Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Romů v běžných školách přibývá, chlubí se stát. Školám chybí asistenti

  2:01aktualizováno  2:01
Romští žáci už nemají tak velké překážky ke vzdělání, jako tomu bylo dříve. S odkazem na své statistiky to tvrdí ministerstvo školství. Základní školy však upozorňují, že pro výuku žáků se specifickými potřebami jim chybí peníze, kvalifikovaní učitelé i jejich asistenti.
Školy upozorňují, že nemají na vzdělávání sociálně znevýhodněných Romů a dalších dětí se specifickými potřebami dostatečné podmínky (ilustrační snímek).

Školy upozorňují, že nemají na vzdělávání sociálně znevýhodněných Romů a dalších dětí se specifickými potřebami dostatečné podmínky (ilustrační snímek). | foto: Profimedia.cz

Když loni v prosinci přijel náměstek ministra školství Jindřich Fryč do Štrasburku s pravidelným reportem, jak se Česko činí v začleňování Romů, hlásil zástupcům Rady Evropy poměrně optimistické zprávy. Například že se od roku 2008 zvýšil počet žáků s lehkým mentálním postižením (LMP), kteří mají v běžných třídách individuální plán, ze 782 na 1 191.

Pedagogicko-psychologické poradny, jež rozhodují o zařazení žáků do praktických škol, se už také více snaží přihlížet k prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Dosud posílaly do praktických škol určených pro žáky s LMP děti i kvůli tomu, že z domova neuměly dobře držet tužku nebo měly omezenou slovní zásobu. 

"Lze vysledovat pozitivní trend, který vypovídá o zařazování dětí s lehkým mentálním postižením do hlavního vzdělávacího proudu," shrnul to Fryč.

Segregace ve školství

Česko čelí dlouhodobě kritice, že do praktických (bývalých zvláštních) škol určených pro žáky s lehkým mozkovým postižením umisťuje i žáky, kteří tam nepatří, zejména Romy. V letošním roce tvoří romské děti 28,2 procenta žáků těchto škol, zjistila v šetření Česká školní inspekce.

Stát se v roce 2007 zavázal, že neoprávněnému zařazování žáků do praktických škol zamezí. Evropský soud pro lidská práva totiž tehdy uznal žalobu několika romských rodin, které si stěžovaly na nerovný přístup ke vzdělání. V listopadu 2012 ministerstvo školství představilo seznam protisegregačních kroků, které mají situaci napravit. Resort se například hodlá zaměřit na poradny, kde se postižení dětí zjišťuje. Zlepšit se má i informovanost rodičů při rozhodování, zda svého potomka na praktickou školu umístit.

Běžné školy však namítají, že na inkluzivní vzdělávání (tedy výuku všech dětí pohromadě, ale zároveň s individuálním přístupem) nemají vhodné pomínky. A jak připomínají, netýká se to jen výuky Romů z ghett, ale i fyzicky postižených, dětí s poruchami učení, cizinců či mimořádně nadaných žáků.

Výtky ředitelů základních a středních škol shrnuje v závěru loňského roku vydaná výroční zpráva České školní inspekce: Školy nemají dostatek peněz na asistenty pedagogů, logopedy či speciální pedagogy. Nedostačující je materiální vybavení, často chybí i bezbariérový přístup. 

Například asistentů pedagogů, kteří pomáhají s výukou či doučováním, sice na školách přibývá, ale stále jich není dostatek. Asistenta pro sociálně znevýhodněné žáky má jen deset procent škol, do kterých tyto děti chodí. Asistent pro zdravotně postižené působí na přibližně polovině příslušných škol.

Získat na ně peníze je podle inspekce obtížné zejména pro menší školy. Granty navíc často platí jen na rok a ředitelé tak nemají jistotu, jestli jim poté asistent zůstane. "Na druhou stranu mnohdy je důležitější změna přístupu k výuce a spolupráce s rodinami žáků než přítomnost dalšího pedagogického pracovníka," míní Lenka Felcmanová z Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a místopředsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Pravděpodobný ministr školství Marcel Chládek chce počet asistentů pedagoga zvýšit. Nejvíc si ovšem slibuje od zavedení povinného posledního roku školky. "Řada dětí, které nastupují do první třídy, nemají stejnou startovací čáru. Takhle dostanou stejné základy," řekl iDNES.cz (rozhovor o jeho plánech čtěte zde). 

Felcmanová upozorňuje, že podmínky pro rozvoj inkluzivního vzdělávání nejsou systémově připraveny a ředitelé je často musejí zajišťovat z různých časově omezených projektů. Školám například radila krajská Centra podpory inkluzivního vzdělávání, ale pouze od června 2009 do července 2013.

