Představitelé ostravského Dopravního podniku dokonce tvrdili, že se na jednokolejce doposud žádná nehoda nestala. Příběh popsala až švagrová tehdy osmadvacetileté řidičky tramvaje, která nehodu způsobila a která už nežije.
"Když jsem to slyšela, hodně jsem se rozzlobila. Není to pravda a já jsem svědek," řekla Petrovská dnes ČTK s tím, že to byl hlavní důvod, proč se ozvala a událost připomněla.
"Snažíme se zjistit od historiků a pamětníků, zda k podobným incidentům v minulosti došlo," řekl dnes ČTK František Kořínek, který je pověřen vedením společnosti.
Dodal, že v té době byly všechny tratě mimo centrum Ostravy jednokolejné a nehoda se pravděpodobně stala na dnes už neexistujícím úseku tratě linky číslo 5.
Tragická nehoda se na jednokolejce stala i letos 11. dubna. Mladý řidič Petr Hroch vjel se soupravou na trať, aniž počkal na křižování s protijedoucí tramvají. Při následném střetu zemřeli tři lidé. Policie řidiče obvinila z obecného ohrožení. - čtěte Tramvaják poprvé promluvil
Opakuje se stejná chyba řidičů
Řidička tramvaje před 39 lety udělala stejnou chybu jako Hroch. Nepočkala na křižování s protijedoucí tramvají. Vyjela na jednokolejku a když druhý stroj spatřila, už nestihla zabrzdit.
"Zase se najde jeden viník. Už dávno se mělo něco udělat, vymyslet - signalizace a další věci," řekla Petrovská Českému rozhlasu Ostrava, který jako první v archivu spis k nehodě vypátral.
Na nehodu své švagrové nyní s manželem Petrovská vzpomíná často. "Utrpěla otevřenou zlomeninu kotníku. Dlouho byla v nemocnici a vyšetřování se taky táhlo. Pamatuji si, že na Silvestra v roce 1973 k nám přišla s tím, že má nastoupit do výkonu trestu. Prosila manžela, aby to oznámil tchyni. Neměla sílu udělat to sama," uvedla Petrovská.
Podle prvního rozsudku řidička do vězení přitom neměla jít. Soud jí udělil podmíněný trest. "Vznikla ale velká škoda na socialistickém majetku. Bylo to 120 tisíc korun. Proto jí trest po odvolání zpřísnili," řekla.
Dodala, že švagrová v opavské věznici dva roky nestrávila. "Zachránila ji amnestie. Myslím, že ji udělil prezident Ludvík Svoboda k výročí Vítězného února," vysvětlila Petrovská.
Po návratu domů už řidička u Dopravního podniku nepracovala. Našla si místo dispečerky u záchranné služby. Nehoda, soud a vězení poznamenaly její život a vztahy k rodině. S matkou se údajně už nikdy nesmířila.
"Když jsem viděla toho pána Hrocha, bylo mi ho líto. Taky jeho rodiny. Mladý kluk, který mohl žít normální život," řekla.
Pozastavuje se nad tím, že čtyři desítky let staré neštěstí nikoho nepřimělo k tomu, aby jednokolejnou trať lépe proti selhání lidského faktoru zajistil. Diví se i tomu, že to Dopravní podnik neudělal ani loni, kdy proti sobě kvůli chybě řidiče tramvaje vyjely dvakrát. Naštěstí se ale nesrazily. "Zaměstnavatel má přece povinnost chránit své zaměstnance a taky cestující," zakončila Petrovská.
Postup Dopravního podniku nyní zkoumá Drážní inspekce. Podle ní dopravce pochybil, když loňské události neřešil, a do konce týdne zahájí správní řízení. V něm může udělit až desetimilionovou pokutu.
