Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vojenská intervence v Libyi by byla zásadní chybou, míní arabista

  1:20aktualizováno  1:20
Pokud si libyjský despota Muammar Kaddáfí udrží příliv petrodolarů, může se načas udržet u moci. Ozbrojená intervence Západu v severoafrické zemi zmítané občanskou válkou by ale byla velkou chybou, myslí si arabista a odborník na oblast Středomoří Jaroslav Bureš.

Libyjští školáci se předvádějí před objektivy státní televize a oslavují Kaddáfího (10. března 2011) | foto: AP

Udrží se podle vás Kaddáfí u moci?
To závisí na mnoha vnitřních i vnějších faktorech. Existují různé scénáře. Podle mého názoru je zatím nejpravděpodobnější, že se Kaddáfímu podaří využít převahy ve vojenské technice, hlavně letectvu, a obnoví nadvládu v západní části země ještě před zřízením bezletových zón.

Bude se snažit prolomit souběžně diplomatickou izolaci a obnovit vývoz ropy z klíčových terminálů. Zaměří se na hledání spojenců v regionu i ve světovém měřítku, což závisí na dynamice vývoje celkové situace. Pokud se mu plán podaří a zajistí si dostatek petrodolarů pro financování armády, bezpečnostních složek i státní správy, má šanci, že se jeho režim nějaký čas udrží.

Může se Libye v případě Kaddáfího odchodu rozpadnout podle hranic jednotlivých kmenů?
Mohlo by dojít k dočasnému rozdělení země na Kaddáfího Tripolsko a vzbouřeneckou Kyrenaiku, ovládanou rebely. Ani jedna strana však podobný status quo dlouhodobě neuzná.

PhDr. Jaroslav Bureš

PhDr. Jaroslav Bureš, arabista a odborník na Středomoří ÚMV

Vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, arabista a představitel české sítě Nadace Anny Lindhové. Vystudoval arabistiku a orientalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Několik let pracoval na arabském odboru Ministerstva zahraničí ČR, kde byl zodpovědný za země Maghrebu a Středomoří. Kromě knihy Politický islám publikoval například články Muslimské bratrstvo v proměnách času, Globální informační revoluce a role médií v arabském světě nebo Islámská charita v době globalizace.

Pokud se vládním silám nepodaří obnovit hegemonii, bude zřízena bezletová zóna eliminující převahu vládních jednotek ve vzduchu a zesílí mezinárodní sankce, hrozí rozkol v řadách Kaddáfího přívrženců a jeho násilné svržení. Rozhodující může být v tomto ohledu uznání povstalců za jediného zákonného představitele libyjského lidu, jak nyní zvažuje EU. To by znamenalo mezinárodní delegitimizaci režimu.   
 
Měl by Západ uvažovat o vojenské akci v Libyi?
Podle mého názoru by to byla vážná chyba, na kterou by doplatila nejvíce EU, která je na tomto regionu energeticky závislá. Zásah odmítá Liga arabských států i libyjští povstalci. Dlouhodobá stabilita regionu by byla ohrožená a zásah by vyvolal antizápadní cítění, asymetrickou válku a diskreditoval by odpůrce diktátorského režimu v řadách muslimského obyvatelstva.

Nestabilita, násilí a terorismus by se přelévaly do okolních zemí a zesílily by emigrační tlaky ve směru do schengenského prostoru. Aktivovali by se antizápadní stoupenci salafijského, radikálního islámu. Zásah by navíc byl zřejmě nelegální. Nepodpořila by ho Liga arabských států a kvůli ruskému či čínskému vetu ani RB OSN.
 
Jakou roli hraje v blízkovýchodním regionu EU a jaké státy sedmadvacítky mají v oblasti rozhodující slovo a proč?
EU by mohla hrát v regionu mnohem větší roli, pokud by byla její politika jednotná alespoň v zásadních strategických a hodnotových záležitostech. Rozhodující slovo mají tradičně členské země jižního Středomoří.

