Kimův stát by nejraději viděl Spojené státy vymazané ze světa. Jižní Koreu chce totalitní diktatura proměnit v moře zalité plameny. Nechce být vazalem žádného státu, a to ani jediného přítele z nouze, Číny. A tak situace na Korejském poloostrově znovu eskaluje.
Redakce iDNES.cz přináší možné scénáře, které může Trumpova administrativa prosazovat. A proto se dotázala i několika odborníků na tuto oblast.
Čas a selhání
Co znamená strategická trpělivost?Koncept „strategické trpělivosti spočíval v sankcích bez vyjednávání a byl prosazován bývalým americkým prezidentem Barackem Obamou. Ten se snažil Severní Koreu izolací vyčerpat natolik, že upustí od jaderného programu. Zrušení jaderného programu a rozmontování jaderných zbraní tak byla podmínka pro jakékoli budoucí jednání. Jenže tento přístup, jak prohlásil americký ministr zahraničí Rex Tillerson v březnu na návštěvě v Jižní Koreji, skončil, připomíná britský The Guardian. |
Z pozice Spojených států je důležité si ihned na začátku uvědomit dvě důležité skutečnosti. Tou první je čas. Americko-korejský institut při Univerzitě Johnse Hopkinse odhadl, že by Severní Korea mohla mít nukleárně vybavené rakety schopné zasáhnout 48 států USA (bez Havaje a Aljašky) v roce 2020/2021.
„Odhady jsou velmi reálné a otestování funkční mezikontinentální balistické rakety (ICBM) je při současné rychlosti rozvoje severokorejského strategického arzenálu skutečně otázkou několika let. Pokud tomuto chtějí USA předejít, potom je opravdu načase zvolit nový přístup a začít jednat co nejdříve,“ sdělil iDNES.cz odborník na problematiku jaderných zbraní Michal Smetana.
A zde se dotýká druhého faktu. „Klíčové je si uvědomit, že současný přístup „strategické trpělivosti“ a sankcí skutečně nezafungoval,“ dodal Smetana. Co tedy Trump může reálně dělat?
První scénář Vyléčí konec Kima severokorejský bolehlav?
Jako jedno z možných řešení severokorejské krize se často objevuje zbavení se nejvyššího vůdce KLDR. Prostředků, jak dostat umírněnější osobu do čela státu, je spousta. Od zavraždění Kima, přes rozštěpení elity na různé frakce, až po tvrdé ekonomické sankce, které by vyvolaly masové protesty.
Zde je ale potřeba rozlišit změnu režimu jako takového a „pouhé“ odstranění Kima jako problémového faktoru. Hlavním hráčem v obou případech je Čína. „Na změnu vedení by Čína za určitých podmínek přistoupit mohla, protože napětí ve vzájemných vztazích je poměrně značné a dlouhodobé,“ řekl iDNES.cz akademik Petr Bláha, který se Severní Koreou dlouhodobě zaobírá.
Ačkoli se může zdát pozice Číny nedůležitá, je tomu právě naopak. Čína investovala poměrně velké množství peněz, jídla i materiálu, aby udržela potápějící se totalitní režim na hladině. V roce 2014 dosáhl celkový objem obchodu mezi těmito zeměmi 6,86 miliard dolarů (asi 172 miliard korun). Čtyři roky nazpět to bylo zhruba o polovinu méně.
Čína a Severní KoreaAsijský obr může ublížit Severní Koreji opravdu značně, píše Charlie Campbell pro magazín TIME. „Peking může zpět do Severní Koreje poslat všechny severokorejské pracovníky (z celkového počtu asi 50 - 60 tisíc jich je většina v Číně, pozn. red.) a tím Pchjongjang připravit o důležitý zdroj cizí měny. Zahraniční pracovní síla přináší ročně režimu asi 300 miliónů dolarů (7,5 miliardy korun). Luxusní zboží jako ploché televizory, DVD přehrávače, to vše proudí severokorejské vojenské elitě. A hlavně, Peking by mohl zablokovat dodávky surové ropy skrze ropovod nedaleko Tan-tungu.“ Čína také může zastavit import uhlí, k čemuž letos došlo. Jenže, jak poznamenává Jan Blinka, Čína vždy sankce zpočátku vymáhala, pak ale volila laxnější postup. To se ale nyní možná mění, protože poslední sankce, ale například i zrušení přímého leteckého spojení Peking - Pchjongjang ukazují na tvrdší postup. |
Mimo to Čína outsourcuje hodně textilního průmyslu do KLDR a tak je v sázce i její ekonomika. Úplně samostatnou kapitolou je stabilita regionu a existence Severní Koreji jako nárazníkového pásma.
