Terorismus stále hrozí, lidé s tím budou muset žít

I šest měsíců po 11. září a pět od začátku války v Afghánistánu zůstává stále stejná a hrozivá otázka: Můžeme vůbec zabránit dalšímu podobnému, či ještě ničivějšímu útoku teroristů? Odpověď je bohužel pesimistická. Jen velmi stěží, i když nejsme bezbranní. Hrozba teroristů zůstává v podstatě stejná jako byla 10. či 12. září. V podstatě stejná je i naše zranitelnost, jedinou výhodou je, že si hrozby uvědomujeme a že víme víc než 11. září.

"Musíme přijmout, že možnost terorismu je stálou podmínkou dohledné doby," prohlásil nedávno Tom Ridge, Bushův muž, pověřený vést boj proti teroru na domácí frontě.

A je to navzdory tomu, že v první válce historie proti neviditelnému, ke všemu odhodlanému nepříteli, byly mobilizovány obrovské zdroje. Snad nejlépe to dokazuje fakt, že Amerika nyní má neustále v tajných bunkrech stínovou vládu - sto vysokých představitelů ministerstev, kteří by v případě fyzické likvidace Bushova kabinetu zajistili kontinuitu řízení země a vedení války.

Jaká je dosavadní bilance války? Smíšená a logicky neúplná. Nejviditelnější změnu přinesl Afghánistán, nejhlubší však zřejmě prodělaly Spojené státy a s nimi celý svět. Američané si dramaticky uvědomili jak svou zranitelnost, tak i svou sílu i nutnost tuto sílu použít ve vzdálených koutech světa, aby se cítili bezpeční doma.

Škála možných hrozeb je neuvěřitelně široká

Čelit hrozbám na všech frontách je takřka nemožné, teroristé mají téměř nekonečně široké pole možností. Experti hovoří mimo jiné o těchto hrozbách:
• útok proti jaderným elektrárnám - Američané nalezli ve výcvikových táborech Al-Kajdy plány a mapy s rozmístěním jaderných elektráren 
• únosy - přes zvýšená bezpečnostní opatření mohou teroristé stále proklouznout do letadel s výbušninami či zbraněmi 
• použití kamionů-bomb - v Singapuru byli zadrženi podezřelí, kteří se snažili získat tuny dusičnatých hnojiv. Zdá se, že s naloženým kamionem chtěli zaútočit na tamní americké cíle
•"špinavé bomby"- Al-Kajda chce získat radioaktivní odpad a ve spojení s klasickou výbušninou tak chce rozšířit nebezpečné záření na velké ploše a způsobit paniku 
• italské úřady uvádějí, že podezřelí teroristé chtěli do vodovodního systému pod americkou ambasádou v Římě uvolnit jedovatý kyanid

Američané v čele protiteroristické koalice zaznamenali přinejmenším dva úspěchy: v principu vojensky zvítězili v Afghánistánu, a to překvapivě rychle a za cenu malých amerických ztrát.

Zde byla tvář protivníka nejsnáze identifikovatelná. Z talibanců a členů Al-Kajdy se nyní stali ti, co jsou chytáni a loveni, nikoli lovci nevinných obětí.

A ten druhý úspěch? Například britský týdeník The Economist ho vidí v tom, že se George Bush až dosud vyvaroval chyb, které by obrátily některé země či vlády anebo mínění lidí proti USA.

"Přes projev o 'ose zla' prezident spojil rozhodnost v Afghánistánu s nečekanou státnickou citlivostí," napsal časopis.

S možnými Bushovými chybami už předtím kalkuloval Usáma bin Ládin, když se systematicky ve svých výzvách snažil vyvolat pád "loutkových" islámských zemí, spojenců USA, jako například v Pákistánu a v Saúdské Arábii. To se tomuto vůdci teroristů, který je nyní neznámo kde, nebo již dokonce mrtev, nepodařilo.

Tato válka je však běh na dlouhou trať. I Afghánistán je příliš nevyzpytatelná karta, stejně jako moc Karzáího vlády je až příliš křehká. Za Georgem Bushem se vytvořila nebývalá koalice. Mnoho zemí do ní přivedly nejrůznější zájmy, žádný režim světa nestojí o to mít nálepku "proteroristické země".

A především si všichni uvědomují, že příštím terčem teroristů může být kdokoli. Vstříc Bushovi vyšli nejenom tradiční rivalové Rusko a Čína, ale i libyjský vůdce Muammar Kaddáfí ("Amerika má právo na odvetu přímou vojenskou akcí") a bezpočet dalších.

