"Volání o pomoc zní z trosek, je to volání raněných i umírajících. Mnoho hlasů, které úpěnlivě se domáhaly pomoci, mnoho těch hlasů po několika minutách zhaslo... Smrt měla svou žeň," psala Mladá fronta dva dny po tragické události.
Takzvaná bukovská tragédie se odehrála na lince číslo 1, která spojovala okrajovou část Ústí Bukov s Telnicí a sloužila často výletníkům. Těch se v neděli 13. července vracelo do města podstatně víc než obvykle. Místo běžné kapacity 88 lidí se jich do vozu vtěsnalo celých 140.
Největší tragédie v PrazeJízdou z prudkého kopce začala mít souprava problémy s brzděním a nabrala až sedmdesátikilometrovou rychlost. Cestujících se zmocnila panika, dva lidé vyskočili a utrpěli těžká zranění. Dalším devatenácti zbývalo několik vteřin života.
Tramvaj se v zatáčce naklonila na dvě kola, dopadla zpět a vykolejila. Neovladatelný kolos narazil do železného sloupu elektrického vedení, vlečný vůz se vymrštil a o stejný sloup utrhl střechu. Smrtící souprava se zastavila až nárazem do další tramvaje, která stála na vedlejší koleji.
Raněné svážela nákladní auta
Mrtvoly ležely všude kolem, protože vyděšení cestující vyskakovali z neovladatelné tramvaje nebo byli vymrštěni ven. Na místě zahynulo 19 lidí, zranění od ostrých plechů, úlomků skla a dřevěných lavic se však nevyhnul téměř nikdo.
Tragédie pokračovala v Masarykově nemocnici, která nebyla na takový nápor pacientů zařízena. Zraněné vozila nákladní auta na korbách, dva lidé zemřeli ještě při převozu. Sloužící lékaři nestíhali raněné ošetřovat a rozhlas musel povolávat jejich kolegy z domovů. V nemocnici zemřelo dalších devět lidí.
Údaje o zraněných se liší, nejčastěji se uvádí 97 zraněných osob, z nichž 43 vážně.
Pohřbu obětí, který se změnil v celonárodní smutek, se 18. července zúčastnilo 30 tisíc lidí včetně ministra vnitra Václava Noska. Státní tryznu na Mírovém náměstí přenášel i rozhlas.
Spekulace vinily sudetské Němce
Hned po nehodě se objevila řada spekulací o její příčině. Podle odborníků selhaly brzdy. Tuto verzi podporuje i fakt, že tramvaj byla značně přetížená a navíc vozový park nebyl dva roky po válce v ideálním stavu.
Řidič, který při nehodě zemřel, se podle svědků snažil do poslední chvíle brzdit, a to i s použitím písku. Přesto jej mnozí podezírali, že si chtěl nehodou vyřešit osobní problémy. Zjitřené poválečné době odpovídala i spekulace o sabotáži sudetských Němců. Nic z toho se ale později neprokázalo.
Smutné výročí si obyvatelé Ústí připomenou odhalením pomníčku už ve čtvrtek 12. července. "Pietní akt se uskuteční nedaleko místa nehody v oblasti bukovského rondelu," řekl iDNES.cz Jiří Šich z Českého nezávislého dopravního sdružení, které akci iniciovalo.
V současnosti už tramvaje v Ústí nejezdí, kvůli pozdější výstavbě je těžké najít i přesné místo neštěstí. Tramvaje přes Bukov a Varvažov až za hranice Ústí do Telnice vyjely poprvé v roce 1912. Trať byla zrušena v roce 1955, když musela ustoupit hnědouhelnému dolu. Tramvajová doprava fungovala ve městě v letech 1899 až 1970.
Zdroj: mapy.idnes.cz, © PLANstudio
