Na první pohled bizarní propojení dvou velkých světových problémů dává při bližším zkoumání smysl. Dobře ho lze ilustrovat na snižování počtu ryb zapříčiněného extenzivním rybolovem. Populace žádaných ryb řídnou a například rybáři z jihoasijských regionů za nimi musejí stále častěji plout i stovky kilometrů. S vyššími náklady na plavbu však majitelům rybářských lodí chybí peníze na najímání placených dělníků.
Moderní otroctvíOrganizace Walk Free za oběti moderního otroctví považuje oběti nucených sňatků, obchodu s lidmi a ty, kteří do otroctví spadli kvůli dluhům (více o problematice moderního otroctví se dočtete zde).  |
A v tomto okamžiku přichází do hry výše zmíněné otroctví. Placené rybáře totiž nahrazují moderní otroci z Barmy, Kambodže a Thajska. Ti s falešnou vidinou peněz a stálého zaměstnání opouštějí své domovy. Jakmile však jednou nastoupí na rybářskou loď, stanou se z nich moderní otroci. Na moři tráví dlouhé měsíce v extrémních podmínkách. Běžně pracují až 20 hodin za den. Slíbené výplaty se nikdy nedočkají. Otroky se v posledních letech běžně stávají i děti (více o práci moderních otroků na rybářských lodích ve vodách u pobřeží Asie se dočtete zde).
„Existuje přímá vazba mezi nedostatkem lovených zvířat, požadavky na pracovníky a dramatickým nárůstem moderního dětského otroctví,“ uvedl podle serveru BBC profesor Justin Brashares, který studii vedl. „Mnoho komunit závislých na přírodních zdrojích nemá ekonomickou kapacitu na najímání dělníků a místo toho volí levné otroky. V mnoha oblastech to pak vede ke kupování dětí jako otroků,“ dodává. Podobný scénář se stále častěji objevuje i v afrických zemích.
Nedostatek ryb a počátky pirátství v Somálsku
Svůj otisk má ubývání rybích populací i v nárůstu pirátství u pobřeží Somálska. Ne nadarmo se somálští piráti holedbají, že vždy byli jen obyčejnými rybáři. Tak tomu v minulosti opravdu bylo. Když se však do jejich revírů začínali stahovat lovci ryb z jiných regionů, vzali do rukou zbraně a snažili se je vytlačit násilím.
Vedlejší produkt jejich konání však o pár let později přidělal vrásky na čele nejedné firmě zajišťující v tomto regionu lodní dopravu. „Naneštěstí si část tamní komunity řekla, že je výkupné za zajaté lodě uživí mnohem lépe než rybaření,“ vysvětluje Brashares.
Studie však ukazuje i možná východiska ze současného růstu počtu moderních otroků. Jednou z variant je například přidělení konkrétních lovišť vybraným rybářům, čímž by se zabránilo masivním nájezdům velkého množství lodí do společných lokalit. Rybí populace by tam měly dostatečný čas na reprodukci, lov by byl levnější a majitelé lodí by si mohli najímat placené dělníky. Jako příklad dávají systém rybolovu na ostrovech Fidži, kde jsou vody rozparcelovány právě do takových jednotlivých revírů (vše o tamním systému rybolovu si můžete v angličtině přečíst zde).
„Nejdůležitější poznatek z této studie je podle mého názoru fakt, že bychom měli lépe pochopit faktory navazující na úbytek rybích populací a další divoké zvěře na lokální úrovni,“ potvrzuje závěry studie doktorka Meredith Goreová z Michiganské státní univerzity.
V otroctví jsou lidé drženi podle průzkumu organizace Walk Free nejčastěji na jihu a jihovýchodě Asie a ve střední Africe. Nevolnictví se výrazně vyskytuje i v Rusku, kde v něm žije přes půl milionu lidí. Nejvíce otroků žije s velkým odstupem v Indii, na druhém místě je Čína se třemi miliony nevolníků a na třetím pak Pákistán se dvěma miliony. Procentuálně nejvíce otroků žije v Mauritánii, představují až čtyři procenta populace. Na druhém místě se podle tohoto kritéria umístilo Haiti a na třetím Pákistán (více o statistice moderního otroctví čtěte zde).
