Deset let po první misi v Iráku se bývalý americký mariňák Jamie Lane vrátil na Blízký východ, aby bojoval proti stále neporaženému nepříteli a zápasil s démony ze své minulosti.
Devětadvacetiletý muž z Michiganu sloužil jako kulometčík mezi lety 2004 až 2008 převážně v irácké západní provincii Anbár. Účastnil se tam bojů proti al-Káidě. I když trpí posttraumatickou stresovou poruchou, do oblasti se nyní vrátil, aby bojoval proti následovníku teroristické organizace - Islámskému státu. „Abych se z posttraumatické poruchy uzdravil, rozhodl jsem se bojovat proti nepříteli, který představuje zlo,“ řekl agentuře AP Lane, jenž se přidal ke kurdským milicím v Sýrii. „Svým způsobem je to vykoupení,“ dodal.
Lane je jedním z válečných veteránů z Iráku, kteří se na Blízký východ nevracejí jako vojáci v uniformě, ale jako „soukromníci“ bojující své osobní bitvy. Když loni v létě pozorovali, jak se Islámský stát zmocňuje území, o které oni před lety při americké invazi bojovali, měli pocit nedokončené práce. Zatímco někteří nyní mají z účasti v této válce výčitky svědomí, jiní říkají, že je vede stejný smysl pro morální odpovědnost, jenž je na místo dohnal poprvé.
Další veterán z války v Iráku, Scott Curley, se připojil také ke kurdským pešmergům. Do bojů se vrátil poté, co bojovníci Islámského státu v Sýrii popravili amerického humanitárního pracovníka Petera Kassiga (o jeho smrti jsme psali zde). „Jsem jenom člověk se zbraní, ale chci alespoň něco málo změnit,“ řekl Curley. „S pešmergy nebojovalo mnoho dobrovolníků ze Západu, tak jsem se jim rozhodl pomoci.“
Nejsem žoldák, říká veterán
Američané začali na Islámský stát v Iráku letecky útočit v srpnu, aby pomohli Iráčanům a Kurdům extremisty zastavit. Na jejich zbrojení a výcvik plánuje Pentagon dodat zhruba 1,6 miliard dolarů. Po více než desetiletí bezvýsledných válek v Iráku a Afghánistánu už ale Spojené státy nechtějí na Blízký východ poslat pozemní jednotky.
„Nejsem žoldák, ani nemiluji zabíjení lidí,“ říká Bruce Windorski, bývalý člen speciální jednotky, který nyní trénuje kurdské jednotky YPG. Rodák z Wisconsinu by radši po boku Kurdů viděl bojovat „obyčejné lidi ze Západu“ než další americkou invazi. „Nechci, aby američtí vojáci museli bojovat už ve třetí válce za dvě desetiletí,“ říká Windorski. „Prožil jsem si ztrátu blízkých bojujících na cizí půdě. Viděl jsem rodiny, jejichž milovaní byli nasazeni do bojů. Pro všechny je to peklo,“ dodal.
Většina amerických veteránů bojuje po boku Kurdů. Irácká kurdská armáda, známá jako pešmerga, kdysi cizince nepřijímala. Když se však bojovníci Islámského státu loni v létě dostali až téměř k hlavnímu městu autonomního Kurdistánu Irbílu, ze zoufalství své zásady musela upravit. Podle mluvčího kurdských milicí Halgurda Hekmata jde totiž o výjimečnou situaci a pešmergové na takový boj nebyli připraveni.
Spojené státy dosud Američanům s milicemi bojovat proti Islámskému státu nezakázaly, a to i přesto, že v severním Iráku a severní Sýrii válčí YPG po boku bojovníků z turecké Kurdské strany pracujících (PKK). Tu USA považují za teroristickou organizaci (psali jsme zde).
Tahle bitva je jiná
Podle amerických veteránů Kurdové potřebují jakoukoli pomoc. Potenciální dobrovolníci by ale měli mít vojenskou zkušenost a znát oblast bojů. Pětatřicetiletý rodák z Marylandu Matthew Van Dyke, který bojoval s libyjskými rebely v roce 2011 a nyní válčí na straně Kurdů, odrazuje od bojů ty, kteří nemají zkušenosti. „Zabije vás to. Je důležitější mít znalosti o regionu než vojenský výcvik.“
I pro zkušené válečné veterány je tato bitva jiná. Rozlehlé a silně střežené americké základny jsou pryč, stejně jako nejmodernější sledovací a komunikační zařízení a vrtulníky, jež je kdysi přes území přepravovaly. Řada zahraničních bojovníků už po boku pešmergů padla.