„Čína se chce vyhnout kalamitě na své hranici. Obzvláště, pokud by pád režimu přivedl americké jednotky nebezpečně blízko,“ cituje Council on Foreing Relations Johna Deluryho a Moon Čung-ina z jihokorejské univerzity Yonsei.
S tím souhlasí i Denisa Hilbertová z Masarykovy univerzity, která se zabývá moderními dějinami Číny.
„Diplomatické vztahy Číny a Severní Koreji jsou skoro 70 let staré. Navíc se čínsko-korejské vztahy táhnou hluboko do historie a Čína si vždy držela nejprve Korejský poloostrov a poté Severní Koreu jako nárazníkovou zónu.“ I když někteří odborníci citují možnost sjednocené Koreji (což je mimochodem dlouhodobý americký cíl), která by byla neutrální a bez přítomnosti amerických sil, takový scénář se zdá být pro Čínu nepřijatelný.
Podívejte se na jeden z testů raket KLDR:
5. dubna 2017 |
V neposlední řadě je také potřeba zmínit možnou uprchlickou krizi, která Čínu částečně postihuje již v současnosti a s pádem režimu by nabrala na síle.
Změna režimu jako takového se zdá být spíše nepravděpodobná. „Vyžadovalo by to rozsáhlou, nákladnou a velmi riskantní vojenskou akci, ve všech ohledech nesrovnatelnou s útokem na Irák v roce 2003,“ odpovídá Smetana. Jedinou životaschopnou variantou by tedy bylo svržení přímo Kim Čong-una a dosazení někoho z dynastie Kimů či, pravděpodobně, z armády. Přestože by se KLDR neoblékla do amerických barev, zmírnilo by se tím napětí a Čína by si uchovala vliv. Avšak i tato varianta je vysoce riskantní.
Druhý scénář Vyzbrojení spojenců
Jiný scénář počítá se zastrašením Kima prostřednictvím vyzbrojení amerických spojenců. Z tohoto hlediska jsou na stole dvě možnosti. První by bylo vyzbrojení Japonska či Jižní Koreje jadernými zbraněmi.
I o tom původně Trump hovořil. „To není reálné,“ odmítá tuto variantu Bláha a Smetana mu přikyvuje: „To je skutečně nereálná alternativa, která by znamenala kompletní popření politiky USA za posledních několik desetiletí a zhroucení režimu nešíření jaderných zbraní, jehož jsou Spojené státy hlavním architektem.“
Americká válečná loď systému Aegis
Schůdnější by bylo vystoupení Japonska či Jižní Koreje ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a vývoj vlastních jaderných hlavic. „Ačkoliv Trump tuto variantu připustil, pořád jsem přesvědčený, že by i současná americká administrativa nakonec s tímto problém měla,“ dodává Smetana.
Druhou možností je posílení obrany spojenců, což se ve skutečnosti již děje. Jižní Korea rozmisťuje americký protiraketový systém THAAD a u Japonska je to pravděpodobné. Jižní Korea i Japonsko operují s americkým systémem protivzdušné obrany Aegis.
Třetí scénář Spektakulární čin
A právě zmíněný Aegis by mohl hrát roli v další málo skloňované možnosti. Spojené státy by mohly sestřelit severokorejskou testovací raketu a ukázat tak, že další testy nebudou tolerovat.
Je otázkou, jak a zda by to poznamenalo severokorejské testování, ale určitě by to byl spektakulární čin (podobný shození největší americké bomby na ISIS - více čtěte zde), který by mohl donutit Severní Koreu jednat.