Kdo by si ještě loni například představil, že Američané budou odlétat na svoje letecké mise do Afghánistánu ze středoasijských republik, tradiční sféry Moskvy? Testem všeobjímající koalice v čele s USA může být cíl dalšího úderu spojenců. A bude-li to Irák, "protagonista" Bushovy osy zla vedle Severní Koreje a Íránu, pak koalici může čekat trpkost rozklížení. I když všichni vědí, jak je Saddám Husajn nevyzpytatelný a co má za sebou, dokonce i Evropané, jinak věrní spojenci USA, se ošívají, mají-li ho označit za příští cíl války.

O arabských spojencích ani nemluvě. Zatím nikdo nepřinesl důkaz, že by Al-Kajda byla propojena s bagdádským režimem. A hlavní nebezpečí představuje Al-Kajda. Jejími tábory prošlo podle některých odhadů na čtyři tisíce lidí jen z Evropy, podle jiných nejméně jedenáct tisíc z celého světa.

Televize CBS uvedla dokument o útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Dvouhodinový snímek přinesl jedinečné záběry ze vstupní haly světového centra, kde zachycuje hasiče ze stanice v dolní části
Manhattanu. Dokument vznikal před 11.zářím jako vyprávění o muži, který nastupuje do hasičského sboru a postupně se z něho
stává hasičský veterán. Na fotografie z dokumentu se podívejte ZDE.

Vojenský pád Talibanu a 300 zajatců na kubánském Guantánamu a dalších v Afghánistánu ještě neznamená konec Al-Kajdy. Většina z nich "je někde ve světě" a čekají v úkrytu na rozkazy. Přitom chapadla sítě Al-Kajdy sahají do 60 zemí. Jen pro příklad - loni v prosinci téměř uspěl atentátník s bombou v botě. Chybělo jen málo a mohl se zřítit další letoun.

Účinný zásah proti Al-Kajdě zatím selhává. Jak ostatně zasáhnout proti lidem, kteří třeba neporušili žádný zákon a jen čekají na další rozkazy? Tam, kde lze zasáhnout silově, vojensky, je to mnohem snazší, ale charakter Al-Kajdy vyžaduje jinou odpověď. Na její neviditelné struktury lze zaútočit jen jinými prostředky, možná stejně nevybíravými, jako je Al-Kajda sama.

Výstižným a varovným příkladem je Blízký východ. Za půl století konfliktu Izrael zde vítězně vybojoval mnohé války, ale zůstává takřka bezbranný před sebevražednými akcemi teroristů. Relativní klid může kdykoli skončit. "A bude to horší a zahyne spousta lidí," citoval týdeník Time názor experta na boj s terorismem. "A nemyslím si, že by existovalo něco, co bychom s tím mohli dělat."

Z New Yorku zazáří světla naděje

Když byl ještě kluk, vodil ho sem, na staveniště newyorského Světového obchodního centra, pravidelně jeho otec. "Dvojčata rostla zároveň se mnou," říká po letech Gustavo Bonevardi. "Ty věže představovaly pozadí mého dětství." Z Gustava se stal architekt. A když se věže 11. září zřítily, společně s dalšími kolegy začal hledat něco, čím by připomenul hrdinství záchranářů i jak by pomohl zacelit bolestné rány Newyorčanů.

Dnes večer, šest měsíců po útocích, se jejich společný projekt prozatímního památníku takřka tří tisíc obětí představí poprvé. S newyorským soumrakem se z míst, kde stály obě věže, rozzáří dva symbolické paprsky světla vysoko do oblohy. Do výšky půldruhého kilometru budou zářit celý měsíc, noc co noc.

A ještě druhý provizorní památník bude dnes odhalen v New Yorku. Přesně v 8.46 ráno tamního času, v době, kdy 11. září udeřilo první unesené letadlo do věže, diváci znovu uvidí nyní poškozenou skulpturu Sféra od sochaře Fritze Koeniga. Až do útoků byl tento artefakt na žulové fontáně, která vévodila náměstí u obchodního centra. Pak Sféru pohřbily sutiny...

O tom, jak bude definitivní památník vypadat, se stále horečně diskutuje. Například newyorský fotograf Joel Meyerowitz navrhuje, aby na místě byl zřízen hájek s 3000 stromy. "U každého by bylo jméno oběti, stromy by dýchaly, žily... Bylo by to lepší než dát seznam obětí na kus mramoru."