Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ANIMÁTOR: Lančmít už Češi na hotelu nesmaží. Hlášky z filmů pobaví vždy

  9:13aktualizováno  9:13
Práce animátora, jehož úkolem je bavit hosty na rekreaci, není jedna dlouhá dovolená. „Když po čtyřech měsících odlétám z destinace, tak ještě v letadle, když pospávám, tak všude slyším a vidím děti. Je to psychicky náročné,“ říká animátor Tomáš Polanský. Turista z Česka se prý často pozná od pohledu.

Animátor Tomáš Polanský | foto: archiv T. Polanského

Letní měsíce trávíte jako animátor v luxusních letoviscích na plážích, u bazénu, na výletech. Je pro vás práce něco jako dlouhá dovolená?
To si právě mnoho lidí myslí, že to je krásná dovolená. Já to ale za dovolenou nepovažuji. Je to práce s hezkými benefity, ale stále práce.Máme na starosti především dětský klub, což znamená velkou zodpovědnost. Kromě toho asistujeme lidem na recepcích a pomáháme s komunikací hostům, kteří neovládají cizí jazyk. Staráme se tedy o klienty naší cestovní kanceláře, což jsou v drtivé většině Češi. Tu a tam je i nějaký slovenský klient, jinak je cizinců úplné minimum.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Letos pracujete na řeckém Zakynthosu. Kde všude jste působil předtím?
Byl jsem několikrát v Turecku, loni na Rhodosu a v zimě, když jsou v Čechách jarní prázdniny, jsem byl na Grand Canarii. Nejvíc se mi líbilo v Turecku, asi díky pracovním podmínkám. Hotely tam jsou obrovské komplexy, které nabízí velká prostranství, zahrady, vybavení, zázemí. Velmi se mi tam taky líbil servis. Zároveň byla i spousta věcí k vidění - památky, zajímavá místa, kam se člověk může podívat, když má jednou týdně volno.

Bydlíte v hotelu s turisty?
Letos bydlíme na hotelu, ale ne v pokojích pro hosty. Je to zvláštní barák pro zaměstnance, hlavně animační týmy a lidi z kuchyně. Ještě se mi nikdy nepovedlo bydlet na hotelovém pokoji pro klienty. Ubytování máte spíš skromné. Já jsem ale spokojený, nejsem náročný. Kolegyně mají občas problémy s čistotou, tu a tam se totiž objeví třeba ještěrka. Je pravda, že si nežijeme jako na zámku. Na druhou stranu, my stejně nemáme mnoho času, který bychom trávili na pokoji. Většinu času jsme někde po hotelu, v klubu, někde běháme a pomáháme. Na pokoj se dostaneme až večer.

Když tedy máte volný čas, jak ho trávíte?
Během pracovních dnů po práci jdeme na pláž, zaplavat si, vypnout. V poslední době je opravdu velké vedro, takže si jen lehneme a spíme. Když máme celodenní volno, tak se snažíme jezdit na výlety, abychom zemi poznali a co nejvíc ji procestovali, když už tu jsme.

Co když máte špatnou náladu a musíte přesto bavit hosty? Jak to zvládáte?
Špatnou náladu mít nesmím. Je to těžké, člověk někdy vyjde z pokoje a je ospalý, nebo se něco stane a nechce se mu, těší se, až si zase lehne a zaspí to. Ale je dobré, že jsme v týmu dva, takže chvilku animaci může táhnout ten druhý a časem se to srovná. Špatná nálada odejde. Také záleží, jací jsou hosté. Ti, co se s námi chtějí bavit, mají většinou pozitivní náladu. Člověk se tak brzy dostane do normálu a svoje strasti nechá za sebou.

I když jste v pohodě, není někdy unavující stále juchat s turisty?
Letos jsem to ještě nepocítil, ale je pravda, že dříve jsem měl trochu problém s tím, jak se turnusy mění. Člověk vypráví lidem ty samé historky, témata jsou často stejná, lidé se ptají na to samé. Takže to je možná trochu únavné. Ale jinak ne, jsem rád, když si večer můžu s někým sednout, popovídat a netrávit čas stereotypně.