Jak totiž uvedl Petr Bláha, „Severní Korea chápe, když se s ní jedná nekompromisně. Postup v Sýrii byl vzkaz i jí. Sestřelením testovací rakety by USA ukázaly, že to zkrátka nebudou tolerovat.“
Čtvrtý scénář Konvenční útok
Z kategorie silových řešení se jako nejméně pravděpodobná jeví přímá konfrontace za použití americké armády. Na první pohled k tomu mnohé svádělo i vyslání útočné skupiny (více jsme psali zde). Tento krok ovšem měl spíše sloužit k uklidnění spojenců - Japonska a Jižní Koreje a vyslání jasného vzkazu Severní Koreji: „Bereme situaci vážně.“
Útočná skupina je tvořena letadlovou lodí USS Carl Vinson, torpédoborci USS Wayne E. Meyer a USS Michael Murphy a křižníkem USS Lake Champlain. Torpédoborci i křižník jsou vybaveni protivzdušnou obranou Aegis.
„Nevěřím, že by Trump sklouzl do konfliktu a intervenoval. Spíše si myslím, že se nyní bije do hrudi. Má selhání v domácí politice a tak se snaží ukázat, že je tvrdý v té zahraniční,“ říká amerikanista Jan Hornát, který se specializuje na Asii.
A p
Pátý scénář Rétorika, rétorika a rétorika
Ačkoli se Trump i jeho administrativa vehementně vymezují proti přístupu bývalého prezidenta Obamy, v mnoha ohledech v jeho politice v zásadě pokračují. I to je možný přístup - změnit rétoriku a ponechat politiku.
„Zatím to skutečně vnímám spíše jako rétoriku, které se navíc výrazně od rétoriky Obamovy administrativy nezměnila,“ poukazuje Smetana na tvrdé řeči Tillersona i Trumpa. Část expertů navíc považuje tento přístup za adekvátní způsob, jak donutit Severní Koreu k naplnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN a dosáhnout tak zrušení severokorejského jaderného programu.
Proč KLDR baží po nukleárních zbraních?Pro Severní Koreu mají jaderné zbraně zejména dva rozměry. Prvním je prestiž, nezávislost a ochrana země. V tomto bodě se kombinuje strach se snahou získat uznání světových mocností. Druhým důvodem je přežití režimu, potažmo samotného Kim Čŏng-una. Z hlediska paranoidního strachu vůdce KLDR jsou často uváděny příběhy Saddáma Husajna či Muammara Kaddáfího, které mají vliv na Kimovo uvažování. Ani jeden z nich by totiž nebyl tak lehkým cílem, pokud by vlastnili atomové zbraně, píše bývalý příslušník CIA Robert Baer. |
To uvádí i publikace A Sharper Choice on North Korea: Engaging China for a Stable Northeast Asia z dílny Council on Foreign Relations. Zrak autorů se stáčí zejména na Čínu, která by měla severokorejský režim umravnit. Pokud tak neučiní, je možné přijmout odvetné opatření jak proti KLDR, tak Číně (více si můžete přečíst zde).
Jenže takový přístup opět naráží na tři těžko překonatelné překážky.
Zaprvé sankce - ty nezafungovaly. „Máme za sebou 20 let diplomatických snah a sankcí, které selhaly ve snaze zastavit severokorejský nukleární program,“ sdělil vysoce postavený příslušník americké zpravodajské služby americkému serveru NBC News.
Zadruhé - přestože je Čína nervózní ze Severní Koreje, jejího kolapsu se bojí ještě víc. Likvidační sankce tedy nepřicházejí v úvahu a jakýkoli americký krok je potřeba ideálně konzultovat s Čínou.
Třetí otázkou je pak povaha samotné Severní Koreje. Všichni dotázaní experti zmiňují, že Severní Korea jaderné zbraně chce a je to její cíl. Je tedy otázkou, zda samotné sankce donutí KLDR opustit jaderný program. Historická zkušenost tomu nenasvědčuje.
Šestý scénář Jednání, vyjednávání, spolupráce?
Základním kamenem úrazu za Obamovy administrativy byla podmínka, že ještě před jednáním musí Severní Korea začít s denuklearizací. Opusťme ji a věci se jeví v novém světle.
