Čuo Ping-če oslavil v roce 1954 své jedenadvacáté narozeniny. V řadě západních zemí by jej úřady v tomto věku teprve začaly považovat za skutečně dospělého, on však už pátým rokem sloužil v čínské armádě. Na podzim onoho roku přišel z Pekingu netradiční rozkaz.
Čuo se sbalil, odjel ze své rodné provincie Šen-si do vyprahlé pouště Gobi, vyfasoval motyku a pustil se do obdělávání půdy. A spolu s ním i dalších 175 tisíc vojáků, kteří vytvořili speciální jednotku zvanou Ping-tchuan.
O pole se starala i císařská vojskaRolnické milice jsou podle Ondřeje Klimeše z FF UK vlastně pozůstatkem někdejších císařských vojsk. Kdyby vojáci v nehostinném pohraničí nerozvinuli zemědělství, neměli by co jíst. „Armáda se musela pohybovat tím stylem, že si napřed vypěstuje vlastní potraviny, aby se vůbec uživila, a pak teprve může postupovat dál,“ popisuje Klimeš. Tak vznikla v Číně tradice vojenských zemědělských kolonií, na kterou po nástupu Mao Ce-tunga navázaly i jednotky Ping-tchuan. |
„Byl jsem voják, a tak jsem zkrátka plnil rozkazy. Z krutých životních podmínek jsem strach neměl. Bál jsem se vlastně jedině představy, kde budu hledat manželku. V našem pluku byli jen samí muži a žili jsme uprostřed ničeho,“ vzpomíná Čuo. Dnes je mu 81 let a manželku si v poušti nakonec našel. Jeho děti a vnoučata pokračují v tom, co Čuo a jeho kolegové kdysi započali. Ping-tchuan má dnes více než dva miliony členů v šesti městech, která vlastníma rukama postavili.
Obdělávání polí ani stavba měst však nebyla prvotním úkolem, který jednotka od počátku své už 60 let trvající mise plnila. Mao Ce-tung zejména potřeboval upevnit svou moc nad vzpurnými menšinami v rámci rozlehlé země a bránit pohraničí před útoky sousedů. Ping-tchuanů původně vznikala po celé Číně celá řada, dnes už však funguje jen jediný. A není náhodou, že právě v severozápadní provincii Sin-ťiang.
Číňané likvidují tři zla. Všechna řádí v Urumči
Čínský režim se dlouhodobě snaží potlačit „tři zla“. Jsou jimi náboženští extremisté, separatisté a teroristé. A zdaleka nejdůkladněji se komunistická vláda jejich potírání věnuje právě v neklidném Sin-ťiangu na severozápadě Číny, který obývají ujgurští muslimové. Touží po vlastním státu a stěžují si na potlačování své víry. Peking jim připisuje vinu za sebevražedné útoky od Sin-ťiangu po čínskou metropoli.
Neklidné Urumči |
Dvoumilionová polovojenská jednotka se pro tyto účely Pekingu hodí. Funguje vlastně jako prodloužená ruka centrální vlády na území, kde mají Ujguři vlastní autonomní úřady.
„Nejsme armáda, ale rozhodně máme moc k udržení společenské stability. Pokud jsme potřeba pro nějakou misi, musíme být neustále připravení,“ řekl státní agentuře zástupce velitele Čchen Ťia-ču.
Rolnické milice se podle čínské vlády a serveru ChinaDaily podílely třeba na uklidňování ujgurských nepokojů v Urumči z roku 2009. A o „polovojenských jednotkách“ v ulicích sin-ťiangské metropole se psalo i po květnových bombových útocích na tamním tržišti. Centrální vláda tehdy čelila tvrdé kritice, že místo vyšetřování zahlazovala stopy po atentátech (více se dočtete zde).
Jak upozorňuje sinolog Ondřej Klimeš z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vojenská složka během šesti desetiletí prakticky přestala fungovat. „Předpokládá se, že jednotky Ping-tchuanu jsou velmi nedokonalé a nedostatečně výkonné,“ řekl iDNES.cz s tím, že jednotky dnes fungují spíše ekonomicky.
„Potlačování demonstrací prakticky realizuje policie, případně ozbrojená policie,“ myslí si Klimeš. Dodává však, že Sinťiangské výrobní a stavební sbory, jak se Ping-tchuanu oficiálně říká, zůstávají důležitým nástrojem centrální vlády.
Stát ve státěÚzemí ovládané Ping-tchuanem je vyznačené dokonce i na mapách. Patří do něj sedm velkých měst, dalších šest je ve výstavbě. Vedení „sborů“ navíc plánuje, že postaví dalších deset. Z organizačního hlediska tato území fungují prakticky jako samostatná provincie, nepodléhají ujgurské autonomní vládě. Ping-tchuan má vlastní úřady i soudy, jeho členové sledují i vlastní televizi. Ping-tchuan provozuje dokonce i vlastní školy, od základních až po dvě univerzity. Podle nejnovějších statistik z prosince 2013 zaměstnává Ping-tchuan asi 2,7 milionů lidí. Ti slouží ve 14 divizích a celkem 176 plucích. Na každé farmě pracuje jeden pluk. |
Na farmách pracují i vězni
Ping-tchuan má značný podíl na hospodářském rozvoji celé provincie a v neposlední řadě zaměstnává etnické Číňany, kteří se s vládní podporou do Sin-ťiangu stěhují. Podle amerického listu Wall Street Journal navíc zároveň běží vládní program, v jehož rámci Ujguři putují za prací na východní pobřeží.
Úřady si zjevně slibují, že se muslimská menšina postupně ve velké Číně rozpustí a její podíl v samotném Sin-ťiangu srazí čínští přistěhovalci. Příslušníci Ping-tchuanu podle loňských statistik tvořili už 12 procent všech obyvatel provincie.
Samotní Ujguři vnímají činnost „sborů“ jako snahu potlačit jejich touhu po osamostatnění. „Ping-tchuany jsou údajně využívány i jako vězení - farmy zaměstnávající vězně,“ doplnila pro iDNES.cz česká manažerka působící přímo v Číně, která se polovojenskou organizací zabývala ve své diplomové práci.
Zvěsti o zneužívání nepohodlných Ujgurů podle ní poškodily pověst Ping-tchuanu u Světové banky, která na stavební projekty v Sin-ťiangu čínské vládě významně přispívá. Nedá se však očekávat, že by to s pozicí „sborů“ po šesti dekádách jejich fungování nějak otřáslo. Zejména samotný Sin-ťiang mají pevně v rukou, třeba i díky kontrole nad zavlažovacím systémem. Pokud se Ping-tchuanu někdo znelíbí, může se s úrodou rozloučit.