Praktické školy se rušit nebudou, má jasno Chládek

Ministerstvo školství připomíná, že školy na žáky s postižením dostávají kromě běžného normativu ještě příplatek (ne však už na žáky se sociálním znevýhodněním). Můžou také čerpat z řady dotačních a rozvojových programů.

Spolupráce s rodiči i kulturisté

Školy usilující o inkluzivní vzdělávání nejčastěji zavádějí doučovací skupiny a využívají pomoc asistentů pedagoga, školního poradenského pracoviště či neziskových organizací. Ve své výroční zprávě to uvádí Česká školní inspekce.

Například v ZŠ Lidická v Hrádku nad Nisou v Libereckém kraji potřebuje nadstandardní péči zhruba 40 z celkového počtu 340 žáků, řekla iDNES.cz zástupkyně ředitele Daniela Schejbalová. Škola má už od roku 2004 asistenty pedagoga, kteří například odpoledne žákům se sociálním znevýhodněním pomáhají s domácími úkoly a získáváním dovedností a návyků, které nemají z rodin. Škola se zaměřuje i na úzkou spolupráci s rodiči, dětem nabízí řadu kroužků (například Klub kulturistiky) a nechává své učitele dále vzdělávat. "Máme zpětnou vazbu z pedagogicko-psychologické poradny a u zhruba poloviny dětí vidí pokrok," zhodnotila přínos Schejbalová.

Podle odborníků to nestačí. "Inkluzivní školství je jeden z nejdražších systémů. Vzdělávací soustava na něj není vůbec připravená, je to naprosto mimo realitu. Pokud se všechny děti dají za současných podmínek do běžných základních škol, tak se zhorší vzdělávání průměrných, neřkuli nadanějších žáků, protože učitelům na to nezbude čas," varuje Zdeněk Bělecký, ředitel ZŠ Meteorologická v pražské Libuši, do které chodí zhruba patnáct procent vietnamských žáků. 

"Navíc má-li být naplnění principu inkluze beze zbytku, tak to znamená zrušit víceletá gymnázia a další výběrové školy a dát opravdu všechny děti do jednoho pytle. To znamená i ty z horní části spektra," dodal Bělecký.

Stát původně počítal, že zruší praktické školy, nakonec z tohoto plánu ustoupil. Chládek redukovat ani rušit někdejší zvláštní školy nechce. "Tím se problém nevyřeší. Máme praktické a speciální školy, kterými se můžeme chlubit v Evropě," tvrdí. 

Učitelka Gabriela Handrychová z pražské ZŠ Kunratice navíc upozorňuje, že když se všichni žáci umístí do běžných škol, tak to řadě z nich přinese spíše škodu než užitek. "Na běžné základce jsem se setkala s několika romskými dětmi, které učivo nezvládaly a přes pomoc učitelů byly v páté třídě téměř negramotné," řekla iDNES.cz Handrychová, která učila řadu Romů v Chomutově a Libčicích nad Vltavou a tématu se věnuje i odborně. Podle ní by pomohla například větší prostupnost mezi praktickými a běžnými školami.

Většina učitelů učí žáky s postižením bez kvalifikace

Marek Zemský z Ligy lidských práv, který koordinuje projekt Férová škola, odhaduje, že inkluzivnímu vzdělávání se v Česku věnuje zhruba každá desátá škola. Inspekce však upozorňuje, že to jsou převážně nahodilé nebo nárazově dělané aktivity s prvky inkluze. "Ve většině případů to nemá charakter uceleného systému inkluzivního vzdělávání," zdůrazňuje inspekce ve výroční zprávě.

Vědci z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením proděkanky Marie Vítkové v několikaletém výzkumu na jihomoravských základních školách zjistili, že zhruba 70 procent učitelů učí žáky s lehkým mentálním postižením bez potřebné kvalifikace. "V současné době nejsou pedagogové na inkluzi dostatečně připraveni nejen v oblasti vzdělávání, ale ani osobnostně nejsou s touto ideou plně ztotožněni," píšou autoři výzkumu.

Na pedagogických fakultách je proto podle expertů potřeba studenty lépe připravovat na práci s různorodým kolektivem. "Učitel si musí nachystat více zadání. Je to určitě náročnější," podotýká Zemský. Takovou výuku navíc často znesnadňuje i vysoký počet žáků ve třídách. A v příštích letech to bude ještě obtížnější, protože ze školek nastoupí do škol silné populační ročníky.

Učitelé sice dnes mají na výběr mnoho kurzů, ale v rozdílné kvalitě. "Problémem je nedostatek školení realizovaných na klíč pro potřeby konkrétních škol a zejména podpora zavádění získaných poznatků do praxe," domnívá se Felcmanová. Podpora inkluzivního vzdělávání se však podle ní státu v delším časovém horizontu ekonomicky jednoznačně vyplatí.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.