V případě Alžírska či Libanonu Francie, v případě Maroka hlavně Španělsko a v případě Libye je to Itálie. Spojené království se ve vyšší míře zajímá o některé ropné země Zálivu. Větší angažovanost je dána koloniální minulostí, energetickou závislostí a rizikem migrace, terorismu a organizovaného zločinu.

Jak může pomoci Česká republika? Můžeme například nabídnout naše zkušenosti z přechodu k demokracii?
Nabídnout naše znalosti můžeme, pokud bude zájem. V minulosti jsme se například snažili předat zkušenosti z kuponové privatizace v Alžírsku a poté v rámci transformační strategie i v Iráku. Každá země je však specifická a od naší země odlišná.

Podívejte se

na snímky reportéra MF DNES z Libye

Odpůrci libyjského režimu ve městě Benghází. (6. března 2011)
Libyjští povstalci v Ras Lanúfu.
Libyjští povstalci v Ras Lanúfu.
Libyjští povstalci v Ras Lanúfu.

Například liberální, ekonomické a politické reformy (infitáh) začaly v Egyptě již počátkem 80. let, ale s ohledem na patrimonialismus, značnou korupci, extrémní protekcionistickou roli státu a islámský hodnotový systém se nepodařily.

Tržní ekonomika postavená na islámských etických principech a nalezení islámského modelu demokracie jsou v centru pozornosti. Pokud chceme pomoci, musíme své zkušenosti přizpůsobit odlišnému kulturně-historickému a politickému prostředí, protože neoliberální model se v arabském světě neosvědčil.

Vlnu revolucí v arabském světě nikdo neočekával. Proč k ní došlo právě teď?
Z dlouhodobého hlediska to byla neschopnost státu nastartovat ekonomický růst, který by vytvořil pracovní příležitosti pro stále početnější mladou populaci, a také oslabená řídící role státu v období globalizace. Dále to byla politika EU bránící v posledních letech emigraci pracovní síly a fakt, že EU neotevřela trh pro arabské zemědělské produkty a služby.

Arábie pod lupou:

Dalšími podstatnými faktory byla i nedůslednost a dvojí standard při demokratizaci regionu. Masové využívání nových médií, jako je satelitní vysílání a internet, vedlo ke ztrátě státního monopolu na informace. Bezprostředním impulzem bylo skokové zvýšení cen potravin v minulém roce, které postihlo arabský svět dovážející většinu základních potravin. Povstání lidu v Tunisku nastartovalo periodu arabských revolucí, která zdaleka není u konce.    

Je odchod bin Alího v Tunisku a Mubaraka v Egyptě skutečně začátkem demokratizace?
Věřím, že ano, ale demokratizace vratké a kdykoli zvratné. Arabské politické strany často fungují na klanovém principu. Jakmile některá z nich získá rozhodující hegemonii, může se pokusit okleštit práva opozice. To se stalo v Egyptě počátkem 90. let, kdy se Mubarakův režim snažil izolovat umírněné islamisty.

Především v Egyptě může sehrát klíčovou roli ochránce demokracie armáda, která by podobně jako v Turecku zasahovala pouze v případě zásadního porušení klíčových ústavních práv. Armáda ale bude chtít zachovat dřívější privilegia, například rozhodovat o nákupu zbraní a svém vnitřním financování.

V Egyptě bude klíčový i postoj ke koptské křesťanské komunitě. Spojencem demokratických hnutí může být početná internetová mladá generace a rychle se aktivizující feministické hnutí v rozvinutějších zemích. EU i USA budou demokratizační přeměny aktivně podporovat.   

Analytici se domnívali, že Kaddáfí si klid v zemi koupí příjmy z ropy. Mohou padnout i dlouholeté dynastie panovníků v ropném Ománu, Bahrajnu či Saúdské Arábii?
Sociální aspekty a korupční skandály nemusí být vždy rozhodujícími činiteli pro vytvoření revoluční situace. Například v Bahrajnu byly protesty vedeny šíitskou menšinou, která odmítá hegemonii sunnitské dynastie. V Saúdské Arábii to může být i nesouhlas s rychlou modernizací a rozkladem některých islámských hodnot.

