Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Syny mi zakázali i obejmout, říká Češka, která v Norsku bojuje o děti

  19:50aktualizováno  19:50
Eva Michaláková přišla v Norsku o děti kvůli podezření na násilí v rodině a zneužívání chlapců. Podle ní šlo však o omyl, který policie následně vyvrátila. Přesto o děti bojuje už více než tři roky. V rozhovoru pro iDNES.cz popisuje tvrdé podmínky, které jí pro kontakt se syny nastavily norské úřady.

Eva Michaláková se svými dětmi na archivním snímku. | foto:  foto: Archiv Evy Michalákové

Už víte, kdy se uskuteční schůzka mezi vámi a zástupci norského úřadu na ochranu dětí nazvaného Barnevern?
Ne. Navrhovali jsme prosincový termín, který se hodil mně, právním zástupcům i politickým představitelům, kteří jsou do toho zainteresovaní. Advokátka se pokoušela dovolat na Barnevern, ale nebrali jí telefon. Později jí řekli, že paní, která má případ na starosti, je nemocná a aktuální informace od nich je taková, že případ převzala jiná pracovnice Barnevernu.

Co budete projednávat?
Na schůzce chtěli projednat to, že se jim nelíbí medializace případu, to, že jsem zveřejnila fotky dětí. Vyhrožují mi adopcí a používají proti mně i to, že jsem odmítla do rukou pracovníků Barnevernu vydat cestovní pasy dětí.

Považujete riziko adopce chlapců za reálné?
Ano, bohužel. Považuji za reálné všechno, protože už jen to, že mi lidé na internetu radili děti unést, vedlo k tomu, že mě na popud Barnevernu kontaktovala norská policie a můj advokát, pan Hasenkopf, musel učinit prohlášení, že únos neplánuji.

Co by to znamenalo? Přišli by chlapci o české občanství?
To nevím. Ví to mí právní zástupci. Já se o tom neodvažuji mluvit. Jistě by to ale znamenalo větší zkomplikování případu.

Děláme, co můžeme

České úřady se hájí, že vyvíjejí řadu aktivit v případu Evy Michalákové. 

Z naší iniciativy oslovila v této věci norskou dětskou ombudsmanku i česká veřejná ochránkyně práv a svůj norský protějšek, norskou ministryni pro děti, rovné příležitosti a sociální začleňování, také ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Vedle toho probíhá dlouhodobě rovněž řada aktivit Ministerstva zahraničních věcí a našeho velvyslanectví v Oslu,“ uvedl Zdeněk Kapitán, ředitel Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Rád bych ujistil veřejnost, že věci se velmi intenzivně zabývá jak Ministerstvo zahraničních věci společně s ministerstvem práce a sociálních věcí, tak Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Intervenuje jak ministr zahraničí, tak i předseda Poslanecké sněmovny. Osobně jsem se sešel s dědečkem dětí panem Pavelkou. V nejbližších týdnech chci písemně oslovit i norskou předsedkyni vlády Ernu Solbergovou,“ uvedl pro iDNES.cz premiér Bohuslav Sobotka. Sdělil také, že kauzu norských dětí považuje za velmi závažnou. „Jedná o závažnou mezinárodní záležitost,“ říká také státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

Vyjádření českých úřadů najdete zde.

Česká televize oslovila také norskou velvyslankyni v Česku Siri Ellen Sletnerovou. „Barnevern jedná pouze na základě právního systému, který řídí jeho jednání. Pokud existuje podezření na nějaký druh zneužití nebo na špatné zacházení s dětmi, vždy se budou snažit podporovat rodinu doma. Odebrání dětí z rodiny je vždy to úplně poslední řešení,“ řekla ČT velvyslankyně v pořadu 168 hodin. Informace k případu bratrů Michalákových odmítla komentovat s tím, že ji zavazuje mlčení. 

Jak snášíte to, že děti u sebe nemáte už déle jak tři roky?
Pro člověka, který to nezažil, je to nepředstavitelné. Život bez dětí je hodně těžký. Po určité době začne sice ten rodič znovu žít, pořád ale vedle sebe cítí ten prázdný prostor, který zaplňovaly děti. Člověk cítí, že nežije naplno.

Kolikrát jste syny za tu dobu viděla?
Velice málo. Ze začátku to bylo jednou či dvakrát do týdne, pak se to snižovalo a jednu dobu jsem je neviděla přes rok a půl. Mezi soudními rozhodnutími byly i takové, že jsem děti neměla možnost vidět vůbec. A vlastně i když děti vidím, tak se nemůžeme chovat uvolněně, protože během celé schůzky jsme sledováni dvěma pracovnicemi Barnevernu, případně tam bývají i další pracovníci, kteří schůzku posuzují. Představte si tedy situaci, že děti přijdou za svojí matkou a u toho jsou cizí lidé, kteří si zapisují veškerá podezřelá prohlášení, chování dětí i vás. Nejde chovat se přirozeně. Já i děti cítíme napětí, nejsme uvolněni.

Místo a termín schůzek navrhuje Barnevern?
Ano. Místo setkání je většinou ta jejich, jak říkají báze. To je malý domek, kde jsou dva nebo tři pokoje. V jednom je stolní fotbal, v rohu je naházeno několik knížek a nějaké hračky. V dalším pokoji je televize a DVD přehrávač, stůl, židle. V tomto prostředí potkáváte děti. A u toho většinou jedna pracovnice Barnevernu sedí v jednom rohu pokoje, druhá naproti v druhém rohu. Když někdo řekne něco, co se jim nelíbí, začnou na sebe mrkat nebo mávat. Zapisují si to na papírky. Má iniciativa schůzek na jiném místě bývá většinou zamítnuta.

