Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Arabista: Češi vidí v muslimech jen hrdlořezy, ale moc toho o nich neví

  19:02aktualizováno  19:02
Lidé v Česku mají o muslimech velmi málo znalostí a rychle si dělají závěry. A politici jsou více či méně islamofobní, říká arabista Bronislav Ostřanský. I proto vydal Atlas muslimských strašáků. „Největší strašák je dehumanizovaná představa muslima, který je ztělesňován jako hrdlořez či fanatik,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz.

Arabista Bronislav Ostřanský se svou knihou Atlas muslimských strašáků | foto: Michal Dvořák, 5plus2.cz

V českém prostředí je poměrně rozšířena obava z muslimů, přitom zdejší komunita není nijak problematická. Čím si ten strach vysvětlujete?
Domnívám se, že česká muslimská komunita není problémová, ale je řada lidí, která by uvítala, kdyby problémová byla. Jsou tady snahy, aby byli muslimové radikalizováni. To jsou všechny ty útoky na internetu, demonstrace, které jako by čekaly, až se muslimové naštvou a řeknou: chcete mít problémové muslimy, my můžeme být problémoví.

Bronislav Ostřanský (1972)

Orientalista Bronislav Ostřanský z Akademie věd

Pracuje v Orientálním ústavu Akademie věd, kde se věnuje především islámu. Vystudoval arabistiku a dějiny a kulturu islámských zemí na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Loni kromě knihy Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“, ze které v textu čerpáme, vydal jako editor kolektivní monografii Smrt, hroby a záhrobí v islámu s podtitulem Poslední věci člověka pohledem muslimských pramenů.

Myslím si ale, že vysvětlení té obavy je podobné jako v Německu. Pegida byla nejúspěšnější tam, kde v podstatě žádní muslimové nejsou. Nebodovali v oblastech, kde muslimové skutečně jsou, ale v Sasku, kde člověk o muslima skoro nezavadí.

Ani většina Čechů nemá s muslimy osobní zkušenost. Jak si je tedy představují?
Do kolonky muslim si většina lidí může dosadit, co si sama představí. To znamená nějakého hrdlořeza z mediálního zpravodajství nebo šíleného muslimského fanatika, jaký se objevuje v internetových diskusích. Může to být sebevětší nesmysl a lidé to jsou schopni přijmout, pokud to má hodně lajků a je to slyšet ze všech koutů, protože to nemohou konfrontovat s realitou.

Snaží se čeští muslimové na tyto nesmysly reagovat?
Oni se snaží, ale je to velmi nerovný boj. Muslimů je tu málo a jsou rozhádaní. Média v tom sehrávají svou roli, bezproblémový muslim není téma. Když bude muslim přednášet o tom, co je skvělé na islámu, tak tam přijde pět lidí. Zatímco, když někdo udělá přednášku na téma zlo, které tkví v samém jádru islámu, což se skutečně a pravidelně děje, tak přijdou stovky lidí.

Další příklad je, jak policie a média řeší případ kolem knihy Základy tauhídu (o zátahu v pražské mešitě více zde a o knize více zde). Ta knížka je špatná volba, ale dle mého názoru nenaplňuje obvinění, která byla veřejně vyslovena policejní mluvčí. Policie řeší, jestli v jedné knížce náhodou nedošlo k rasistickému přečinu, ale na druhou stranu jsou tady demonstrace, kde se veřejně vyzývá k nenávisti. Všechno to vede k tomu, že si muslimové kladou otázku, zda tady nemáme nějaký selektivní přístup.

Navíc čeští muslimové sami neví, kdo by za ně měl mluvit. Proto to občas dopadne tak, že se na veřejné debatě objeví někdo, kdo může protiislámským bojovníkům nahrávat na smeč. Muslimové nemají centrální reprezentaci, která by byla všeobecně přijímaná.

Džihád

Zatímco na Západě toto slovo obvykle nahání strach, pro muslimy má veskrze pozitivní konotace. Džihád má mnoho forem, přičemž nemuslimská média reflektují zpravidla jedinou z nich, a to džihád mečem. Duchovní zdůrazňují, že s pojmem džihád nelze zacházet lehkovážně, jak činí nemuslimští novináři a muslimští radikálové. Aby byl džihád opravdu džihádem, musí splnit dané podmínky. Muslimové uvádějí, že ozbrojený džihád je povolen jedině jako krajní prostředek k nastolení spravedlnosti poté, co mírové kroky selhaly. Je zapovězeno zabíjení civilistů, ničení zahrad a úrody, hubení zvířat, poškozování svatyní jinověrců.