Egyptské dítě v autobuse na útěku z Libye (3. března 2011)
Káhirské náměstí Tahrír zaplavily desetitisíce Egypťanů v rámci Pochodu vítězství (18. února 2011)
Mozaika se svrženým egyptským prezidentem Husní Mubarakem v přímořském letovisku Sharm el Sheik.


Libyjská ekonomická situace byla těsně před revolucí nejlepší od prvního ropného boomu v 70. letech.  Skončilo mezinárodní embargo a sankce a díky vysokým cenám ropy se podařilo vytvořit finanční rezervy. Stát štědře dotoval potraviny, energii a služby, ale nezajistil zaměstnanost mladé generace.

Těsně po vypuknutí revoluce v Tunisku se sešli ministři zahraničí arabských zemí v Egyptě, aby se usnesli na výrazném zlepšení sociální situace. Rychlá opatření, která v tomto směru podnikl i Kaddáfí, ale už nestačila zabrat a ve většině zemí vyšlehly plameny revoluce. Rozhodujícím činitelem byly internetové sociální sítě, které pomohly urychlit přelévání revolucí a jejich koordinaci.
 
Západ se obává nástupu islamistů. Má k tomu důvod a v které zemi to hrozí nejvíce?
Jak vidíme nyní na příkladu Turecka, nástup politického islámu nemusí znamenat zásadní zvrat. Závisí to na politické kultuře v zemi a charakteru modernizace. Islámská revoluce v Íránu byla vyvolaná rychlou modernizací a vytlačováním šíitského kléru z veřejného prostoru.

Bahrajnští lékaři omývají obeť střetů s policií
Nepokoje v ománském městě Suhár (28. února 2011)
Nepokoje v Bahrajnu (27. února 20121)


V Egyptě je nástup islamistů v kratším časovém horizontu možný. Muslimské bratrstvo však prošlo transformací, původně radikální islamistická strana začala v posledních desetiletích využívat ke svému prospěchu pluralistický systém. Vytvořila vlastní stranu a islamistické špičky se přeměnily v čilé podnikatele. Jejich silnou oporou nejsou nejchudší Egypťané, ale střední vrstva.

Islamistická hnutí se liší podle zemí a nelze generalizovat. Podle mého názoru islamizace hrozí Libyi a Jemenu, kde dochází ke zhroucení státu. Tam může islám sloužit jako jednotící faktor pro sjednocení kmenové společnosti v přechodném období. Něco podobného se stalo v zemích Afrického rohu, jako je Súdán a Somálsko.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Americká zpěvačka Kesha vystoupila v pražském klubu Sasazu (18. července 2013,...
Hudebnímu průmyslu vládnou bílí muži, zjistil průzkum. Ženám vadí arogance

V hudebním světě jsou ženy a příslušníci etnických menšin stále v minoritním zastoupení, zvlášť na vedoucích a manažerských pozicích. Upozornil na to průzkum...  celý článek

Stíhač Vernon R. Richards ve stroji P-51D Mustang doprovází letku bombardérů...
Mustangy na modrém nebi. Britové vydali vzácné barevné fotky z války

Britské Imperiální válečné muzeum vydalo publikaci se vzácnými barevnými fotografiemi z druhé světové války. Většina snímků pořízených v té době byla přitom...  celý článek

Rakouský prezident Alexander Van der Bellen (vpravo) pověřil sestavením vlády...
Rakouskou vládu sestaví vítěz voleb Kurz, dostal pověření od prezidenta

Novou rakouskou vládu může sestavit vítěz parlamentních voleb Sebastian Kurz. Šéf Rakouské lidové strany (ÖVP) k tomu v pátek dostal pověření od prezidenta...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.