Omezují nějak podobu setkání?
Ano, například v tom, že nesmím iniciovat objímání dětí. Chtějí, aby ta iniciativa přicházela od dětí. Ale matky ví, že jsou to rodiče, kteří chovají lásku k dětem, a i když dítě zlobí, chtějí si jej přivinout k sobě, ukázat mu lásku a to, že o něj stojí. Dát mu najevo pocit bezpečí. Když jsou děti tak dlouho beze mě a od pěstounů či pracovníků Barnevernu slyší o mně či exmanželovi, že jsme zlí, neví, co si mají myslet. A když přijdou na schůzku a já jim neřeknu, že je mám ráda, neobejmu je, tak mohou být zmatené a nejisté, co si o mně mají myslet. 

Zeman: Jsem připraven intervenovat

Jaká další omezení přicházejí?
Třeba přes rok a půl jsem nedostala žádné nové fotky dětí. A když jsem to přednesla na schůzce s Barnevernem, řekli mi, že si děti fotím dost na schůzkách. A vzhledem k tomu, že jsem fotky dala médiím, zakázali mi je na dalších schůzkách fotit. A to je jen špička ledovce. Člověk nesmí na schůzkách třeba slzet nebo brečet, protože Barnevern řekne, že matka svým pohledem a pláčem vzbuzuje pláč u dětí. Schůzky jsou tedy jen, co se týká emocí, přetvářkou.

Jaký vztah máte nyní se svými syny?
Člověk je zraněný, cítí v sobě bolest. Nemohu s dětmi jednat, jak bych chtěla, nemohu jim vyjádřit, že je mám ráda. Děti také nemohou mluvit otevřeně. Pokud se mě zeptají na něco z minulosti, na společný život, fotky z něj, tak mě Barnevern zastaví, nemám právo o tom mluvit.

Případ bratrů Michalákových

Denis a David Michalákovi se narodili v Norsku v letech 2005 a 2008. Jejich rodiče i oni mají ale české občanství.

Úřady děti rodičům odebraly v květnu 2011 s tím, že mají podezření na násilí v rodině a pohlavní zneužívání. Podle matky dětí Evy Michalákové místní policie uzavřela vyšetřování s tím, že k ničemu takovému nedošlo. S touto verzí pracují i české úřady, například Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Děti skončily u pěstounky a matka je zpočátku mohla vidět jednou za 14 dnů. Soudy jí ale postupně kontakt prodlužovaly a nyní děti může vidět dvakrát ročně vždy na dvě hodiny. Loni úřady obě děti rozdělily, nyní jsou každý v jiné pěstounské rodině.

Jakou cítíte či necítíte podporu ze strany českých úřadů?
Jediná podpora byla z ambasády. Ti mně nabídli, abych se před schůzkou s Barnevernem dostavila na ambasádu, kde se na něčem domluvíme. Ale já nevím, co mají na mysli, ani o čem máme diskutovat. Čekala jsem od ČR, konkrétně od Ministerstva zahraničních věcí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí i ambasády mnohem větší zainteresovanost. Myslím, že ČR by se měla zapojit do diplomatických jednání s Norskem a tlačit více na norské úřady. V tomto směru bych chtěla poděkovat paní doktorce Jitce Chalánkové, panu Tomáši Zdechovskému a Petru Machovi, kteří případ dostali mezi širší veřejnost.

Sbírají se petice pod podpisy, je otevřený účet na právní služby. Je to pro vás důležitá podpora?
Pro mě je podpora z ČR skutečně důležitá. Advokátské služby v Norsku jsou finančně náročné a já míním peníze použít prostřednictvím mých právních zástupců. Chci hrát čistou hru a čerpat je na základě faktur, které půjdou přes advokáta. 

Jaká je pro vás momentálně právní situace? Jaké kroky můžete dělat?
Mohu vznést novou žádost u soudu. To jsem zatím ještě neudělala, protože advokátka, která případ měla na starosti, se mi svěřila, že nemá zkušenost s mezinárodním právem na takovéto úrovni, proto jsme se dohodly na ukončení spolupráce. Případ si převzala nová advokátka. Ta se nyní seznamuje s případem a budeme podávat novou žalobu.

Aby vám soud svěřil děti do péče?
Ano. Ale tyto žaloby, to znovupodání nemá v Norsku moc velkou úspěšnost. Většinou to končí tak, že vyhrává Barnevern. 

Fotogalerie

Policie podle dostupných informací vás ani bývalého manžela neobvinila z údajného násilí v rodině či sexuálního zneužívání dětí. Jak si vysvětlujete, že děti tedy dosud nemáte u sebe?
Ráda bych na tuto otázku sama znala odpověď. Podle toho, jak sleduji jednání Barnevernu, ať člověk pro svoji obranu dělá cokoliv, vždy si najde tento úřad něco, čím se snaží člověka potopit.

Myslíte, že by se vám to stalo, pokud byste měla norské občanství?
Myslím, že taková situace by se mi mohla stát i tak. Mám mezi známými Nory, kterým se toto stalo. A to nejsou žádní nevzdělaní lidé, ale lidé z normálních rodin, kteří mají zaměstnání. Tady v Norsku stačí velmi málo.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.