Pracuje animátor celoročně?
Mám kolegy, kteří jsou schopni jezdit celoročně. Egypt, Dubaj a podobné lokality se totiž jezdí na delší dobu. Pro mě je to každý rok sezónní práce přibližně na čtyři měsíce.

Tomáš Polanský

Narodil se roku 1988 v Písku. Vyrůstal ve Vodňanech, kde chodil na základní a střední školu. Na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích vystudoval obor Pedagogika volného času. Jako animátor působí pro cestovní kancelář Fischer od roku 2010.

Co děláte mimo sezónu?
Doteď jsem studoval pedagogiku volného času. Vždycky jsem se snažil všechny povinnosti a zkoušky stihnout během prvního týdne zkouškového, abych mohl co nejdříve do destinace odjet a co nejpozději se z ní pak vrátit. Letos jedeme asi poslední sezónu, abychom se podívali ještě do další země.

Proč?
Už se chystám na stálejší práci v Česku nebo kdekoli ve světě. Ono je hezké, když člověk může takto odjet, všechny problémy nechat za hlavou, ale pak se zase nemá kam vracet. Myslím, že už je pomalu čas na to, mít nějaké zázemí. Ale zároveň si myslím, že pro lidi, kteří pracují ve školství, mají možnost mít prázdniny nebo vzít si delší dovolenou, to může být ideální.

Vaši kolegové jsou pouze studenti, nebo i starší lidé?
Drtivá většina jsou právě studenti. Tu a tam zůstávají i potom, co třeba nastoupí jako učitelky do školek nebo do škol a pomáhají v letovisku při největších návalech, když vrcholí sezóna.

Vracíte se do Česka během léta?
Ne. Celou dobu zůstáváme v destinaci.

Mluvíte stále množném čísle...
Teď už totiž druhý rok jezdím s partnerkou. O to se to tady lépe snáší.

Pracujete tedy ve dvojici?
Vždycky ne. Záleží, jak je velký hotel. Když je malý, málo dětí, tak pracuje jen jeden animátor. Ve velkých hotelech se zase pracuje i ve větších týmech. Ale standardně ve dvojici. Poslední roky se mi zdá, že je takový trend, aby to byl kluk a holka. Na děti to i lépe působí, lépe to vnímají.

Fotogalerie

Po dvou letech jste už zřejmě dost sehraní.
Přesně tak. Už víme, kdo co bude dělat, říkat, jak na sebe navázat. To je výhoda.

Animátor je neustále v centru pozornosti. Užívá si díky tomu více přízně dam a pánů, o jejichž zábavu se stará?
Myslím, že obecně to platí. Člověk je na očích a shledává časté pohledy. Ale když to vezmu konkrétně u sebe, tak třeba v Turecku žádné mladé dívky, které by za námi běhaly, nebyly. Je to destinace, kam nejezdí příliš mladí. Já osobně jsem nějaké abnormální zájmy nepociťoval. Přítelkyně to asi pozoruje víc. Ale musíme to brát pracovně, takže si toho nevšímáme. Člověk neví, co by z toho mohlo být za problémy, ani na hotelu to rádi nevidí.

Stává se, že se s klienty spřátelíte?
Pracujeme hlavně na rodinných letoviscích. Takže spíš než by šlo o nějakou atraktivitu a náklonnost se s někým jednoduše skamarádíme. Je mnoho rodin, které si člověk rád pamatuje. Stalo se nám už také, že jsme pár rodin po dovolené navštívili. Nebo jsme viděli, že přijedou další rok a už jsme se na ně těšili. Takže to nezůstává jen v profesionální rovině, že by byl jen servis, práce a konec. Naopak i pro nás je lepší, když se s někým skamarádíme a můžeme se normálně bavit. Když jen člověk celý den s dětmi v klubu, tak si rád popovídá s nějakým dospělákem o něčem vážnějším.

