Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Itálie nechce pryč z EU, referendum bylo vzkazem Renzimu, míní politolog

  0:59aktualizováno  0:59
Itálie se po nedělním referendu dostává do politické krize. Premiér Matteo Renzi oznámil rezignaci. Podle politologa Martina Mejstříka doplatil na to, že plebiscit o ústavních změnách spojil se svou politickou budoucností. Ústavní změny si v současné situaci nikdo nedovolí, uvedl v rozhovoru pro iDNES.cz.

Matteo Renzi po vyhlášení výsledků referenda (5. prosince 2016) | foto: Reuters

Jeden z možných scénářů po demisi premiéra Mattea Renziho je, že prezident Sergio Mattarella jeho demisi nepřijme. Nakolik je to možné?Tento scénář není úplně pravděpodobný. Renzi kampaň postavil hodně na sobě a prohlásil, že odejde, když pro něj referendum nedopadne příznivě, což se stalo. Nedovedu si představit, že by zůstal. Může se stát, že podá demisi prezidentovi a zůstane jako premiér v demisi. Pravděpodobnější však je, že dojde k úřednické vládě, se kterou mají v Itálii praxi.

Martin Mejstřík

Martin Mejstřík

Působí jako politolog na Institutu mezinárodních studií FSV UK . Specializuje se na politický vývoj zemí v oblasti Středozemí, zejména na Itálii. Ve svém výzkumu se zabývá politickou vědou v Itálii a osobou Giovanniho Sartoriho.

Jaký byl důvod, že Renzi spojil referendum se svojí osobou?
Z dnešního pohledu to nevypadá příliš logicky, ale o referendu se začalo hovořit již loni. V momentě, kdy se začalo řešit jeho vypsání, byl Renzi nejoblíbenější politik. V roce 2014 vyhrál volby do Evropského parlamentu s bezprecedentním výsledkem v italské historii - přes 40 procent. Asi se tedy domníval, že díky této popularitě může referendum projít. Jak ale zaváděl reformy a spojily se proti němu další politické strany, tak se tento kalkul ukázal jako lichý.

Renzi neměl žádnou zkušenost s vrcholnou politikou. Přesto se nyní často zmiňuje, že toto referendum bylo hlasování právě proti establishmentu. Je možné výsledek takto intepretovat, nebo se jedná o NE pro reformy, vládu, EU, či pro samotného Renziho?
Je důležité mít na paměti, že toto referendum nenavazuje na plebiscit v Británii či volby v USA. O tom referendum vůbec nebylo. V Itálii nikdo nechce vystoupit z Evropské unie. Hnutí pěti hvězd má k EU velké výhrady, ale ani oni nechtějí přímo vystoupit. Referendum nebylo ani tak přímo proti establishmentu, jako osobně proti Renzimu.

Paradoxní je, že nejstarší a nejstabilnější Demokratická strana prosazovala změnu, zatímco ty protestní, populistické a částečně anti-establishmentové strany jako je Liga Severu, Hnutí pěti hvězd, nebo Berlusconiho Forza Italia, naopak prosazovaly status quo.

Statistika zpravodajské kanálu SkyTG24 ukazuje, že voliči ve věku 18 až 34 roků volili v drtivé většině ne (81 %), zatímco voliči starší 55 let volili většinově ano (53 %). O čem tento údaj vypovídá?
Ono je to logické. Starší lidé spíše volí konzervativně, v tomto případě jak jim řekla vláda. Mladí lidé se spíše snaží jít proti establishmentu a v italském případě je to akcentované špatnou situací. Ekonomická krize sice pomalu odeznívá, ale nezaměstnanost u mladých lidí je vyšší jak 30 procent. Z Itálie každý rok odchází asi sto tisíc lidí za prací do zahraničí, takže takzvaný brain-drain (odliv mozků neboli odchod vzdělané části populace, pozn. red.) je obrovský.

Proti Renzimu se vyjádřili, protože nejsou s tou situací spokojeni dlouhodobě. Renzi byl v úřadu asi tisíc dní, takže ho nelze vinit za problémy, se kterými se Itálie potýká desítky let. Avšak nyní zafungoval jako hromosvod těchto problémů.

Mohla být reforma správným krokem pro Itálii?
Problém byl, že to byl celý balíček reforem, avšak hlasovalo se o něm jako o jednom celku. Znám spoustu lidí, kteří hlasovali pro ne, protože se jim celý ten balíček nelíbil. Třeba jedna, dvě věci ano, ale s tím zbytkem nesouhlasili.

