Z Kozích hřbetů do údolí Vltavy

Praha - Zatímco minulý týden byla námi doporučená trasa na výlet poněkud náročnější, tentokrát se spokojíme s nepříliš obtížnou vycházkou, při níž sice neopustíme katastrální hranice Prahy, ale přesto si budeme připadat jako někde na venkově. Vydáme se na severovýchodní okraj Prahy, který je pozoruhodný neobvyklými přírodními scenériemi, zejména četnými skalnatými útvary a hlubokými roklemi.

SPOJENÍ: Tam - městským busem 147 z Dejvické do Výhledů. Zpět - vlakem, odjezd z Roztok u Prahy v 16.50, příjezd na Masarykovo nádraží v 17.08 hodin.
KILOMETRY: Výhledy 0, Kozí hřbety 1,5, Alšova vyhlídka 1,5, sedimenty Vltavy 2, Maxmiliánka 2, nádraží Roztoky 2, celkem 9 km.
MAPA: Okolí Prahy-západ (edice KČT číslo 36, měřítko 1:50 000).
OBČERSTVENÍ: Roztoky - restaurace Maxmiliánka, Zámecká restaurace.

Z konečné stanice metra A Dejvická pojedeme autobusem číslo 147, který o víkendu jezdí přibližně každou půlhodinu, až na konečnou stanici, která je na konci Suchdola. Má název Výhledy, ale skutečný rozhled bude následovat až po prvním kilometru chůze. Několik set metrů půjdeme obezřetně při kraji silnice, kterou v těchto dnech lemují dozrávající švestky. V první zatáčce - u cedule označující konec Prahy - přetíná vozovku zelená značka. Odbočíme po ní vpravo a zamíříme ke Kozím hřbetům, jednomu z nejvýše položených míst hlavního města.

Buližníková žíla se odtud táhne až na Rokycansko. Buližník je sedimentální křemičitá hornina tmavošedé až černé barvy, obsahuje grafit a je příbuzná pazourku, z něhož si pravěcí lovci vyráběli pracovní nástroje. Na povrch vyvěrá právě tady, mezi Suchdolem a Úněticemi. Při výstupu na kamenitý svah je třeba dávat pozor, protože kameny mohou být kluzké. Odbočka ve tvaru trojúhelníka vede až na hřeben, z něhož je utěšený pohled do pražského okolí a na obec Únětice.

Nahoře si můžeme odpočinout, případně pozorovat nad hlavou dopravní letadla, která se chystají na přistání v nedaleké Ruzyni. Na Kozích hřbetech bylo objeveno sídliště z pozdní doby kamenné. Roku 1828 tu byl nalezen ukrytý poklad obsahující dýky ze starší doby bronzové. Z míst, která jsou často vyhledávaná horolezci, se vrátíme na klidnější značenou cestu, která vede kolem stožáru dálkového elektrického vedení na další rozhledový hřbet.

Seběhneme po ostrém svahu do údolí k Únětickému potoku a nedaleko nádrže - několik metrů po modré - si povšimneme tvarové odbočky na Holý vrch. Při tomto výstupu se trochu zahřejeme, i tady mohou být některé úseky kluzké, takže klikatou stezku si raději nebudeme zkracovat. Několik desítek metrů pod vrcholem je malá jeskyňka, spíše skalní převis, který je možné prozkoumat.

Trochu námahy stojí za výstup k Alšově vyhlídce, která rovněž nabízí neobvyklý pohled na Prahu i do údolí směrem k obci Únětice. Tam se před více než sto dvaceti lety uskutečnil důkladný archeologický průzkum, který měl senzační příchuť - bylo tam odkryto několik desítek hrobů starých tři až pět tisíc let a v nich kromě kosterních nálezů i stovky drobných výrobků, které používali a jimiž se zdobili praobyvatelé žijící na tomto území. Nalezené kultuře byl dán název unětická a tento termín se také stal používaným označením pro nejstarší dobu bronzovou v celé střední Evropě.

Po odpočinku a případném občerstvení se vrátíme do údolí k vodní nádrži a za společnici pro druhou část cesty zvolíme modrou značku, která vede kolem Únětického potoka. Jeho niva byla původně zarostlá olšemi a jasany, po mlýnských úpravách potoka se změnila na kosené louky. Okolní skály bývají za letních veder rozpálené slunečním žárem. Podle entomologů tu žije několik desítek druhů motýlů.

Pokud nemáme naspěch můžeme podle tvarových značek odbočit k vyhlídce na sedimenty Vltavy. Kdo si chce výpravu prodloužit ještě víc, může se vydat směrem k Roztokům po naučné stezce značené zelenými půlenými čtverci.

Údolní cesta vede téměř ryzí venkovskou krajinou, kde je možné zahlédnout i koně, kolem čtyř mlýnů. První z nich - Trojanův - býval místem častých návštěv kreslíře a ilustrátora Mikoláše Alše. Následuje mlýn Tůmův, od Spáleného mlýna se již budeme blížit k Roztokům. Posledním mlýnem je mlýn Braunerův neboli Roztocký, dnes součást zdejšího Středočeského muzea. Mineme kolibu s rybníčkem a proslulou výletní restauraci Maxmiliánku, kde končí les a následuje klidná vilová čtvrť na okraji Roztok.

Zájemci si nejspíš nenechají ujít prohlídku Středočeského muzea v roztockém zámku, který má neobvyklý pětiúhelníkový půdorys. Původně tu stála věžová tvrz, která se v období gotiky změnila v tvrzový palác a nakonec v pohodlný zámek s parkem. Areál postupem let začal pustnout a teprve v šedesátých letech minulého století byl důkladně zrestaurován. Prohlédnout si tu lze kromě jiného stálou archeologickou expozici Cesta pravěkem k českému státu. Při čekání na vlak se lze projít zámeckým parkem, kde roste řada dřevin a kde je možné usednout do stínu na lavičku.

Osobní vlak na trati z Prahy do Kralup nás dopraví za necelých dvacet minut na Masarykovo nádraží. Vystoupit však můžeme také v Bubenči nebo v Holešovicích. Vlak na této trati jezdí každou hodinu.

PŘÍŠTĚ PŘINESEME: Mezi skalní obry Českého ráje

Vrchol Kozích hřbetů jen o málo převyšuje okolní krajinu. (16. srpna 2001)

Někdejší Trojanův mlýn býval jedním ze čtyř mlýnů na Únětické potoce. (16. srpna 2001)

Trasu po modré značce do Roztok lemují skalnaté srázy. (16. srpna 2001)

Zámek v Roztokách má tvar zaobleného pětiúhleníku. (16. srpna 2001)