Zdroj: Atlas muslimských strašáků

Čeští muslimové neuznávají Ústředí muslimských obcí jako svého reprezentanta?
Ústředí muslimských obcí je organizace, která vznikla v rámci legislativního procesu, kdy muslimové usilovali o registraci, o uznání. Není to duchovní autorita, je to administrativní orgán.

Lidé si často o muslimech představují vše špatné a když se objeví něco pozitivního spojovaného s islámem, často to obrátí proti němu. Setkáváte se s tím také?
Pochopitelně. Lidé chtějí slyšet něco, co odpovídá jejich představám. Nechtějí se dozvídat novinky, co by je poučily nebo odhalily stereotypy. Naopak oni se chtějí utvrzovat v tom, co už tuší. Samozřejmě bych byl rád, kdyby lidé, kteří se začnou zajímat o islám a vztahy mezi náboženstvími, četli profesora Kropáčka (Luboš Kropáček, přední český arabista, pozn. red.) nebo Halíka (Tomáš Halík, katolický kněz a teolog, pozn. red.) a další zdroje, a tím nemyslím jen obhajoby islámu. Naopak většina orientalistů je kritická k islámu, třeba Bernarda Lewise (vlivný britsko-americký orientalista a komentátor, pozn. red.) by jen šílenec mohl označit za islamofila. Ten je velmi kritický k muslimům.

Na jedné straně je produkce odborná, která je kvalitní a nenabízí jen černobílé odpovědi. Na druhé straně si většina lidí dělá představu o islámu podle toho, co si přečtou od pana Kurase (spisovatel Benjamin Kuras vyjadřující se kriticky vůči islámu, pozn. red.) či Doležala (Jiří X. Doležal, novinář časopisu Reflexu, pozn. red.). Tyto články je jen utvrdí v tom, že muslim představuje hrozbu. Je tam řada bodů, které jsou nesmyslné. Spousta vzdělaných lidí když přijde na islám, se jako by přepne a já se nestačím divit.

Podněcují nenávist vůči muslimům i čeští politici?
V současné době je politická scéna více či méně islamofobní. Pokud jde o vztah českých politiků k islámu, tak jsou tu vyslovení populisté, kteří se snaží z toho tématu utrhnout co nejvíce. Podle mě je to za hranou vkusu a podle mnohých i za hranou práva. To jsou ty útoky Okamury či exposlankyně Volfové. Pak jsou politici, kteří si dávají pozor, aby nebyli obviněni z populismu, ale na druhou stranu si netroufnou, aby si to pokazili u protimuslimské veřejnosti.

Halál

V islámském právu se takto označuje vše, co je muslimovi dovoleno (zejména potraviny), opakem je harám - tedy zakázané a zároveň hříšné. Slovo halál nemusí označovat jen povolené předměty, ale též aktivity, např. sexuální. Vzhledem k tomu, že se označení halál objevuje na obalech potravin, protiislámští aktivisté jej běžně zaměňují s pojmem dhabíba (rituální porážka) a pranýřují jej jako domnělý projev muslimského barbarství. Označení halál může nést i například medovník, tudíž tažení proti halálu může mít někdy kuriózní projevy.

Zdroj: Atlas muslimských strašáků

To, co se často vzpomíná, že by politik měl dokázat jít proti okamžitým náladám nebo se dokázat postavit proti emocím a mít společenskou odpovědnost, a všechny ty fráze, co se vyslovují, tak u nás vůbec nepadají na živnou půdu. Výjimky se stávají předmětem nenávisti. Situace u nás je absurdní. Když si to porovnáte s debatou v Německu nebo Velké Británii, kde jsou také ohromné emoce, ale lidé tam mají o islámu představu, tak tady je to téma neznámé.

Šaría není islámské právo, ale soubor ustanovení božího řádu

Co vás vedlo k napsání knihy Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“?
Mám-li být upřímný, bylo to znechucení ze současných debat. Sledoval jsem jich spousty a řady se i účastnil. Vždycky to ustrnulo u jednoho z témat, vždy se to zacyklilo a já jsem si řekl, že se na několik těchto pojmů podívám. Velmi často se stávalo, že se debaty stočily k nějakým stereotypům a já jsem se na ně chtěl zaměřit.

