„Nech ji o hladu, alespoň se nepo....,“ řekla sestra v LDN

V léčebně pro dlouhodobě nemocné se roznášejí obědy. Všimnu si, že jedna z pacientek jídlo omylem nedostala, a upozorňuji na to sanitářku. "Nech to bejt, aspoň se nám z toho nepo....," zmrazí mě nečekanou odpovědí. Další reportér MF DNES po pěti měsících znovu testoval, jak to vypadá v léčebnách pro seniory.

Reportér Jakub Ghanem se nechal zaměstnat v mladoboleslavské LDN. Zjistil, že pacientům někdy nedají ani najíst. | foto:  Radek Cihla, MAFRA

Nechal jsem se na oddělení LDN v Mladé Boleslavi zaměstnat jako sanitář, abych zjistil, zda se po pěti měsících od první reportáže, kdy MF DNES upozornila na obrovské chyby v jednom pražském zařízení, něco změnilo. - čtěte Za zdmi LDN je pacient nula, zjistil reportér MF DNES

Popsaná situace dokládá, že záleží na konkrétních zdravotnících. Sestry se totiž jinak k pacientům zpravidla chovaly velice hezky a ohleduplně. Ale bohužel ani v Boleslavi se někteří nemohoucí pacienti nemohli dovolat pomoci, protože nedosáhli na alarm, kterým se přivolávají sestry.

Reportáž MF DNES

Reportér MF DNES Jakub Ghanem pracoval jako sanitář od 1. do 5. prosince v LDN v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. Jaké chyby odhalil:

1. Jedné pacientce vůbec nedali oběd. Dlouho také zůstala bez pití.

2. Hlásiče, jimiž se přivolává personál, byly mimo dosah několika pacientek.

3. V kartách pacientů chyběly po noční informace o příjmu tekutin.

Na tuto chybu reportéři upozornili už v létě a čtenáři potvrdili z vlastní zkušenosti, že se tak děje i v mnohých dalších léčebnách. Všiml jsem si také toho, že někteří zdravotníci špatně zapisovali, kolik tekutin pacienti vypili.

Přes dveře zavřeného pokoje se opakovaně ozývá volání: "Sestřičko, sestřičko, sestřičko...!" Téměř nepohyblivá pacientka ležící na oddělení pro dlouhodobě nemocné mladoboleslavské nemocnice se tak snaží přivolat pomoc.

Přijdu do pokoje a vidím, že pacientka marně volá, protože má žízeň. Ale hlásič, jímž by si mohla přivolat sestru, je příliš daleko, aby na něj z postele dosáhla. Zvonky, často jediný dorozumívací prostředek pacientů, jsou po celý týden mimo dosah dalších tří pacientek, z nichž jedna ho u postele nemá vůbec. Celkem se tu na oddělení léčí dvacet lidí.

Bez pití i bez oběda

Pro zmíněnou pacientku bez zvonku to je špatný den. Pití se nakonec sice dočkala, ale oběda vůbec ne. Když v poledne po obědě obcházím pokoje, vidím ji, jak sedí před prázdným stolkem. Jdu proto upozornit kolegyně, že na ni asi zapomněly.

Jako první potkávám sestru Janu a sanitářku Líbu. "Tady paní nedostala jídlo," říkám jim. "Tak to nech bejt," zmrazí mě obě nečekanou odpovědí. "Jak to, nech to bejt? Přece ji nenecháme o hladu," namítám. "Fakt na to kašli, stejně už jídlo odvezli," ujišťuje mě Jana.

Bezmocná žena, kterou jsme do křesla museli odnést a nedokáže ani souvisle mluvit, má zůstat o hladu? "Dáme jí něco z ledničky, je tam toho plno na svačinu," navrhuji alternativu. "A objednal jsem si oběd, mohl bych jí dát svůj," dodávám.

"Nech to bejt," slyším znovu, tentokrát od Líby. "Aspoň se nám z toho nepos....," šeptá.

V mladoboleslavské LDN jsem pracoval jako sanitář první prosincový týden. Moje služba většinou znamená přebalování, převlékání postelí, dezinfekci lůžek a jejich okolí a přenášení pacientů. Tato léčebna na sebe nechvalně upozornila loni, od kdy čelí vyšetřování, že špatně dávkuje léky pacientům.

Nic takového MF DNES nemohla reportáží zjistit, zaměřila se na přístup personálu. Kromě pití a oběda byly další chybou neúplné záznamy o tom, kolik pacienti vypijí tekutin. V případě starých lidí mimořádně důležitá věc.

Kolegyně, které se mnou ve středu ráno nastoupily na směnu, si stěžovaly, že předchozí služba zápisky odflinkla. "Buďto se na to vykašlali, nebo jim nedávali napít," zlobila se na své spolupracovníky sanitářka Líba.

Personál: Zůstat tu nechceme

Mladoboleslavská léčebna má stejný problém jako většina ostatních: kvůli malým platům nedostatek zkušeného personálu. Málokdo tu dlouho vydrží. Jen v týdnu, co tady pracuji, opouští léčebnu dva šikovní a slušně vystupující sanitáři. Jiná sanitární sestra si svůj odchod prozatím rozmyslela, nicméně ke konci ledna dává výpověď i lékařka-internistka.

