Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Číně bobtná obří jezero smrti, živí ho naše touha po vzácných kovech

  14:23aktualizováno  14:23
Čína je největším producentem vzácných kovů, které jsou na Západě používány i při výrobě zelených zdrojů energie. Odvrácenou tváří pokroku je však těžba těchto nerostů, která mění krajinu ve zdevastovanou pustinu. Důkazem je osud města Pao-tchou v čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko.

Za průmyslovým komplexem leží gigantické jezero toxické vody, hlíny a jílu. | foto: Profimedia.cz

Jméno Pao-tchou by se dalo volně přeložit jako „Město pro jeleny“. Plaché přežvýkavce bychom zde však hledali marně. V Pao-tchou se totiž nachází obří těžební komplexy na produkci vzácných kovů a v místní krajině by se klidně mohly natáčet exteriéry postapokalyptického filmu.

Data továren

Čínská vláda v únoru loňského roku nařídila na popud ekologů 15 tisícům továren, aby veřejnosti v reálném čase poskytovaly údaje o svých emisích. Kontrolu nad produkcí emisí mohou kontrolovat i obyčejní lidé. Na základě veřejných dat vyvinuli ochránci životního prostředí speciální aplikaci pro chytré telefony. Ta ukazuje data z jednotlivých továren. Když překročí stanovené emisní limity, zbarví se do červena (více o zveřejňování dat o emisích zde).

Kdysi zelenému horizontu dominují desítky potrubí a komínů, vzduch těžkne zápachem síry a toxického odpadu. Řeky a jezera se obrátily v plochy chemické černě.

V roce 1950 zde bydlelo asi 97 tisíc lidí, píše server BBC. Dnes jich ve městě žije na 2,5 milionu. Důvod? Touha po zbohatnutí. Výsledkem těžařské horečky je místo, které se zaseklo kdesi mezi moderním městem a komunistickou minulostí. Centrum města tvoří široké bulváry, kde jsou vedle sebe reklamy na moderní elektroniku s modelkami ze Západu a památník Mao Ce-tunga. Město má i golfové hřiště a ačkoli leží v severní výspě Číny kousek od mongolských hranic, do Pekingu je to na čínské poměry pouhých 600 km.

Vzácné kovy pro zelenou energii Západu

Člověk ani nemusí vyjet za město do průmyslových komplexů a hned pozná, že na ochranu životního prostředí se zde nehraje. Jen těžko lze rozlišit, kde končí město a kde začíná průmyslová zóna.

Potrubí vystupují ze země a vinou se podél chodníků a silnic, pak stoupají vysoko k obloze a jako mosty kříží dopravní tepny. Ulice jsou široké, aby zvládly nápor stovek velkých nákladních vozů. Když zaprší, ulicemi protékají potoky černé vody.

Čína se však díky takovým místům stala hlavním vývozcem vzácných kovů. Pokrývá 95 procent světové poptávky, většina její produkce pochází z Pao-tchou a okolí.

Do města se před pár týdny vydali členové britské organizace Unknown Field Division. Jejich první kroky vedly do továrny zpracovávající vzácný kov cer. Ten v praxi nachází využití například při barvení skla nebo v katalyzátorech. Průvodce po továrně aktivistům tvrdil, že továrna produkuje pouze oxidy ceru, které slouží k leštění dotykových obrazovek chytrých telefonů a tabletů.

V Pao-tchou se mimo vzácných kovů těží i uhlí.

V Pao-tchou se mimo vzácných kovů těží i uhlí.

Pao-tchou leží na dohled od obrovského průmyslového komplexu.

Pao-tchou leží na dohled od obrovského průmyslového komplexu.

Při exkurzi továrnou návštěvníky zaskočilo, že v ní nikdo nepracuje. Průvodce se nejprve zdráhal odpovědět, proč tomu tak je. Posléze začal být podezíravý a prohlídku rychle ukončil. Jedním z možných vysvětlení je možnost, že v komplexu byla produkce zastavena z čistě ekonomických důvodů - čínská vláda těžbu vzácných kovů bedlivě reguluje, aby ceny kovů zůstávaly co nejvyšší.

Vzácné kovy, které nejsou vzácné

Dalším vzácným kovem, který se v Číně těží, je neodym. Vyrábí se z něj silné a přitom velmi lehké magnety, které se používají například ve větrných elektrárnách a ekology propagovaných vozech na elektrický pohon. Výroba čisté energie si tak paradoxně vybírá daň na životním prostředí, byť daleko od větrníků vyrábějících proud pro evropská a americká města.

Cer a neodym ve své podstatě extrémně vzácnými kovy nejsou. I přesto, že Čína produkuje 90 procent těchto kovů, nachází se na jejím území pouhých 30 procent veškerých světových zásob, píše server Live Science. Jiné státy si však na složitou těžbu, při které vzniká řada jedovatých vedlejších produktů, netroufnou. Dominance Číny tudíž nevychází z nerostných zásob, ale spíše z ochoty porušovat jakékoliv ekologické normy.

Zavírání uhelných elektráren

V posledních měsících čínská vláda sahá kvůli znečištění po radikálních opatřeních. Před pár týdny se rozhodla uzavřít poslední ze čtyř velkých uhelných elektráren u Pekingu. Nahradí je ekologičtější paroplynové elektrárny, které produkují méně uhlíkových emisí (více zde).

Vedlejší produkty těžby a zpracování končí v toxickém jezeře rozkládajícím se 20 minut jízdy od Pao-tchou. Na pohled na nekonečné černé jezero se nelze připravit. Před člověkem se rozprostírá děsivá a životu nebezpečná plocha. Jezero je tak velké, že ho lze pozorovat i na satelitních snímcích.

Liam Young, jeden z pracovníků Unknown Field Division ze dna odpadního jezera odebral několik vzorků, které po návratu do Velké Británie analyzoval. „Testování vzorků hlíny a jílu z jezera ukázalo, že vykazují až třikrát větší radiaci, než je běžné,“ uvedl.

Bez míst, jako je Pao-tchou, bychom nemohli využívat většinu moderních technologií. Bez moderních technologií by však na světě neexistovala místa, jako je Pao-tchou. Pokud z toho máte deprese, ochránci životního prostředí pro vás mají jedinou radu: vystoupit z kolotoče konzumu a obrnit se proti reklamě, která nám stále vnucuje nejmodernější elektroniku. Jsou to stejné reklamy, které osvětlují ulice i v samotném Pao-tchou.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.