Zmínil jste, že vedete dětský klub. Jaký program pro děti vymýšlíte?
Letos máme téma „indiáni“. Nabízíme speciální dopolední nebo odpolední programy provázané s tímto tématem. Hledáme ztracený totem, máme indiánské stezky, vyrábíme amulety, lapače duchů. Dvakrát týdně pořádáme snídaně bez rodičů, takže začínáme hned ráno, program je do oběda a pak si rodiče své děti vyzvednou.

Děti berete i na výlety, což je velká zodpovědnost. Nemáte z toho strach?
U velkých výletů máme jako podmínku jednoho odpovědného zástupce s sebou. Když s námi chtějí děti jet třeba na Želví ostrov, tak za rodinu musí jet ještě jeden dospělý, často rodič nebo starší sourozenec, protože je tam spousta koupání a šnorchlování. To si nemůžeme sami troufnout. Na menší výlety je bereme sami. Stále počítáme, jestli máme všechny hlavičky, stále je musíme mít na očích. To je asi největší riziko a hlavní důvod, proč je naše práce stále víc práce než zábava.

Stalo se vám někdy, že by se dítě zatoulalo nebo zranilo?
Za těch šest let se nám stalo asi jen jednou nebo dvakrát, že se dítě zatoulalo. Našli jsme ho na recepci nebo někde, kde jsme se dřív vyskytovali. Dáváme si na to velký pozor. Úraz jsem v klubu nikdy neměl. Jednou se nám stalo, že nás šel pozdravit chlapeček, který v klubu nebyl, a o hranu bazénu si rozsekl bradu. To je vlastně úplně nejčastější úraz v destinacích. Jednou, když jsme měli program s jiným hotelem, tak dítě zakoplo a zlomilo si ruku. Jiné úrazy naštěstí nemáme.

S dětmi jste vlastně neustále. Někdy vám z toho už musí jít hlava kolem...
To je pravda. Stává se mi, že když po čtyřech měsících odlétám z destinace, tak ještě v letadle, když pospávám, tak všude slyším a vidím děti. Je to psychicky náročná práce.

Co když máte v klubu nějaké skutečně zlobivé dítě?
Tu a tam se to stane, že některé dítě opravdu hodně zlobí. Většinou si ho vezme pod kontrolu jeden z animátorů, protože jedno dítě je schopno zničit celý program. Je to problém, protože tím ztrácíme jednu sílu na dohled nad ostatními. Nemůžeme se ostatním věnovat tak, jak bychom chtěli.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE.

Minulý díl:
VODAČKA: Děti učíme fungovat v přírodě. Vaříme na ohni a mobil má zákaz

Už jste někdy rodičům řekli: „Zítra už ho nevoďte?“
Ještě se nám to nestalo. Snažíme se, aby to, co se stane v klubu, v klubu zůstalo. Ale zároveň to netajíme. Takže když už hodně zlobí, tak naznačíme, že by mu mohli něco povědět. Nikdy se nám nestalo, abychom dítěti zakázali vstup. Jednou jsme dítě odvedli zpět za rodiči s tím, že až se zklidní, tak ať se klidně vrátí. To už byl skoro puberťák. Oficiálně bychom měli mít děti od čtyř do čtrnácti let. Většinou jsou mezi šesti až jedenácti lety

Člověk k tomu zřejmě musí mít společenskou povahu. Jaké další předpoklady by měl animátor mít?
Musí se rád bavit s lidmi a nestranit se jich. Znám i pár kolegů, kteří poté, co si odpracovali svoje v klubu, zamkli se na pokoji a do rána nevycházeli. To mi nepřipadá ideální kvůli lidem v hotelu i kvůli samotným animátorům, protože jsou v takovém stereotypu. Animátor by měl být sportovní typ, aby zvládal sportovní aktivity, aby dokázal poponést dítě nebo ho doběhnout, když někam utíká. I děti člověka líp vnímají, když mu sportovní hry jdou a nekazí jim to. Měl by mít pozitivní náladu a nebát se prezentovat. Důležitý je smysl pro organizaci a takový šestý smysl, kterým předem odhadne, kde může hrozit nějaké nebezpečí. Ideální je mít nějaké speciální nadání, něco víc, než ostatní.

