Na jaře vypukl v katolické církvi pořádný poprask. Papež oznámil, že prožívá krizi víry, opustil Svatý stolec a odešel žít se svojí dávnou láskou, bývalou jeptiškou jménem Nieves. Že jste o tom neslyšeli? Není divu. Řeč totiž není o papežovi Františkovi, ale o Řehořovi XVIII., hlavě schizmatické Palmarské katolické církve.
Zatímco většina světa to skoro nezaznamenala, Španělé zprávy o bouři v pozoruhodné fundamentalistické katolické sektě hltali plnými doušky. Řehoř XVIII., který se po svém odchodu z čela církve vrátil ke svému občanskému jménu Ginés Jesús Hernándéz a se svou láskou se skrývá kdesi v pohoří Sierra Nevada, totiž poodhalil zákulisí tajnůstkářské organizace sídlící téměř čtyřicet let nedaleko Sevilly.
„Celé je to podvod, především finanční. Zjevení Panny Marie používají jako zástěrku,“ citoval jeho slova deník El País. Zaskočeným věřícím tak zjevil nepříjemnou pravdu: Palmarská katolická církev je jedna velká lež, jejímž jediným cílem byl od začátku finanční prospěch jejích tvůrců.
Vatikán infiltrovali komunisté a zednáři
Podle religionisty Magnuse Lundberga začal příběh církve 30. března 1968, kdy čtyři školačky z městečka Palmar de Troya při trhání květin spatřily na poli krásnou ženu. Místní měli brzy jasno: byla to Panna Maria. Do andaluského města se začaly sjíždět davy poutníků a někteří z nich tvrdili, že Ježíšova matka se zjevila i jim. Její poselství bylo prosté: modlete se, jen tak odvrátíte hněv Boží a zkázu lidstva.
Nejhlasitější z osvícených poutníků byl jistý Clemente Domínguez y Gómez, mladý úředník, kterého nevzali do kněžského semináře a jenž byl v sevillských gaybarech známý pod přezdívkou La Voltia. Tvrdil, že v Palmar de Troya se mu zjevuje nejen Panna Marie, ale i Ježíš Kristus či Otec Pio, kapucín, který zesnul v roce 1968 a již za svého života se díky stigmatům stal katolickou celebritou.
Tridentská mšeSjednocená podoba liturgie, kterou katolická církev zavedla na Tridentském koncilu v 16. století. Sloužila se téměř výhradně v latině, kněz většinu modliteb pronášel potichu a nebyl při tom otočen čelem k věřícím, ale k východu nebo ke svatostánku. Po roce 1969 užívání tohoto ritu téměř zcela vymizelo. zdroj: Wikipedia |
Také Clemente zanedlouho na svém těle údajně objevil stopy ukřižování. Proroctví, která ve svých extatických stavech přijímal, byla poměrně radikální: Vatikán infiltrovali svobodní zednáři a komunisté, kteří zdrogovali papeže Pavla VI. a drží ho jako rukojmího, aby mohli v klidu zavádět zhoubné reformy přijaté na Druhém vatikánském koncilu - především novou podobu mše svaté. Bůh katolíkům Clementovými ústy vzkázal, že jedinou pravou liturgií je mše tridentská (viz box) a cokoliv jiného je svatokrádež.
Zjevení tlumočená charismatickým prorokem pečlivě nahrával a množil Clementův přítel Manuel Alonso Corral, díky němuž se proroctví dostala i za hranice Španělska. Zatímco Clemente hrál úlohu extatického věštce, Manuel byl schopný organizátor, který dokázal z bohatých katolíků stavících se proti vatikánským reformám vytáhnout peníze. Díky tomu se dvojice na počátku roku 1971 mohla vydat na misijní cestu po Evropě a Latinské Americe.
Arcibiskupství v Seville poutě do Palmare de Troya sledovalo s rostoucím znepokojením (především proto, že se jich účastnili i duchovní), dlouho ale nezasáhlo. Teprve v květnu 1970, kdy na místo zjevení Panny Marie dorazilo 40 000 poutníků, odsoudil arcibiskup José María Bueno Monreal shromáždění jako projev „kolektivní a pověrčivé hysterie“. Později věřícím veškeré poutě do Palmare de Troya zakázal církevním dekretem.
Pomoc z Vietnamu
Jenže to už bylo pozdě. Přestože je většina věřících považovala za šarlatány, Clemente a Manuel od sympatizujících katolíků získali dost peněz. Pozemek, na kterém se stal údajný zázrak, koupili a postavili na něm provizorní svatyni. V listopadu 1975 Clemente oznámil, že ho Panna Maria a Ježíš Kristus vyzvali, aby založil nový katolický řád - Karmelitány Svaté Tváře. Byl tu však problém, kdo vysvětí jeho duchovní.