Co je podle vás největší muslimský strašák?
Je to dehumanizovaný konstrukt, neboli skládačka z toho nejhoršího. Je to člověk, který nemá národnost, nemá povahu, lidské přednosti nebo vady, dokonce nemá sociální status a temperament. On má v hlavě složku, což je soubor šaríatských ustanovení. Protože zatímco křesťané mohou být vlažní, papíroví, matrikoví nebo bigotní, tak muslim je buď bigotní, nebo žádný. To často zdůrazňují bojovníci docenta Konvičky (aktivista a vysokoškolský učitel Martin Konvička, zakladatel iniciativy Islám v ČR nechceme, pozn. red.), že pravý autentický islám jsou ti hrdlořezové Islámského státu a naopak ti westernizovaní intelektuálové jsou špatní muslimové.

Dehumanizovaná představa je Muslim s velkým M, který je složeninou ze všeho zlého. Většinou se to dá skládat z antitezí. My žijeme v monogamii, tak Muslim má čtyři manželky či harém. Zatímco my jsme demokraté a pluralisté, tak on je autoritářský fanatik. Zatímco my vyznáváme lásku, soucit, tak on je krvavý hrdlořez. V okamžiku, kdy Muslim přestane být člověkem, potom nemusíte mít pocit viny, když ho nenávidíte.

Inšá‘alláh

Často používané arabské úsloví, které doslova znamená Dá-li Alláh, avšak v běžném hovoru se používá obvykle ve významu snad, pravděpodobně nebo možná. Touto formulí dává mluvčí najevo, že vše, co se má stát, závisí na vůli Boží, jež stojí nad lidským záměrem. Ve stereotypech, zejména filmech, o Arabech má tato formule obvykle naznačovat muslimský fanatismus.

Zdroj: Atlas muslimských strašáků

Který z pojmů, jež vaše kniha vykládá, je podle vás špatně chápán a používán?
Například šaría, protože šaría není islámské právo. Šaría je soubor ustanovení božího řádu. Islámské právo je disciplína, která šaríu vykládá. Šaría je nějaký plán boží a islámské právo je věda, která ho má vykládat. Do šaríi spadají věci, které nejsou specificky islámské, jsou nadcivilizační. Například étos k dobrému chování ke starým, k sirotkům a podobně. Když nějaký muslim prohlásí, že šaría může být inspirací pro nás, tak je to pravda, protože šaría není jen o sekání rukou, ale i třeba výzvy ke konaní dobra. V okamžiku, kdy to řekne, je to jako by vytáhl červený hadr na býka.

Další je islám a islamismus, protože bojovníci proti islámu se snaží říkat, že je nesmysl používat pojmy islám a islamismus, že to je umělý pokus multikutulralistů a orientalistů, jak rozlišit mezi dobrým a špatným islámem.

Mezi špatně chápaný pojem určitě patří i sousloví Alláhu Akbar. Většina lidí si s tím spojuje terorismus, protože atentátníci často před svým činem zvolají Alláhu Akbar. Co však znamená toto sousloví pro běžné muslimy a jak reagují na to, že nemuslimové jej spojují jen s terorismem?
Pochopitelně se jich to dotýká. Když odmyslíme, že je to součást liturgie, tak se to objevuje i na sportovních zápasech, lidé to tam mohou pořvávat. Řeknou to, když se něco podaří.

Kamenování

V islámském právu jde o trest za cizoložnictví, přesněji za pohlavní styk mimo manželství. Tento trest spadá mezi sankce, které přímo vymezuje Korán. Aby mohl být trest vynesen, musí být cizoložnictví prokázáno čtyřmi očitými svědky (přičemž obvinění mají možnost se bránit). V minulosti a i v současnosti se k potrestání skutečných či domnělých viníků uchylovali často sami příbuzní. Ve většině muslimských zemí je dnes kamenování žen nelegální a v dalších je legální, byť jej v praxi soudy neaplikují. K zavádění těchto krutých trestů nezřídka sahají radikální islamistická hnutí.

Zdroj: Atlas muslimských strašáků

V knize píšete o Júsúfovi al-Qaradáwím, který ospravedlňoval sebevražedné útočníky a vystupoval v televizi al-Džazíra. Distancovala se katarská stanice od jeho vyjádření?
Ne, pokud vím, tak nedistancovala. Al-Qaradáwí rozlišuje mezi sebevraždou a sebeobětováním se. On měl na mysli Palestince, kteří spáchali sebevraždu a vzali na onen svět několik Židů. On toto odmítal pokládat za sebevraždu, protože pak by to musel odsoudit. Všichni teologové se shodnou, že sebevražda je v islámu zakázaná. On to nazval sebeobětováním se.