Vy máte něco takového navíc?
Myslím, že mám ten smysl pro vnímání okolí, co by se kde mohlo stát. Vidím, co by se mohlo využít ke hrám. Vymýšlím pro děti speciální aktivity, které někoho jiného třeba nenapadnou. Děti to baví, protože to je něco úplně nového. Letos jsme si třeba postavili malý lanový park, využíváme fosforeskující barvy, louče, oheň a různé triky na efekt. Myslím, že s dětmi je lehčí pracovat než s dospělými, protože je nadchne spousta věcí. Jsou děti, které nadchne úplně všechno. Pak jsou ale některé, které nebaví vůbec nic.

Máte připravené nějaké historky, vtípky, které na dospělé i děti vždy zaberou?
Když jezdíme na výlety, tak máme pár míst, kde říkáme vždycky to samé. Víme, že to lidi vždy pobaví. Ideální jsou narážky a hlášky z českých filmů, třeba z Účastníků zájezdu, třeba Karel a Karel a jejich patnáct a dvacet minut. Musím říct, že tenhle film je natočený skoro jako podle reality. V každém turnusu se dá najít jeden člověk, který by do toho filmu úplně zapadl.

Platí ještě představa českého turisty, který si na pokoji smaží lančmít?
To už pomalu opadává. Působíme v letních letoviscích, kde je to vždy all inclusive, takže nemají důvod to dělat. Ale taková ta klasika, ponožky v sandálech, to stále platí. Když lidé vystoupí z autobusu, tak často poznáme, kdo je z Česka. Ale na druhou stranu nechci Čechy shazovat, protože dělají to i Rusové a další národy, u kterých to bývá ještě daleko horší.

Jsou Češi šetřiví?
My máme kvalitnější hotely, takže lidé, kteří sem jezdí, spíše nepočítají každé euro. Ale zároveň si myslím, že národnosti jako Němci nebo Angličané jsou zvyklí dávat dýška více než Češi. Většina českých turistů si ale ráda dovolenou užije, něco si koupí.

Jsou i notoricky znudění turisté, které se zkrátka nepodaří zabavit?
S dospělými se většinou setkáváme na recepci, když přijíždí a odjíždí, nebo když večer skončíme s dětmi. Bavíme se s nimi, jak se mají, jestli nemají nějaký problém. Jsou takové dva druhy lidí. Jedni si chtějí dovolenou užít, jsou v pohodě. Nebo jsou takoví, kteří jsou neustále nespokojeni. Nám nezbývá než souhlasit, že všechno je špatně a pokusit se to nějak napravit. Ale sami už občas víme, že to změnit nejde, tak jim dáme vysvětlení, proč to tak je.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám dělá v životě radost?
Pozitivní nálada, když mám z něčeho radost a nemusím řešit starosti.

Z čeho máte největší strach?
V poslední době jsem si uvědomil, že mám největší strach ze smrti blízkých. S tím člověk nic neudělá. Najednou se něco stane a člověk si uvědomí, že život je konečný.

Jak se vám žije v Česku?
V Česku jsem rád, rád se tam vracím. O práci v cizině neuvažuji proto, že bych chtěl z Česka utéct. Času mimo rodinu a blízké už jsem strávil hodně. Ale říkám si, že kdy jindy ještě člověk může zkoušet fungovat v cizině? Buď teď, nebo pak už asi nikdy.

Jsou lidé k animátorům obecně přístupní, nebo se s nimi někdy nechtějí bavit?
My naštěstí máme na starosti trochu jinou práci než hotelový animační tým, který chodí za lidmi a tahá je z lehátek, což se mi zdá dost otravné. A úplně chápu klienty, kteří relaxují na lehátku nebo jsou v restauraci a jí, když jsou otrávení z toho, že k nim animační tým chodí a nutí je k aktivitám. Jsem rád, že toto dělat nemusíme.