Řešení se jmenovalo Pierre Martin Ngô-Dinh-Thuc. Tento vietnamský arcibiskup žijící v italském exilu patřil mezi katolické konzervativce, kteří se nedokázali smířit s církevními reformami a ochotně poskytl Clementovi, Manuelovi a několika jejich stoupencům kněžské svěcení. Vatikán v tomto případě zareagoval bleskově. Vietnamského preláta i jím vysvěcené kněze exkomunikoval.
Clementovi to zřejmě příliš nevadilo. Během několika měsíců nechal vysvětit jednadevadesát biskupů, přičemž naprostá většina z nich se rekrutovala z obyčejných věřících. Byli však mezi nimi i katoličtí duchovní, kteří se zprotivili klatbě Vatikánu. Tou dobou se hnutí stále ještě považovalo za součást římskokatolické církve. Clemente čas od času prorokoval, že papež Pavel VI. brzy unikne ze spárů zkažené kurie a postaví se do čela pravých věřících.
Slepý papežV roce 1976 Clemente přišel během autonehody o zrak. Jeho vize to však jen posílilo. Nedlouho po havárii se mu údajně zjevil Kristus a naznačil mu, že právě on má být příštím papežem: „Ty budeš budoucím Petrem, papežem, který sjednotí víru a církev, kdo mocnou silou povede bitvu proti herezi. Po tvém boku stanou legie andělů.“ |
Když Pavel VI. v srpnu 1978 skonal, Clemente byl zrovna v Bogotě. Pochopil, že nastal jeho čas. Okamžitě se vrátil do Španělska a prohlásil se novým papežem. Žádné konkláve se nekonalo, na Svatý stolec ho podle něj dosadil sám Bůh. Clemente přijal jméno Řehoř XVII., římskou éru katolické církve prohlásil za ukončenou, Vatikán se podle něj přesunul do Andalusie. Vznikla nová katolická církev, celým jménem Santa Iglesia Católica Apostólica y Palmariana.
Svatý Hitler a Franco
Hlavní slovo v ní měli od začátku Clemente a Manuel, který se ujal funkce státního sekretáře. Clemente se nechal titulovat Nejvyšší kněz, Kristův vikář či Nástupce sv. Petra a nárokoval si naprostou neomylnost ve věcech katolické doktríny i duchovní nadvládu nad celým světem. Raketovým tempem jmenoval další a další biskupy, většina z nich se zpočátku automaticky stala i kardinály.
Působení Palmarské církve se neomezovalo jen na Španělsko. Řehoř XVII. vyslal své biskupy do Francie, Německa, Rakouska, Británie, Nigérie, USA, Kanady a mnoha zemí Latinské Ameriky. Řadu příznivců našel v Irsku, misionářské komunity v 80. letech zakládal i v Austrálii či na Novém Zélandu. V době největšího rozkvětu se k hnutí hlásilo asi 5 000 věřících.
Ultrakatolická sekta si vytvořila i své svaté. Celkem je jich více než 1 400 a najdeme mezi nimi například Franciska Franka, Kryštofa Kolumba, Evu Perónovou, zakladatele Falangy a frankistického mučedníka José Antonia Primo de Riveru či Adolfa Hitlera. Podstatnou část palmarských světců tvoří kněží a jeptišky zavraždění během španělské občanské války republikánskými jednotkami a irští katolíci, kteří zemřeli pro svoji víru rukou anglikánů.
Galerie palmarských světců: Evita, Franco a Hitler
Řehoř XVII. seděl na papežském stolci téměř třicet let. Jeho církev prošla během těch let několika otřesy. V roce 1997 veřejně přiznal, že porušil slib cudnosti, spal s palmarskými kněžími i jeptiškami, holdoval alkoholu a obžerství. O čtyři roky později vydal vlastní, pětisvazkovou verzi Bible, která měla na základě jeho vizí odhalit skutečný smysl biblických textů. Věřící dostali příkaz své staré Bible vyhodit a číst pouze palmarské vydání.
Mezi stoupenci i biskupy církve to vyvolalo vlnu kritiky, kterou se Clemente snažil potlačit exkomunikacemi. Příhodně se mu v té době také vrátily božské vize dokazující, že Ježíš Kristus a Panna Marie jsou na jeho straně. Hlásal, že stoupenci Palmarské církve sice představují menšinu katolíků, ale jen oni jsou skutečnými stoupenci Boha a bude jim dovoleno vstoupit na archu spásy, jejíž brány se pomalu zavírají.
Podívejte se na záznam Clementovy „vize“ z roku 2001:
Satan číhá všude
Clemente zemřel o Velikonocích 2005, jen několik dní před svým vatikánským rivalem Janem Pavlem II. Na papežský stolec usedl jeho věrný druh Manuel, kterého ještě během svého života jmenoval nástupcem. Petr II., jak si Manuel nechal říkat, vize neměl. Soustředil se především na utužování poměrů v církvi, ze které se za jeho vlády stala skutečná sekta.
