Pro unii to jsou jen tři státy, kde je nutné mírovou cestou podnítit demokratické reformy.
Patten není sám, i když tento pravicový politik zatím nejjasněji řekl, že unie odmítá tvrdý postup USA vůči "ose zla" a také vůči Palestincům. Za poslední dva týdny se na americkou adresu ozvala kritika ze strany Francouzů, Španělů, Němců, Švédů a dokonce i Britů.
Evropa tvrdí, že USA vše zužují na válku s terorismem a pokouší se to změnit. "Musíme se zaměřit na kořeny problémů, na chudobu a bezpráví," vyzývá francouzský ministr zahraničí Hubert Védrine.
Obavy Evropanů rozněcují zejména výroky o potřebě "změny režimu" v Iráku. Nijak je neuklidňují zprávy médií, že to už za pár měsíců povede k válce. Podle médií může být jen letecká. Je však možné, že to bude klasická válka s nasazením 200-500 tisíc mužů. Amerických mužů. Evropany nikdo neprosí.
Tváří v tvář této vyhlídce sahá Evropa po svém jediném trumfu: po protiteroristické koalici, jež politicky "kryla záda" USA při úderu na Afghánistán. "Spojenci v této koalici nejsou satelity. Mezinárodní koalice není základnou, na níž by se dalo dělat cokoli proti komukoli - a už vůbec ne na vlastní pěst," bouřil německý ministr zahraničí Joschka Fischer. Evropa se tak snaží vyvolat strašáka diplomatické izolace USA.
Dává jim najevo, že evropskou podporu nemají automaticky zaručenou.
Evropské šance na změnu americké politiky jsou však mizivé: jak ukázal nynější rozhovor Collina Powella pro list Financial Times, nemají se ve Washingtonu o koho opřít. I Powell, považovaný za "holubici", totiž jednoznačně podpořil stanoviska prezidenta Bushe.
Powell a další američtí politici se tváří, že je vše v pořádku: až přijde čas k nějaké akci, bude Evropa "konzultována". To se však zdá "starému kontinentu" málo. Chtěl by hrát daleko výraznější roli v rozhodování o oblasti, na níž dnes nejvíce závisí jeho vlastní bezpečnost.
USA evropské obavy snadno odbývají: zatím se přece nic neděje. K Iráku ani Severní Koreji nemíří letadlové lodě a mocné americké letectvo se zatím nesoustřeďuje kolem žádného článku "osy zla". Ale nynější diplomatické výpady z unie jsou přímým důsledkem událostí po 11. září.
Evropa se poučila, že kromě nabídky politické či logistické podpory nemá nic, čím by mohla ovlivnit rozhodování USA. Jakmile začnou padat bomby, její hlas zaniká. Proto se snaží jednat dříve, než se něco začne dít.
