To ostatně vědí i Američané, kteří na pobřeží ostrovního státu v Perském zálivu vybudovali velitelství své páté flotily. A i proto vzala šéfka diplomacie USA Hillary Clintonová záhy po vypuknutí bahrajnských nepokojů do ruky telefon a zavolala svému protějšku šajchu Chalídovi bin Ahmedovi al-Chalífovi, aby vyjádřila "hluboké znepokojení Spojených států na posledními událostmi".
Nepokoje vypukly v malém arabském království v pondělí. Bahrajnci se při nich inspirovali úspěšnými revolucemi v severoafrickém Tunisku a Egyptě, jež vedly k pádu dlouholetých vlád tamních vůdců. V Bahrajnu také moc dlouhodobě třímá jeden klan, sunnitských Chálifovců, který údajně upřednostňuje muslimy z této větve islámu. Protesty proti režimu pokračovaly i dnes.
Bahrajnský král Hamad bin Issa al Khalífa
Pohřby obětí nepokojů v Bahrajnu (18. února 2011)
V zemi přitom žije šíitská většina (přes 65 procent), která si řadu let stěžuje na diskriminaci. Hlavně sunnité, jichž je okolo 35 procent, totiž získávají dobrou práci ve státní sféře či armádě nebo lepší zdravotní péči a další výhody. A umírněné politické reformy, ke kterým režim v uplynulých deseti letech jen neochotně přistoupil, šíity nijak neuspokojil.
Vláda prý navíc usiluje o změnu demografické křivky, láká do království sunnity z jiných částí arabského světa a nabízí jim občanství. V zemi žije asi 1,3 milionu lidí, z toho zhruba polovina cizinců.
Původní volání po hospodářské a politické rovnoprávnosti ze začátku týdne se po několika dnech změnilo v samotný vzdor vůči králi a celému vládnímu systému. "Chceme pád režimu," zaznívá čím dál častěji z úst rozezlených šíitských muslimů.
Mladík ukazuje prázdné plechovky se slzným plynem (16. února 2011)
Nepokoje v Bahrajnu (16. února 2011)
Snad i proto, že režim na poklidné demonstrace v místní metropoli Manámě zareagoval nezvykle tvrdě. Ve čtvrtek chvíli před rozbřeskem vpadli na centrální Perlové náměstí, kde spaly tisíce protestujících včetně žen a dětí, vojáci a dav rozehnali slzným plynem. Nejméně šest lidí zemřelo, desítky dalších se pohřešují.
Důležitá strategická poloha
Temné vyhlídky zvýšení nestability v regionu ale nestraší jen Spojené státy, jež nechtějí přijít o svou strategicky umístěnou pátou flotilu, ze které kontrolují výbušnou blízkovýchodní a středoasijskou oblast a dohlíží nad bezpečným průjezdem ropných tankerů ze zemí Perského zálivu.
BahrajnStát o rozloze 665 km² tvoří hlavní stejnojmenný ostrova a dalších 32 menších ostrovů, včetně přilehlého mořského území. Království ovládají od konce 18. století Chálifovci. V letech 1861 až 1971 byl Bahrajn pod správou Velké Británie. Zdroj: Wikipedie.org |
Obavy mají i sousedé Bahrajnu, především největší světový vývozce ropy Saúdská Arábie. Drobné bahrajnské království s obří americkou flotilou totiž dosud funguje jako určitá hradba proti sousednímu šíity ovládanému Íránu.
Perské státy se stejně jako Západu bojí rostoucího vlivu Teheránu i pravděpodobnosti, že Írán vyvíjí jadernou zbraň. Ten to samozřejmě popírá, uran prý obohacuje k mírovým energetickým účelům. Na druhou stranu už zkouší, co si může dovolit. V pátek Teherán po více než třiceti letech požádal o průjezd dvou válečných lodí přes Egypťany spravovaný Suezký průplav. A bylo mu vyhověno.
V bahrajnském království je vliv Íránu dosud omezený, protože místní šíité vzhlížejí spíše k umírněným duchovním z iráckých center Kerbala nebo Najáfa než k íránským radikálům. Rovněž bahrajnská šíitská opozice ostře odmítá jakoukoli vazbu na Teherán.
Ovšem ta je teď hodně naštvaná na vládu a její způsob potírání demonstrací. Nejsilnější šíitské Sdružení národní muslimské dohody (Vifák), které má sedmnáct křesel ve čtyřicetihlavém parlamentu, po čtvrtečním incidentu na Perlovém náměstí oznámilo, že všichni členové rezignují. Vifák dále odmítá i dialog s vládou.
Pohřby obětí nepokojů v Bahrajnu (18. února 2011)
Armáda Bahrajnu hlídá Perlové náměstí (18. února 2011)
"Necítíme tady seriózní vůli k dialogu, protože armáda je v ulicích," zopakoval v pátek jeden z představitelů sdružení Ibrahím Mattar, podle kterého by vláda měla před zahájením jakéhokoliv dialogu přijmout koncepci konstituční monarchie a stáhnout jednotky z ulic. Bahrajnská armáda není tak svébytná jako egyptská, která nezasáhla při káhirských takřka třítýdenních nepokojích.
Je mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Zatímco egyptskou armádu tvoří hlavně místní synové pouště, bahrajnské království si stejně jako řada jiných států v Zálivu rekrutuje vojáky z jiných muslimských zemí, třeba Pákistánu a Jemenu. Od bahrajnských vojáků tak nikdo příliš nečeká, že budou na straně lidu.
Pátá flotila americké armádyVelitelství V. flotily v Juffairare (asi deset kilometrů od metropole Manámy) dohlíží na blízkovýchodní a středoasjiské vody. Američané kontrolují zhruba 2,5 milionu kilometrů čtverečních vodní plochy, včetně Perského zálivu, Rudého moře, Ománského zálivu a části Indického oceánu. V zóně flotily je Afghánistán, Bahrajn, Egypt, Írán, Irák, Jordánsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Libanon, Omán, Pákistán, Katar, Saúdská Arábie, Sýrie, Tádžikistán, Turkmenistán, Spojené arabské emiráty, Uzbekistán a Jemen. Na základně pracuje asi 4 500 vojáků a civilistů. Zdroj: Reuters |