ExkomunikaceClemente a jeho následníci reagovali na jakoukoliv kritiku exkomunikacemi. Religionisté spočítali, že ze 192 biskupů vysvěcených během necelých 30 let Řehořovy vlády bylo z církve vyloučeno či samo odešlo 133 duchovních. Exkomunikace a skandály vedly v posledních letech k značnému odlivu věřících i peněz. Podle odborníků se dnes k Palmarské církvi hlásí asi 1 500 až 2 000 věřících. |
Věřící vyzýval, aby přerušili veškeré styky se světem ovládaným ďáblem. Nesměli ani mluvit s příbuznými, kteří se nehlásí k palmariánům či byli z jejich řad exkomunikováni. Aby se nenakazili ohavným „morálním malomocenstvím bujícím ve světě“, měli zničit své televizory, videopřehrávače, mobilní telefony a počítače. Věřícím zakázal nosit džíny a bavit se s kýmkoliv, kdo není oblečen podle jeho striktních regulí.
Nebezpečí nepředstavovali jen odpadlíci, ale i vlažní věřící v řadách církve. Jejím členům vyjevil, že v roce 2000 se narodil Antikrist, který se po dovršení dvanácti let objeví na veřejnosti v přestrojení za Ježíše Krista. Toho se však Petr II. ovšem nedožil, rok před údajným Satanovým comebackem podlehl vleklé nemoci.
Jeho nástupcem se stal bývalý důstojník Ginés Jesús Hernándéz. Jako Řehoř XVIII. pět let kráčel ve stopách svých předchůdců, věřícím zakázal biograf či trika s krátkým rukávem a dštil oheň a síru na komunisty, svobodné zednáře a Bilderberg. O to více byly jeho ovečky překvapené, když letos v dubnu papežský stolec opustil a na veřejnost unikly informace o finančních machinacích církve.
Kufry plné peněz
Vyšlo tak najevo, že roční příjem Palmarské církve dosahoval až dvou milionů eur. „Ještě před rokem a půl jeden misionář přivezl z bavorského Augsburgu 500 000 eur. Lepicí páskou je měl připevněné na těle. Byly to peníze z prodeje domu, který patřil církvi. Já jsem svědek, to auto jsem řídil,“ popsal pro El País netradiční transfery peněz jeden z bývalých členů církve.
Exkomunikovaní biskupové promluvili o masivních daňových únicích, praní špinavých peněz a tajných schůzkách nejvyšších představitelů sekty s bankéři, ze kterých odcházeli s kufry plnými bankovek. „Když vycházeli z banky, neustále se dívali přes rameno. Vždy mi říkali, že mám jít poslední a hlídat peníze,“ svěřil se španělským novinářům José Carrasco, dříve známý pod jménem otec Dámaso.
Křesťanské sektySHILOH: Království biče a hladu SHAKEŘI: Oběti absolutního celibátu KULT DESATERA: Apokalypsa v kostele WARREN JEFFS: Prorok polygamie VÝCHODNÍ BLESK: Ježíš je Číňanka MOONISTÉ: Svatby i sex podle plánu DAVIDIÁNI: Ohnivá apokalypsa v Texasu CANUDOS: Archa spásy uprostřed pustiny |
Malá a poměrně neznámá sekta díky finančním darům a podezřelým praktikám nashromáždila pozoruhodné bohatství. Svého času vlastnila jen v Seville deset domů a v Palmar de Toya vystavěla honosnou katedrálu Korunované Panny Marie Palmarské, jeden z největších kostelů postavený ve 20. století ve Španělsku. Cena budovy skryté za vysokou zdí se odhaduje na 100 milionů eur.
Příběh Palmarské církve by mohl působit jako vtip. Sekta však za sebou nechala řadu zničených životů. Exkomunikovaní věřící, kteří léta žili podle radikální doktríny, trpí psychickými problémy, zažívají úzkostné stavy a propadají drogám. „Mladí lidí, kteří se dostanou ven, se cítí ztraceni. Mají problémy s identitou. Emocionálně je zneužívali a vymývali jim mozky, aby žili v hrůze ze Satana,“ říká psycholog Manuel Perlado.
V čele sekty dnes stojí nový papež Petr III. Svého předchůdce viní, že církvi ukradl dva miliony eur a BMW X6, které sloužilo jako papamobil. Bývalý Řehoř XVIII. se Svatým stolcem sídlícím pod žhavým andaluským sluncem válčit nechce. „Dokud mě nechají na pokoji, tak jim nebudu dělat problémy,“ vzkazuje ze svého úkrytu nedaleko Granady.
