Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zelený diktátor v Hofburgu. Nový prezident hájí gaye a brojí proti pravici

  14:33aktualizováno  14:33
Alexander Van der Bellen v neděli potvrdil své květnové vítězství v prezidentských volbách. Proevropský politik si kvůli svému tvrdému postupu proti Norbertu Hoferovi a sympatiím k ekologicky smýšlející partaji vysloužil přezdívku Zelený diktátor. V úřadu se může opřít o ekonomické znalosti i více než dvacetileté zkušenosti v politice.

Alexander Van der Bellen | foto: Reuters

Dvaasedmdesátiletý Alexander Van der Bellen měl už v neděli večer důvod k oslavám. V opakovaném druhém kole prezidentských voleb porazil svého pravicového soka Norberta Hofera (výsledek rakouských voleb zde). Evropští lídři si jistě oddechli. Ve Van der Bellenovi totiž našli nového spojence. Konzervativní voliči upozorňují, že prošedivělý politik směřuje příliš doleva.

KOMENTÁŘ: Vítězství liberálů v Rakousku je velké. Ale jen symbolické

Saša, jak Van der Bellenovi kvůli jeho ruskému původu přezdívají nejbližší, musel už během kampaně odrážet nařčení z údajných komunistických choutek. Objevily se také informace, že během studené války byl špionem německé Stasi. Van der Bellen je rázně odmítl.

Hofera porazil i díky své profesorské odměřenosti. „Pokud Hofera označíme za ofenzivního útočníka, který mohl uspět pouze, pokud by se držel zkrátka, pak Van der Bellen přišel v roli přívětivého postaršího gentlemana,“ vysvětlil pro server The Local politolog Peter Hajek.

Uprchlíci z Estonska

Cesta do politiky byla pro Van der Bellena trnitá. Narodil se 18. ledna 1944 jako syn Alexandera a Almy Konstantinových. Jeho otec byl v Rusku narozeným bankéřem, matka pocházela původem z Estonska, dávné kořeny má rodina i v Nizozemsku. Před válkou žili ve Vídni, stále však neměli rakouské občanství. Po příchodu Rudé armády rodina prchla do Tyrolska, kde Van der Bellen podle svých vzpomínek prožil idylické dětství.

Alexander Van der Bellen na archivním snímku z roku 2008 během působení ve straně Zelení – Zelená alternativa.
Alexander Van der Bellen (vlevo) na archivním snímku z roku 2006 během působení ve straně Zelení – Zelená alternativa.

Rakouskými občany se stali oficiálně až v roce 1958. Rodiče se doma bavili rusky, Van der Bellen však z tohoto jazyka ovládal jen pár slovíček. Později vysvětlil, že jeho rodiče nechtěli, aby byl mezi svými vrstevníky považován za přistěhovalce. V roce 1962 úspěšně završil studia na Akademickém gymnáziu v Innsbrucku. Na univerzitě posléze získal doktorát z ekonomie.

V roce 1980 byl jmenován profesorem ekonomie na Vídeňské univerzitě. Mezi lety 1990 a 1994 zde byl děkanem fakulty sociálních věd a ekonomiky, píše The Telegraph. V průběhu let se stal expertem na finanční procesy ve veřejném sektoru, fiskální politiku, veřejné výdaje, ekonomické regulační mechanismy vlády a obor dopravy a životního prostředí.

V Hofburgu usedne Van der Bellen. Hofer uznal porážku a pogratuloval mu

Do vyšší politiky vstoupil v roce 1994 coby člen rakouské strany Zelených. Za tuto partaj zasedal v rakouské Národní radě. V roce 1999 poskočil do čela strany. Pod jeho vedením dlouho vzkvétala. V parlamentních volbách zaznamenala rekordní úspěchy. V roce 2008 však přišla po téměř deseti letech o část voličské základy. Van der Bellen rezignoval.

Přesunul se do městské rady ve Vídni, kde se zabýval převážně sektorem vysokoškolského vzdělání a výzkumu. „Prošel jsem si cestu od arogantního antikapitalisty až ke štědrému levicovému liberálovi,“ sdělil v jednom z rozhovorů. Do letošních prezidentských voleb šel jako nezávislý kandidát s podporou strany Zelených.

Fotogalerie

Naplno v nich projevil své liberální postoje vůči Evropské unii. „Mluvím tady o Evropě. E-V-R-O-P-Ě. Nikdy jste o ní neslyšel?“ opřel se Van der Bellen do Hofera v jedné z televizních debat. Ten ho nařkl z toho, že do politiky tahá své praktiky z působení na vysokých školách.

Budoucí prezident se však nebál přitvrdit a slíbil, že v případě vítězství Svobodné strany Rakouska (FPÖ) v řádných parlamentních volbách v roce 2018 nejmenuje rakouským kancléřem jejího předsedu Heinze-Christiana Stracheho. Obdobně by se zachoval i v případě hrozících předčasných voleb.

Členem FPÖ je přitom i Hofer. Za tato tvrdá slova si Van der Bellen vysloužil přezdívku „Zelený diktátor“. Podle průzkumů je přitom FPÖ favoritem na vítězství ve volbách.

Jednotná Evropa

Van der Bellen se sympatiemi k myšlence jednotné Evropy nikdy netajil. Ve své knize z roku 2015 dokonce podpořil myšlenku takzvaného evropského federalismu.

Otevřeně podporuje sňatky homosexuálů a těší se velké oblibě u rakouských celebrit i vysoce postavených politiků. Navzdory umírněnému vystupování ho podporuje i silná voličská základna mladých lidí. Jeho liberální postoje mohou být pro mnohé překvapivé. Van der Bellen byl vychován v duchu luteránství. Později však od praktikování víry zběhl. Nechal se však slyšet, že se řídí morálními principy Nového zákona.

Alexander Van der Bellen
Alexander Van der Bellen během prezidentské kampaně.

Teprve před rokem si vzal za ženu svou dlouholetou přítelkyni Doris Schmidauerovou. Z prvního manželství má dva dospělé syny. Schmidauerová je od roku 1989 členkou strany Zelených. Ve straně podle svých slov hodlá zůstat i během plnění povinností první dámy.

Van der Bellen se v lednu stane druhým nejstarším prezidentem v dějinách Rakouska a zároveň prvním přímo zvoleným sympatizantem strany Zelených v celé Evropě.

Cesta spacím vozem místo domu hrůzy, glosuje tisk výhru Van der Bellena

Jeho vítězství ve volbách u mnohých vzbuzuje obavy právě kvůli jeho věku i zálibě v cigaretách. V srpnu musel vyvracet spekulace o tom, že u něj lékaři diagnostikovali rakovinu. Zveřejnil své lékařské záznamy, které dokázaly, že má „krásné plíce“. Cigaret se však nehodlá vzdát.„Kdysi jsem na pár měsíců přestal. Proč bych se ale takhle mučil v mém věku!“ sdělil.

V kampani před opakovanými volbami mu na sociálních sítích pravicoví extremisté vyhrožovali smrtí, proto jej na předvolebních akcích doprovázeli členové speciálního komanda Cobra.

Situaci však ustál s klidem sobě vlastním. I ten mu podle všeho pomohl do křesla rakouského prezidenta. Otázkou zůstává, jak se dokáže poprat s rostoucími populistickými a pravicovými tendencemi v Evropě.







Hlavní zprávy

Palačinky z ovesných vloček
Palačinky z ovesných vloček

Sladká a zdravá rychlovka. :)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.