Fotogalerie

Byly tam části, které byly naprosto podstatné, například změna role senátu. V Itálii funguje dokonalý bikameralismus (dvoukomorový parlament, pozn. red.), který nefunguje jinde na světě. To blokuje legislativní proces, protože senát má stejně silnou pozici jako poslanecká sněmovna. I vláda musí žádat o důvěru obě komory, volby probíhají najednou a jsou přímé, je velký počet poslanců a senátorů.

Takže skutečně všechny tyto problémy měla tato reforma řešit. Zrušila by přímou volbu do senátu, senát by byl vybírán na základě nominace z regionů, takže by paradoxně přinesl větší váhu regionům a regionálním politikům. Jedná se o systém nepřímo voleného senátu, který je přítomen i v dalších zemích v Evropě.

Problém byl, že opoziční politici to využili tak, že to snižuje demokratický prostor. Vlastně to bere jeden hlas lidem, protože ti lidé by ztratili možnost hlasování v senátu.

Je referendum závazné a znamená to tedy, že ústavní reforma se v tuto chvíli zcela odkládá?
Ano.

A pouze v této podobě? Není zde možnost, že by se nástupce Renziho snažil o upravenou podobu ústavní změny?
Vychází to opět z toho dokonalého bikameralismu, protože změna ústavy musí projít oběma komorami kvalifikovanou většinou. Takže její změna je nejtěžším krokem. Ústava je platná od roku 1948 a neprodělala od té doby žádné změny. Tento systém vychází z poválečné post-fašistické doby, kdy celý systém byl nastaven právě tak, aby ho nebylo možné jednoduše změnit a nemohl přijít další Mussolini.

To, co ovšem dávalo smysl na konci 40. let, už nedává příliš velký smysl o 70 let později. Sami Italové říkají, že mají nejkrásnější ústavu na světě. Jedná se skoro až o posvátný text, na který by se nemělo sahat. Takže negativně je vnímáno už jenom to, že probíhal pokus o její hodně velké zreformování.

Nemyslím si tak, že teď kdokoli bude chtít měnit ústavu. Je to natolik komplikovaný proces a je potřeba takového konsenzu, že si to nikdo nedovolí. Navíc se odpůrci mohou opřít o výsledek referenda, který je opravdu jednoznačný - 60 procent lidí změny odmítá.

Možným nástupcem Renziho by mohl být ministr financí Pier Padoan, předseda senátu Pietro Grasso, či ministr kulturního dědictví, kulturních aktivit a turismu Dario Franceschini. Nakolik tyto osobnosti mohou být odlišné od Renziho?
O to se vlastně vůbec nejedná, protože Italové mají velkou zkušenost s úřednickými vládami. Jedná se o dva druhy úřednických vlád. První je úřednicko-politická, kterou před Renzim vedl Enrico Letta. Ta by byla složená z druhořadých politiků ze stran, které se dohodnou na spolupráci. I v současnosti má koalice Renziho většinu, takže pokud by se domluvili, tak jim to stačí.

Mohli by přibrat opoziční stranu, ale to si neumím představit, protože by ty opoziční strany ztratily kredibilitu, ale v italském kontextu je možné vše. Takže by bylo pravděpodobné, že by se do čela takové vlády dostal blízký spolupracovník Mattea Renziho, spekuluje se právě o ministru ekonomiky a financí Padoanovi, či právě o Dariovi Franceschini, který je blízký Renzimu z křestaňsko-demokratického křídla.

Rezignace Renziho

Italský premiér Matteo Renzi se po nedělním prohraném ústavním referendu sešel s prezidentem Sergiem Mattarellou. Ten jej požádal, aby v úřadě zůstal, dokud nebude schválen rozpočet na příští rok, což by mělo být do 23. prosince (více čtěte zde).

Agentura ANSA napsala, že jednou z možností je, že Mattarella některého z politiků pověří sestavením dočasné vlády, která zajistí dohodu o rozpočtu a novém volebním zákoně. Nejčastěji se za možné Renziho nástupce označují ministr hospodářství a financí Pier Carlo Padoan, ministr kultury Dario Franceschini a předseda senátu Pietro Grasso.