Na otázky ohledně působení v nemocnici odpovídají i ostatní shodně: Tady rozhodně zůstat nechceme! "Zítra tu zase budeme jenom dva. Pacienti byli zvyklí, že s nimi cvičíme dvakrát či třikrát denně, a teď to jde do kytek," stěžuje si rehabilitační pracovník.

"A někteří jsou při sobě a ptají se proč. Co jim na to mám říct?" dodává rezignovaně. Zvláštní je, že kromě popsaných extrémních prohřešků se jinak celý týden personál choval k pacientům dobře, řekl bych naprosto vzorně. Když třeba jedna pacientka použila tlačítko alarmu jen proto, aby mohla oznámit, že se probudila. Sestra Lenka to přešla s úsměvem.

Jsou jako malé děti

Podobně nad věcí byla i Daniela. To když si jedna z pacientek bezmyšlenkovitě sáhla do pleny a její obsah otřela do čistě povlečené postele. Pro Danielu to znamenalo práci navíc. Přesto i ona zareagovala profesionálně.

"Vy jste dávala ruku, kam jste neměla, že? To je hrozné, jako malé děti," zlobila se naoko. Poté starou paní umyla a beze slova převlékla celou postel.

Před koupáním jediného "pánského" pokoje mě sestra Lenka upozornila: "Tohle jsi ještě neviděl. Jestli to nesneseš, jdi radši pryč." Zůstal jsem. Jednoho z mužů jsme svlékli a místností se rozlil silný zápach, který i navzdory překrytému nosu a ústům vyvolával nutkání ke zvracení.

Pacient měl na nohou od půlky stehen až k rozkroku obří rakovinný nádor. "Pán je tady na dožití. Až mu nádor prožere tepnu, vykrvácí," vysvětlila mi později sanitářka Daniela.

Sestra: Někdy se stane chyba

Staniční sestra Mojmíra Heřmanová z mladoboleslavské LDN zlehčuje závažnost chyb, které MF DNES odhalila.

MF DNES zjistila, že při jedné noční není v kartách pacientů zapsaný příjem tekutin. To je velmi závažná chyba.
Mohlo dojít k této chybě, ale vede se ještě druhý zápis, takže sestra mohla zápis provést ještě do jiné tabulky, která je v sesterně. Je možné, že v něm to bylo. Kdyby opravdu nebyli pacienti napájeni, zjistil by to při vizitě lékař, že jsou dehydratovaní. A k něčemu takovému nedošlo.

Stává se tohle často?
Ne, lékaři pitný režim velice bedlivě sledují.

Ale když není pití zapsané v tabulkách, nedá se objem vypitých tekutin dosledovat.
V noci je u pacientů jen jeden sanitář a jedna sestra, může se stát, že dají napít a spěchají k dalšímu pacientovi, takže to do karty nezapíší.

Další nedostatek, který náš reportér odhalil, je to, že nejméně čtyři těžce nemocní pacienti nemají na dosah tísňový hlásič, kterým by si mohli přivolat pomoc.
Někdy se stane, že se manipuluje s postelí, a pak mohou být hlásiče mimo dosah.

To však je zásadní chyba.
Máme tam i pacienty s diagnózou demence, kteří nedovedou ani pochopit, k čemu ten zvonek slouží a jak se používá. Nemůžete takhle striktně říci, že nemají zvonítko na dosah.

Podle geriatrů musí být tísňový hlásič automaticky u každé postele na LDN, ať je diagnóza jakákoli.
Co vám na to mám říct, je to samozřejmě chyba.

Jak sledujete u pacientů příjem potravy?
Pravidelně k nám dojíždí nutriční terapeut, protože si uvědomujeme, že příjem jídla a pití je u starých lidí problém.

Během týdne v LDN jsme zjistili, že nejméně jedna pacientka nedostala oběd, což sanitářka komentovala slovy: „Nech to bejt. Aspoň se nám z toho nepo....“
Kolegyně, která u tohoto případu byla, mi řekla, že se za pacientkou vrátili a stravu jí podali.

Podle svědectví mého kolegy žádné jídlo nedostala.
Proč to kolega neřešil se staniční sestrou? Já vám to nemusím věřit.

On na to sestru upozornil.
Upozornil na to sestru Janu, to je sestra bez registrace, vlastně jen taková lepší sanitářka. On se měl obrátit na staniční sestru.

Když u vás pracují lidé jako sestra Jana, může se chyba kdykoli opakovat.
S těmi sanitářkami jsme mluvili, ale ony to popírají. Takže je to tvrzení proti tvrzení. Pracovat v LDN zrovna není lákavé, nemáme moc možností výběru personálu.

To však nemůže znamenat, že péče není poskytována řádně a správně.
V minulosti jsme dokonce propustili personál, který práci nezvládal.

ONDŘEJ ŠŤASTNÝ, MF DNES