům izraelských úřadů kritický postoj, zatímco jiná izraelská média zdůrazňovala spíše tu facku, kterou diplomatka uštědřila vojákovi.
Zrádci: Izraelci kritizují Izrael
Izraelské demolice domů Palestinců jsou coby široce prosazovaná politika natolik známé, že mají samostatné heslo v anglické Wikipedii (zde). Zatímco dříve argumentovaly úřady bezpečnostními důvody, nyní v dobách relativního klidu tvrdí, že jde jen o administrativní opatření proti nelegálním stavbám. Zdá se ovšem, že těch nelegálních palestinských staveb je na okupovaném území Západního břehu Jordánu nějak moc, když se pořád bourá. Ale hlavně - týž den jsem na jiném místě na okupovaných, či, jak říká Izrael, "sporných" územích viděl zbořené přístřeší pro ovce patřící palestinským Arabům a kousek od něj stál příbytek, karavan izraelských osadníků. Nezbořený, v pořádku. Dvojí metr? "Židovský dům bez povolení je urbanistický problém, ale palestinský dům bez povolení je strategická hrozba," napsal před časem Meir Margalit z Izraelského výboru proti demolicím domů.
Svazky StB na pozadí Babiše Další články v příloze Kavárna čtěte v sobotu 30. listopadu a v neděli 1. prosince
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Takový názor jsem v Izraeli a na palestinských územích slyšel v posledních dnech několikrát. Že izraelští občané můžou stavět v okupovaných oblastech, kde by podle spousty zemí, USA i OSN, neměli, zatímco domy Palestinců se demolují. Říkali mi to ostatně též izraelští občané, byť jiní než ti, co stavějí. Nevím samozřejmě, co by jim řekl Miloš Zeman, možná, že jsou idioti. Nebo zrádci. Ale tipuji, že s takovými Izraelci dosud nemluvil.
Ve slovech těch lidí se opakuje podezření, že státní politika sleduje základní cíl: zvětšit území obývané Izraelci, zabrat na Západním břehu ještě více půdy vhodné k farmaření, budovat židovské osady a Araby koncentrovat do mnoha ostrovů kolem větších měst pod palestinskou samosprávou. Konečný mír by snad vypadal tak, že by arabské ostrovy propojily tunely a cesty, zatímco jiné silnice by spojovaly izraelské osady. Zkrátka separace. Byl-li by toto onen životaschopný palestinský stát, o němž se teď vyjednává mezi Izraelem a palestinskou vládou na Západním břehu, ponechávám na úvaze čtenáře.
Strach: Hodní a zlí
Jistě, historie regionu je plná krve. Boj o půdu zde začal už dávno, žádná strana není černá nebo bílá, vyhánělo se, zabíjelo se na izraelské i arabské straně. Ve střetu o půdu ovšem nyní izraelský stát vítězí. A tak když jedete po územích Západního břehu Jordánu, vidíte na mnoha místech židovské osady, krásné, upravené, se zelení - ovšem obehnané ostnatým drátem. A pak vás praští do očí chudoba palestinského obyvatelstva, odpadky a chatrče. Lehko vás napadají politicky nekorektní úvahy o kulturní nadřazenosti, dokud vám (židovští) aktivisté neřeknou, že v arabských částech Jeruzaléma prostě židovská radnice odváží odpadky méně a že izraelské osady výrazně podporuje stát.
Většina izraelské společnosti o životě jednotlivých Palestinců moc neví. Nestará se. "Ztratili jsme schopnost vidět Palestince jako lidské bytosti. Nemají pro nás obličeje ani hlasy, mají jen jednu kolektivní identitu - teroristi," řekla mně a dalším novinářům ve středu Nomika Zion z organizace Other Voice (Jiný hlas). Nomika žije na jihu Izraele ve městě Sderot, na které léta každý den dopadaly desítky raket z palestinské Gazy, pár lidí bylo zabito a stovky domů zničeny. Je zjevné, že stres z doby intenzivních útoků drobnou ženu s kudrnatými černými vlasy poznamenal - občas se jí v očích objeví slzy. Vypráví o tom, jak se bála o děti a jak se spalo v krytu. Ale i tak se jí nelíbí, jak moc ovlivňují dnešní Izrael slova "bezpečnost", "strach" a "terorismus". "Žijeme ve strachu... bojíme se jich," řekl mi o něco později mluvčí izraelské armády Bjorn Herrman. Strach je pochopitelný, Palestinci samozřejmě zabíjeli, dokonce ženy a děti, i když hodně zlé to bylo před časem, teď se Izraelci mohou cítit bezpečněji.
Přece jako by se tu lidé i stát už dávno ocitli v začarovaném kruhu strachu. Strach plodí další strach a dá se jím obhájit všechno. Strachem z teroristů se vysvětluje budování bariéry, plotu z ostnatého drátu občas přerůstajícího v zeď, která výrazně ukrajuje z palestinské půdy na Západním břehu Jordánu. Strachem z teroristů se vysvětlují drsná omezení, jimiž Izrael kontroluje, jaké zboží jde do jižního palestinského území, Gazy, která je pod kontrolou hnutí Hamas. Ano, Hamas je považován za teroristickou organizaci, střílel donedávna na Izrael, ale cožpak je možné trestat všechny obyvatele Gazy za vládu, jakou mají? Omezovat dodávky potravin, odstřihávat je od elektrického proudu, od stavebního materiálu? "To je cena, kterou bohužel bude muset obyvatelstvo zaplatit," řekl nedávno izraelský ministr obrany Moše Jaalon. Nepřipomíná to princip kolektivní viny?
Ministr: Putin není zlý
Raději bych si tedy řeči o Izraeli coby ostrůvku demokracie a palpostu západní civilizace nechal od cesty. Přemýšlel bych spíše, zda se nedá pomoci lidem - a taky míru, než nenávist zase naplno vybuchne. Miloš Zeman by asi moje přání nepochopil, ale jiní by mohli. Ostatně když už se bavíme o předsunuté baště západní civilizace, tak je potřeba vědět, že izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman je proslulý svou náklonností k Putinovu Rusku. Po tamních kontroverzních volbách řekl, že chyby možná byly, ale přesto vyjadřují vůli Rusů.
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
