Boj o srdce a duše lidí po celém světě může být nakonec určujícím faktorem ve snaze Západu ochránit libyjské civilisty. Z Kaddáfího úhlu pohledu pak úspěšná propagandistická kampaň nabízí nejlepší šanci na politické přežití.
Horkou jehlou sešitá mezinárodní aliance má problém mluvit jednotně, když zásah v Libyi vysvětluje skeptickým Arabům i na domácí politické scéně. Pro západní mocnosti je informační válka naléhavou prioritou.
Zajišťování bezletové zóny s sebou nese nevyhnutelné riziko neúmyslného zabití civilistů silami, které byly ustaveny k jejich ochraně. Toho by Kaddáfí okamžitě využil k posílení domácí podpory a k rozdělení spojenců v názoru na uplatňování síly.
Operace OdyseaLibyjské operaci daly jméno regule Pentagonu a náhoda |
Libyjský vůdce chce svět přesvědčit, že despotické a hamižné mocnosti se snaží znovu kolonizovat Libyi kvůli její ropě a zabíjejí přitom civilisty. "Kaddáfí není blázen," uvedl Richard Holmes, který vyučuje vojenská a strategická studia na britské Cranfieldově univerzitě. "Je obklopen chytrými lidmi, jejichž životy a svoboda jsou v sázce, takže se pokusí rozklížit koalici."
Analytik: Spojenci musí spustit informační kampaň
Aliance si podle něj nesmí svůj mandát vykládat agresivně. Neměla by tedy podporovat rebely nebo nasadit v severoafrické zemi pozemní síly. To by nejspíš bylo nelegální, vyvolalo by to nepřátelství arabských spojenců a vyprovokovalo vlasteneckou podporu Kaddáfímu.
Spojenci by tedy podle Holmese měli rozpoutat informační kampaň s cílem získat podporu pro jediný cíl - ochranu civilistů. Měli by se také soustředit na potlačování lidového povstání Kaddáfího silami.
Online reportáž |
Během čtyř dnů bombardování se objevily spory o legitimitu spojenecké operace. V NATO také vyvstaly neshody kvůli tomu, kdo by měl velet vojenské operaci, až se této úlohy vzdají Spojené státy. A dohady se objevily dokonce i v západních vládách. Příkladem byly pondělní debaty britských představitelů o tom, zda by bylo legální zabít Kaddáfího.
Kaddáfí touží světu ukázat brutalitu Západu
"V Libyi je hodně lidí, kteří nejsou pro Kaddáfího, ale zároveň se velmi obávají toho, že by se Libye mohla změnit v další Irák nebo Somálsko," řekl americký politolog Ali Adullatif Ahmid.
Podle Holmese se Kaddáfí snaží tvrdit, že spojenci ničí libyjskou infrastrukturu stejným způsobem, jakým porazili Irák v roce 2003, kdy americká invaze svrhla Saddáma Husajna. "Pro Kaddáfího stoupence a pro Araby to bude velmi výrazný argument," řekl Ahmid.
Lékař v Benghází utěšuje bratra jednoho z padlých povstalců (23. března 2011)
Zakrvavené rukavice před nemocnicí v Benghází (23. března 2011)
Libyjský povstalec před městem Adžedábíjá (23. března 2011)
Kaddáfího síly se snaží vytvořit civilní ztráty, aby mohly ukázat koalici jako brutální. Dělají to například stavěním lidských štítů kolem strategických cílů, uvedl Holmes.
Kaddáfí ale sám čelí propagandistickým výzvám. Podle britského vojenského experta Grahama Cundyho měly západní nálety také ukázat, že Kaddáfího bezpečnostní síly nejsou v bezpečí bez ohledu na to, kde se zrovna nacházejí. "Tuto zranitelnost by měli vidět i stoupenci režimu, nejen armáda," řekl Cundy. Účelem takového tahu podle něj je odradit Kaddáfího věrné od pokračování v boji.
Povstalci by měli režimní papaláše povzbuzovat k dezerci
Existují náznaky, že něco z toho účinkuje. Podle reportérů Reuters se někteří lidé v Tripolisu cítili natolik neohrožení, že na několik okamžiků přestávali s povinnou chválou Kaddáfího a říkali, že by ho rádi viděli odejít.
Kaddáfího stoupenci během jeho projevu v Tripolisu (23. března 2011)
Lépe by měli komunikovat i sami povstalci v Benghází. Opoziční národní rada by měla Kaddáfího přívržencům říct, že po svržení režimu nebudou pronásledováni. Podle Ahmida by přitom taková zpráva posloužila jako užitečný nástroj pro další dezerce od vládních sil.
Dezerce se přitom můžou ukázat jako rozhodující moment v konfliktu. Podle Holmese by proto povstalci a spojenci měli navázat kontakt s Kaddáfího věrnými a spustit dostatečně jemnou propagandistickou kampaň, aby je zasáhla.
