"Rozdíly mají logiku. Musel jsem zohlednit odlišnou situaci rodin," říká šestatřicetiletý soudce.
Podle vás jsou Brožovi spoluzodpovědní za pozdní odhalení záměny. Proč?
Zbytečně otáleli. Už v dubnu roku 2007, když panu Brožovi přišly výsledky testu DNA a paní Trojanová se dušovala, že byla věrná, přišla na přetřes možnost záměny. Oni s tímto podezřením adekvátně nenaložili. Opožděně zjištěná pravda byla pro všechny bolestivější.
Copak nelze chápat, že rodina vykolejená podezřením z nevěry nepostupuje zrovna "akčně"?
Podle znalců jsou to normální osobnosti s průměrnou asertivitou. Trojanová mohla jít hned na testy mateřství či se obrátit na orgány státu. Namísto toho se v napjatém ovzduší ještě víc upnula k dítěti. Ona skutečně utrpěla nejvyšší újmu, ale z právního hlediska si za to trochu může sama.
Jaroslava Trojanová a Libor Broža s dcerou Nikolou Verunkou (vlevo) a manželé Jaroslava a Jan Čermákovi s dcerou Veronikou Nikolkou.
Ale nebýt Brožových a jejich konfliktů kolem otcovství, záměna zůstala neodhalena. Nejste vůči nim trošku zaujatý? Proč Libor Broža dostal jen 350 tisíc?
I znalci řekli, že míra utrpení zúčastněných není stejná. Pan Broža z celé situace jako jediný profitoval. Našel vlastní dítě a byl vyloučen z traumatu volby.
Vy jste mu ale přičetl k tíži další věci. Co je špatného na tom nechat si při pochybnostech dělat testy DNA?
Protiprávní je, že to udělal bez vědomí partnerky. Možná teď mluví jinak, ale on pak i žalobou řešil to, aby neplatil na cizí dítě.
Brožovi a Trojanové ve vašich očích přitížilo, že prodali své trauma médiím. Není to příliš silné slovo?
Jejich vystoupení ve zpravodajství nelze nic vytýkat, to bylo ku prospěchu věci – v mnoha nemocnicích se zpřísnila opatření, ale u Brožových šlo o byznys. Opakovaně své trauma prodávali a některé honoráře navíc soudu nepřiznali.
Nikolce jste přiřkl 300 tisíc, Verunce jen polovinu. Je vůbec možné takto přesně rozlišit míru traumatu?
Ano, a to i znalecky. Nikolka šla takříkajíc z bláta do louže, z emočně konfliktního prostředí u Brožových do rodiny Čermákových, kteří spadli do manželské krize. U Verunky tomu bylo naopak, pro Brožu a jeho rodinu je teď vším. I proto hrozí Nikolce větší rizika.
Oproti požadovaným 12 milionům jste přiznal celkem 3,3. Není to na naše poměry i tak velká částka, třeba ve srovnání s odškodným za smrt či trvalé následky po nehodě?
To srovnání kulhá. Tady nelze operovat mechanickým porovnáním. U zásahu do práva na rodinný život se vždy jedná o psychickou újmu. I ona má v tomto případě trvalé následky, protože život obou rodin už nikdy nebude jako předtím.
Já jsem do celkové částky promítl i zavinění nemocnice, což Ústavní soud požaduje, v soudní praxi je to však určitý průlom. Nikdy jsem se nesetkal s takovou sérií hrubých nedbalostních chyb a je zapotřebí, aby to nemocnice pocítila.
Nenapadlo vás, že můžete mezi obě rodiny, které přece budou v kontaktu, těmi rozdílnými částkami vrazit klín?
Ale napadlo, jenže takhle může uvažovat psycholog. Ne právník.
Záměna dětíV třebíčské nemocnici se 9. prosince 2006 narodily dvě dívky. Personál je omylem zaměnil. Libor Broža si po několika měsících nechal udělat testy DNA. Podezření se potvrdilo – Nikolka není jeho. Záhy se našli praví rodiče. Jaroslava Čermáková s manželem vychovávali "cizí" dceru Verunku. Právě Čermákové soud přidělil nejvíce – milion korun – výměnou dětí podle něj bez vlastní spoluviny velmi trpěla. |