To je ale jen hraní se slovy.
Do jisté míry ano. Když sebevražední atentátníci 11. září letadly zaútočili na dvojčata, tak to al-Qaradáwí odsoudil a zdůraznil, že to, co provedli oni, byla sebevražda a ne sebeobětování. Oni podle něj útočili, zatímco ti palestinští útočníci bránili svou vlast. Ale samozřejmě můžete to brát, že je to hraní se slovíčky. Nezastávám se al-Qaradáwího, je to problémová osobnost, ale velice vlivná. Většina muslimů ho přijímá.

V knize také píšete, že v Evropské unii získala azyl řada islámských aktivistů, kteří byli ve svých domovech pronásledováni za náboženský extremismus. Jak se k tomu dnes EU staví? Poučila se z toho?
Poučila se, ale aby se poučila, musela dostat řadu tvrdých až krvavých lekcí. Muslimský strašák, pokud bychom ho měli vizualizovat, tak by vypadal jako abú Hamza Masrí. To je skutečná postava, radikál a kazatel, který v Egyptě čelil trestu smrti. Ukryl se do Velké Británie, kde se stal kazatelem. Měl netradiční zevnějšek, byl přezdíván kapitán Hook. Ztělesňoval představu zlého muslima, měl skleněné oko, háky a navíc byl misogynní (nenávistný k ženám, pozn. red.), zkrátka problémový jedinec (o jeho případu více zde). A takových je více.

Ženská obřízka

Chirurgický zákrok způsobující nevratné zmrzačení ženských pohlavních orgánů. Ženská obřízka představuje citlivý a kontroverzní bod nejen v komentářích nemuslimů, ale rovněž v prostředí muslimů. Převážná většina duchovních tuto praxi odsuzuje jako neislámskou. Menšina učenců v ní spatřuje původem předislámskou praxi, jež ale není v rozporu s islámským právem a uvádějí dokonce domnělé přednosti těchto praktik. Kulturní antropologové obvykle náboženskou podmíněnost této praxe zpochybňují, neboť ženská obřízka se nevyskytuje ani zdaleka ve všech muslimských zemích a naopak je praktikována v mnoha neislámských částech Afriky.  

Zdroj: Atlas muslimských strašáků

Dalším zajímavou oblastí spojovanou s islámem jsou vraždy ze cti. Vy píšete, že Korán ani šaría tento pojem neznají. Na základě čeho si to spojujeme s muslimy? A jak oni vraždy ze cti ospravedlňují?
Je to spojováno s muslimským světem, protože se to tam děje. Oni to ospravedlňují ochranou rodinné cti. Protože dle nich existují přečiny, které jsou přísně zapovězeny, například mimomanželský pohlavní styk, a pokud se něco takového stane, tak je to ostuda, která může být smyta pouze krví.

Navíc většina muslimských států má přejatý západní model trestního práva a pokud se něco takového stane, tak jediná šance, jak mohou odstranit tu skvrnu, je nespoléhat se na soudy a vzít spravedlnost do vlastních rukou. Proto se stávají ty hrozné věci. Bohužel se to stává i v komunitách muslimů, které si tyto zvyky vzaly s sebou na Západ. Jednotlivé muslimské komunity se v tom ale velmi liší.

Islám je často označován jako středověké náboženství. Proměnil se? Dokáže reagovat na požadavky moderní doby?
Rozhodně dokáže. Například čítankový příklad jsou fatwy (nábožensko-právní prohlášení, pozn. red.) online. Dříve když muslim narazil na problém a chtěl zjistit, co je správné, bylo to hrozně složité. Musel se obrátit na autoritu. Dnes když například muslim v zapadlé francouzské vesničce má dilema, které v době proroka Muhammada ani středověku nebylo běžné, tak se obrátí přes internet na autoritu a ta mu řekne, co má dělat.

Na jedné straně je to ohromná přizpůsobivost a pružnost, ale na druhé straně je to nebezpečné. Na internetu může muslim najít autoritu, která je skutečně vzdělána v islámském právu, ale taky to může být fanatik.

Dva figuranti iDNES.cz prošli Prahou v přestrojení za muslimy:







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.