„USA by měly přistupovat ke KLDR jako k de facto jadernému státu, aniž by to veřejně přiznaly. Příkladem může být vztah USA a SSSR v 70. letech. Dva znepřátelené státy se dohodly na omezení jaderného zbrojení,“ myslí si Jan Blinka, analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky, který se Korejským poloostrovem profesně zabývá.
A Leon Sigal, uznávaný mezinárodní odborník na Severní Koreu, který napsal knihu Odzbrojující se cizinci: Nukleární diplomacie se Severní Koreou, tomu přitakává. „Severní Korea přerušila testy raket středního a dlouhého doletu v letech 2007 - 2008 jako důsledek Šestistranných rozhovorů (jednání mezi Severní a Jižní Koreou, USA, Čínou, Japonskem a Ruskem, pozn. red.). Tato i předchozí dohody ztroskotaly, ale nebyla to jen chyba Severní Koreji,“ řekl iDNES.cz Sigal.
Podstatné je uvědomit si, že při jakémkoli vyjednávání je důležité, aby vůbec byly všechny strany ochotné usednout k jednomu stolu. A Spojené státy by tak měly a mohly nabídnout takové záruky, aby Severní Korea ke stolu usedla.
„Pchjongjang je připravený vyjednávat. Může být ochoten pozastavit nukleární a raketový program výměnou za reciproční kroky USA, které by řešily severokorejské bezpečnostní obavy. A ty směřují na Čínu. Severní Korea totiž chce lepší vztahy s Japonskem, Jižní Koreou i USA jako pojistku proti přílišné závislosti na Číně,“ dodává Sigal.
Podívejte se na oslavy 105. výročí narození zakladatele KLDR Kim-Ir sena:
15. dubna 2017 |
Moratorium na jaderné testy i zkoušky raket by tak uspokojilo jak Čínu, protože by byl zachován politický režim a stabilita, tak Japonsko a Jižní Koreu chráněné americkým deštníkem, jakož i Spojené státy.
Protřepat, ale nemíchat
Severokorejský koktejl je potřeba správně připravit. Může k tomu posloužit demonstrace síly, kterou ale musí Kim vnímat jako věrohodnou. A to je úkol pro Donalda Trumpa. Jak pro server Politico píše bývalý ministr obrany William J. Perry za vlády prezidenta Billa Clintona, hrozba útoku na jaderný reaktor v roce 1994 ze strany USA přiměla Severokorejce usednout ke stolu. Zároveň je potřeba dostat na palubu Čínu.
A ta se, zdá se, již nalodila. „Čína potřebuje Kimovi ukázat, že ona je ten dominantní hráč v regionu,“ říká Hilbertová. V únoru tak zavedla restrikce na dovoz uhlí (více si můžete přečíst zde) z KLDR.
„A to je pro Severní Koreu skutečně veliká rána, jen například v roce 2013 dovezla Čína uhlí za 1.2 miliardy dolarů (30 miliard korun). Čína je navíc na dovozu uhlí závislá, na svém území má jen 60 % uhlí, které potřebuje. Severokorejský soused se tak podle všeho snaží situaci zklidnit a usiluje o mezinárodní jednání,“ dodává Hilbertová.
Severní Korea není bláznivý a iracionální stát, Kim si moc dobře uvědomuje, že v sázce je přežití jeho i režimu. Pokud má mít severokorejská krize nějaké řešení, je potřeba, aby se Trump pro začátek smířil s dvěma fakty - KLDR je a nějakou dobu bude jaderný stát a nestane se z ní v dohledné době demokracie západního typu.
Nejdůležitější je nyní dostat Severní Koreu ke stolu a začít vyjednávat. A takovou možnost zmínil Trump již v předvolebním klání.
„Co je k čertu špatného na mluvení? A víte co? Říká se tomu zahájení dialogu,“ připomíná server Politico jeho slova. Dodal také, že hlavu Severní Koreje by ovšem na oficiální státní večeři nepozval. „USA by neměly mít tak drahé státní večeře, měli bychom jíst hamburgery u konferenčního stolu,“ pokračoval. Možná konečně nastal čas pozvat Kima na hamburger.
Podívejte se na útočnou skupinu vedenou letadlovou lodí Carl Vinson:
9. dubna 2017 |