Naši klienti ví, co tady na ně čeká. Oni spíš vyhledávají nás kvůli dětem, protože děti se na aktivity těší, chtějí si hrát. V minulých letech jsem také pracoval s dospělými a měl jsem program pro důchodce. To už také chtělo tu a tam lidi obejít. Ale rozhodně nepracujeme stylem: „Musíte jít. Musíte se zapojit.“ Spíš, když někoho potkáme, tak si s ním povídáme, řekneme mu o nějaké aktivitě. Jde o to, aby cítili pozornost, že se jim věnujeme. Dělají se různá cvičení, pilates, jóga, běhání, tenis. Velký úspěch měl loni čaj o páté, kdy jsme si s lidmi povídali. Nejvíce lidem pomáhá komunikace na recepci, když neumí jazyk. Ví, že tam nejsou sami opuštění v cizí zemi. Jsme 24 hodin na telefonech, takže kdyby se cokoli stalo, tak jsme v hotelu do pár minut a můžeme jim s čímkoli pomoci.

Říkáte, že v hotelu jsou i další animační týmy. Je mezi nimi a vámi rivalita?
Občas se nám stává, že hotelové animační týmy nás nemají úplně v lásce, protože máme lepší materiální zázemí. V klubu máme spoustu vybavení, které můžeme využívat. Zároveň máme většinou i víc dětí v klubu. Tím, že máme atraktivnější program, tak k nám chodí velké skupiny dětí. Když máme dvacet dětí a hotelový animační tým třeba jen jedno člověka, tak to těžko snáší. Jsme pro ně konkurence. My máme trochu výhodu, že nepracujeme přímo pro hotel a máme stále oporu v naší firmě, která má zájem se v případě nějakého problému za nás postavit. Když vidím zdejší hotelové animátory, tak se mi zdá, že mají horší podmínky než my. Mají na starosti kompletně celý hotel. Jak naše klienty, tak klienty jiných cestovek. Je pravda, že hotel tyto zaměstnance rychle a poměrně bez problémů mění. K nám se ale naštěstí vedení hotelu chová fajn.

Hodně se bavíme a kamarádíme s nosiči kufrů a s lidmi na recepci. Je fajn s nimi být v pohodě, protože když pak potřebujeme třeba vyměnit pokoj, tak nám vyjdou vstříc.

Pociťujete nějak současnou ekonomickou krizi v Řecku?
My tady na hotelu rozhodně ne, ani co se týče financí, ani ohledně uprchlíků. Neřekl bych, že je na Zakynthosu nějak cítit krize. Turistů je tu hodně a utrácí. Místní tady myslí hlavně na to, aby si co nejvíce vydělali během sezóny, aby pak v zimě měli z čeho žít.

Jste placeni na místě v eurech, nebo vám výplata chodí na účet v korunách?
Jako jednu z největších výhod mojí práce považuji to, že máme výplatu v českých korunách a chodí nám na účet. Tady člověk utratí minimum. Na hotelu nás nechávají využívat all inclusive v restauracích. Omezenou máme jen konzumaci alkoholu. Výplata pak na nás čeká doma na českém účtu.

Těšíte se koncem léta zase zpět do Čech, do chladnějšího podnebí?
Ano. Pamatuji, že jednou jsem se nemohl dočkat deště, až člověk zmokne a zchladí se. Protože třeba v Turecku anebo i teď na Zakynthosu je hrozné vedro. Do zimy se pak opravdu těším. Ale je také pravda, že ve chvíli, kdy se vrátím, tak vytáhnu zimní oblečení a nosím ho až do jara. Člověk je tak navyklý na teplo, že je mu pak brzy zima. Zimní bundu nosím od podzimu. Na jaře už zase než se pořádně oteplí, odjíždím do destinace. Doma už jsem pět let nevytáhl letní oblečení.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí


Témata: Lidé Česka

Rozstřel s modelkou Janou Tvrdíkovou





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.