U tureckého soudu začal proces, který může skončit zákazem vládní strany

Jasně vyhráli loňské volby. Snaží se přivést ženy do politiky a svoji zemi do EU. Nezpochybňují turecké členství v NATO, pokračují v dobrých vztazích s Izraelem. Sedí v prezidentském i premiérském křesle, ovládají ministerstva. Podle průzkumů za nimi stojí 53,3 procenta Turků. Přesto je možné, že jejich straně zakáže činnost Ústavní soud v procesu, který začal právě včera.

Turecký parlament povolil muslimské šátky na univerzitách. | foto: Fatih Saribas, Reuters

Řeč je o politicích z vládní, nábožensky konzervativní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Důvod? Podle vrchního státního žalobce Abdurrahmana Yalcinkaye, který včera zahájil ostře sledovaný proces, je AKP vážným nebezpečím pro sekulární charakter Turecka.

"Tato strana usiluje o nastolení islámského práva, jde o otevřenou hrozbu státu," prohlásil Yalcinkaya. Podle něj a jeho názorově spřízněných druhů je vládnoucí partaj islamistická, stala se "ohniskem protisekulárních aktivit" a usiluje o trvalou změnu systému.

Žalobce: Prezident i premiér musí pryč z politiky
Vrchního žalobce popudila AKP zákonem, který umožnil studentkám vstupovat na univerzitní půdu v tradičním muslimském šátku. V normě, kterou AKP protlačilo parlamentem spolu s nacionalisty, je také řečeno, že pokrývka hlavy nesmí zakrývat obličej. Pro zákon se proto vyslovila i řada liberálů, podle kterých byl zákaz šátků na vysokoškolské půdě omezující. - čtěte Turecký parlament povolil šátky na univerzitách

"Dívky, které pocházely z konzervativních rodin, nemohly pokračovat ve studiu, neboť se šátku odmítly vzdát. Když měly peníze, odjely studovat do zahraničí, když neměly, nestudovaly," uvedla pro MF DNES slovenská rodačka a turecká univerzitní učitelka Silvia Tiryaki.

A co se stane, pokud soud opravdu rozhodně ve prospěch žaloby? Zanikne strana AKP, která loni v červenci získala 47 procent voličských hlasů. Celkem 71 politiků – včetně prezidenta Abdullaha Gülla, premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, ministrů či poslanců – zřejmě postihne zákaz působit v politice.

Turecká média předpokládají, že islamisté sice pozice načas vyklidí, opět se však seskupí pod jiným názvem a velmi podobným programem. Podle reportérů si někteří úředníci již pomalu balí.

Katarská stanice Al-Džazíra pak naznačuje, že se AKP může rozpustit i sama. Předpokládá se totiž, že Ústavní soud vynese rozsudek možná až za několik měsíců – premiér Erdogan má tedy čas vyhlásit předčasné volby, formálně rozpustit AKP, rychle vytvořit politickou formaci s jiným názvem i podobným programem... A opět vyhrát volby.

Spiknutí generálů v důchodu?
Již tak nestabilní Turecko může ještě rozkolísat včerejší zatčení 24 ultranacionalistů, kteří byli obviněni ze spiknutí proti nynější vládě. Policie je prý sledovala řadu měsíců.

Mezi zadrženými jsou i dva penzionovaní generálové, tedy představitelé armády, která dosud mlčí, sama ústava ji však zavazuje k udržení sekulárního charakteru Turecka. Zatím se nezdá pravděpodobné, že by země směřovala k ozbrojeným nepokojům či k občanské válce.

Co se týče Evropské unie, ta již dala najevo, že se jí zacházení s AKP nelíbí. A že očekávaný zákaz vládnoucí partaje sekulárním Ústavním soudem přinejmenším zkomplikuje cestu Turecka do Unie. Což však hlavu nacionalistům nedělá, neboť o vstup do Unie usilovala právě AKP.

. Strana mnoha jmen

Soužití islámu a politiky

• Mluvit o islámu? Protiústavní!
Strany, které se inspirují islámem a reprezentují hlavně vnitrozemské oblasti (sekularisty volí spíše bohatší přímoří a Ankara), to nemají v Turecku lehké. AKP se dušuje, že vychází z podobných východisek jako křesťanské strany v EU, sekularisty tím ale nepřesvědčila.

• Prosperita a ctnost? Nebereme!
AKP nebude v případě zákazu první stranou, která bude shledána protiústavní. V roce 1998 takto skončila Strana prosperity. Politici záhy vytvořili téměř shodnou Stranu ctnosti, ta byla v roce 1999 zakázána též.

• Sekulární Turecko chrání armáda
Turecko v ústavě odmítá spojení náboženství s politikou. Na 99 procent jeho obyvatel ovšem tvoří muslimové, z nichž mnozí neodmítají islámská morální pravidla ve veřejném životě.