Ministryně pro reformu Elena Boschiová na výsledek referenda na Facebooku reagovala slovy: „Škoda, budeme pracovat, abychom prosadili rozpočet a sloužili institucím. Představovali jsme si to jinak, chtěli jsme zjednodušit instituce v Itálii a učinit z ní silnější evropskou zemi. Je to ale jinak, zvítězilo ne.“

Zdroj: ČTK

Jaké jsou další možnosti?
Druhá varianta by byla vláda opravdu technická, složená z odborníků, nepolitiků, jako byla vláda Maria Montiho v roce 2012 a 2013. Tam se mluví o (předsedovi senátu Pietro) Grassovi, vláda složená pravděpodobně z lidí z finančního světa. V Itálii se tomu říká vláda s jedním cílem. To znamená, že vláda by od politiků dostala jeden cíl, který má splnit. Ten je v současnosti naprosto jasný. Kromě stabilizace situace, aby nedošlo k finančním otřesům, je nejdůležitější nový volební zákon.

V Itálii se v současnosti nemá podle čeho volit. Nemůže tedy dojít k volbám. Součástí reformního balíčku byla i změna volebního systému, takzvané Italicum, to ale neprošlo. Jednalo se také o poměrně dlouhý proces. Předchozí systém byl Ústavním soudem po deseti letech existence prohlášen za protiústavní a zrušen.

Například volání Mattea Salviniho (Liga Severu) o předčasných volbách je prakticky k ničemu, dokud nebude přijat nový volební systém. Nicméně v Itálii není potřeba změny ústavy ke změně volebního systému, takže stačí prostá většina v parlamentu. Takže je možné zákon přijmout v blízkém horizontu. Nedomnívám se však, že k tomu dojde, protože opozice na to hlasy nemá a pro Renziho, nebo pro někoho po něm, by bylo nepraktické, kdyby teď chtěli volby.

Jak bude podle vás případná nová vláda řešit současné problémy, které trápí Itálii, jako například uprchlickou krizi?
Určitě to nebudou moct vytěsnit a jednotlivé resorty budou fungovat tak, jak fungovaly doteď. A naopak, když to obrátím, tak při jakékoli domácí či zahraničně-politcké krizi Itálie měla úřednickou vládu právě proto, že politici nebyli schopni problémy vyřešit. Možná naopak úřednické vlády mohou ty problémy řešit lépe, protože nemají obavu o ztrátu podpory u voličů.

Je možné, že by výsledek referenda posílil tendence k federalizaci tak, jak po ní volá Liga severu?
Liga severu značně proměnila svoji rétoriku v tom, že se snaží vystupovat jako ochránci italských národních zájmů. Otázky federalizace a celkově výhod pro sever země odsunuli do pozadí, aby nerozdělovali zemi. Snaží se vystupovat pro všechny Italy. Myslím si, že federalismus už nějakou dobu nehraje v Itálii tak velkou roli, což je vidět hlavně na výsledku referenda, kdy největší opozice byla na jihu.

Mohla by nakonec Liga severu spolupracovat s Hnutím pěti hvězd vzhledem k tomu, že cílí na podobný typ voličů?
Pokud přijmeme fakt, že by fungoval volební systém, který byl teď zrušen, ale byl by například znovu přijat v trochu pozměněné podobě, máme tu dvoukolový systém. Do něj postupují dvě strany/koalice s nejvyšším počtem hlasů. Je tedy dost pravděpodobné, že by ve druhém kole proti sobě stála Demokratická strana a buď Salviniho Liga severu, nebo Hnutí pěti hvězd.

Nicméně oni spolu zatím nespolupracují. Teď spolu sice byly na jedné straně referenda, nicméně Salvini je pro Hnutí pěti hvězd stále klasický politik, protože Liga severu existuje už 25 let a Salvini má ambice stát se volebním lídrem celého středopravého spektra. Podle systému, tak jak je teď nastaven, by Hnutí pěti hvězd nepotřebovalo žádnou podporu.

Ve volebních průzkumech hnutí vede, dostalo by se do druhého kola a v něm se podle modelů ukazuje, že ti lidé, kteří by v prvním kole volili Salviniho, by ve druhém kole dali hlas právě Hnutí pěti hvězd. Proto hnutí volá po co nejrychlejších volbách, protože ví, že v současnosti mají obrovskou šanci volby vyhrát.

Italský premiér Matteo Renzi oznámil svou rezignaci:







Hlavní zprávy

Palačinky z ovesných vloček
Palačinky z ovesných vloček

Sladká a zdravá rychlovka. :)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.