Ministerstvo zahraničních věcí odmítlo prodloužit novinářskou akreditaci Alexandru Kuranovovi a Vladimíru Sněgirjovovi, dvěma ruským žurnalistům, pracujícím pro listy Segodňa a Večerňaja Moskva (psali jsme zde). Mluvčí české diplomacie pro krok úřadu nenabídla žádné vysvětlení s tím, že důvod podléhá utajení a že jej nebude do Moskvy sdělovat přes média. Ruská média český postup kategoricky odsoudila a ruské ministerstvo zahraničí konstatovalo, že přijme reciproční opatření.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Poznamenejme, že rušení novinářských akreditací není ve vztahu Prahy a Moskvy nijak výjimečný krok. Práci na území Ruské federace měla dlouhá léta znemožněnou například Petra Procházková. V únoru 2010 přišel o vízum zpravodaj České televize v Moskvě Josef Pazderka, což měla být odveta za podobný krok české strany proti ruskému žurnalistovi Vladimiru Silkinovi.
Ruská strana také v roce 2006 nečekaně neprodloužila akreditaci redaktorovi ČT Janu Moláčkovi. I v jeho případě se předpokládá, že šlo o reciproční krok Moskvy, reagující na to, že činnost v ČR musel ukončit zpravodaj tiskové agentury RIA Novosti Leonid Sviridov.
Nevydávání a rušení akreditací, stejně jako jiná opatření omezující činnost novinářů, pochopitelně nalézají v médiích silný ohlas a mohou citelně ovlivnit atmosféru ve vztazích mezi danými zeměmi. I proto je důležité se v každém případě ptát, jaký motiv za takovým opatřením stojí, a teprve se znalostí těchto skutečností zrušení novinářských akreditací hodnotit.
Bylo by také dobře vědět, zda kromě akreditace byla uvedeným žurnalistům zrušena i povolení k pobytu v ČR, protože samotné odebrání průkazu zahraničního novináře mnoho neznamená a pokud mohou i nadále setrvat na území ČR, v podstatě nic jim nebrání pokračovat v jejich práci.
Špioni spíš než novináři?
Obvyklým důvodem, proč přicházejí ruští novináři o akreditaci a proč musí opustit české území, je jejich činnost proti bezpečnosti našeho státu, jinými slovy špionáž. Zda je tomu tak i v posledním případě, není zcela jasné. Zvláštní okolností případu pana Kuranova je skutečnost, že jeho akreditace nebyla prodloužena již v listopadu 2015. Tehdy ale Praha po protestech Moskvy ustoupila a ministr zahraničí Zaorálek údajně slíbil, že se získáním akreditace pomůže.
Připomeňme, že pan Kuranov na našem území působí už od konce 80. let a mezi novináři si získal velmi dobré renomé. To samozřejmě neznamená, že se vedle novinařiny nemohl věnovat vedlejší činnosti. Jenom by bylo žádoucí, aby ministerstvo zahraničních věcí, nebo Bezpečnostní informační služba, byly v podobných případech méně skoupí na slovo. Prostě proto, aby nevznikaly zbytečné pochyby o spravedlnosti jejich postupu.
Česko poslalo domů dva ruské novináře, Moskva slibuje reakci |
Dodejme, že dalším důvodem pro vypovězení novináře mohou být výše uvedená „reciproční opatření“ tedy jakási pomsta za jinak oprávněný krok druhé strany. Je dobře, že tuto poslední variantu jsme zatím v případě českých úřadů nezaznamenali. Vždyť zrušení akreditace (zvlášť pokud by vedlo k nucenému opuštění místa působení) je významný zásah do profesního a osobního života novináře a uchylovat se k němu z důvodů jakési abstraktní „reciprocity“ je jenom stěží ospravedlnitelné.
Agresivní ruská propaganda
Už vůbec by nebylo přijatelné, aby bylo žurnalistům bráněno v práci kvůli tomu, že se někomu nelíbí obsah jejich zpravodajství, způsob jakým píšou o hostitelské zemi. Je nezpochybnitelnou skutečností, že se naše země stala v posledních letech terčem silné vlny agresivní ruské propagandy, zaměřené na zmatení veřejnosti a destabilizaci našich vazeb na euroatlantické společenství.
Cílem Kremlu je vyvolat v českých občanech nejistotu, zpochybnit hodnoty, na kterých stojí fungování naší společnosti, a oslabit připravenost elit aktivně vystupovat na ochranu zájmů země. To by ale neměl být důvod pro přebírání špatné praxe omezování médií, obvyklé v nedemokratických zemích. Svoboda slova je nezastupitelnou podmínkou pro dobré fungování demokratické společnosti a my se prostě musíme naučit žít v moderním světě, charakterizovaném pluralitou názorů, zpochybňováním tradičních hodnot a někdy i informačním chaosem.
Konec konců Evropa je bohatší a rozvinutější než třeba Rusko a proto bychom měli dokázat najít zdroje a způsoby, jak na jejich propagandu odpovídat a oslabovat její účinek. A pokud se některé země snaží využívat novináře jako bojovníky ve své hybridní válce, bylo by hloupé jim v jejich činnosti pomáhat oslabováním jedné z našich nejsilnějších zbraní - otevřenosti a svobody médií.
Těšme se tedy na to, že naše úřady přestanou držet bobříka mlčení a v dohledné době se dozvíme, jaký důvod stál za zrušením akreditací ruských novinářů. Vždyť pokud Zaorálkův resort hodlá sdělit ruské straně důvody svého kroku diplomatickými kanály, stejně tak dobře je mohou poskytnout tisku, protože Kreml bude o důvodech mlčet pouze v případě, že to pro něj bude výhodné. Co víc, taková otevřenost může Moskvu odradit od té nejhloupější možné odpovědi, tedy od recipročního vypovězení českých novinářů.
